Politické procesy v ČSR v 50. letech: TOTALITA

Politické procesy v ČSR v 50. letech

Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským

Slánský a procesy

Rudolf Slánský stál u zrodu politických procesů a nese za ně svou morální odpovědnost.

Jako generální tajemník KSČ o politických represích a čistkách, které přišly po Únoru 1948, věděl, protože jejich provádění z velké části řídil.

První vlnu čistek obstaraly Akční výbory Národní fronty, ustavené v únoru 1948. Měly očistit pracoviště od "zpátečnických živlů". Slánský jako člen předsednictva ústředního výboru Národní fronty odpovídal za přenášení směrnic k provádění čistek "po stranické linii" z centra na kraje, aby komunisté co nejdříve obsadili všechny rozhodující funkce ve státě a zbavili se odpůrců.

V létě 1948 po návratu ze zasedání Informačního byra komunistických stran v Bukurešti, kde byla obviněna Jugoslávie, podal Slánský vedení KSČ informace o tom, jak má vypadat nastávající tvrdý protijugoslávský kurz.

Odpovědnost za procesy

Byl členem ústředních stranických orgánů, kde se myšlenka na rozpoutání monstprocesů zrodila, a odkud byly také v dalších letech řízeny.

Vedle členství v předsednictvu ÚV KSČ, v politickém sekretariátu a sekretariátu ústředního výboru, patřil mezi pět nejmocnějších, kteří rozhodovali o zatčení a věznění významných osob. Jeho postavení v této pětce bylo výjimečné - jako předsedovi bezpečnostní komise ÚV KSČ mu do značné míry podléhal bezpečnostní aparát.

Bezpečnostní komise

Bezpečnostní komise projednávala všechny politické případy, u nichž prokuratura navrhovala trest smrti. Rozhodnutí bezpečnostní komise byla pro soudy závazná. V krajích byly zřízeny obdobné orgány, tzv. bezpečnostní pětky a v okresech bezpečnostní trojky. Bezpečnostní komise jako ústřední orgán jim k jejich práci dodávala závazné pokyny.

Státní bezpečnost

Od léta 1949 Slánský řídil s Gottwaldovým souhlasem Státní bezpečnost, která byla v té době vyňata z pravomoci vlády a svěřena ústředí KSČ. Slánský vydával rozhodnutí k hlavním bezpečnostním akcím, mnohdy bez vědomí ministra vnitra Václava Noska.

Postoj k procesům

Od počátku považoval Slánský politické procesy za samozřejmý důsledek teorie zostřování třídního boje, kterou sám prosazoval.

Jeho postoj k procesům se začal měnit od dubna 1950 v souvislosti s šetřením činnosti brněnského tajemníka Šlinga. Slánský jej předtím nejednou dával za vzor ostatním krajským tajemníkům a netajil se tím, že s ním počítá na vysokou funkci v Praze.

Na přelomu let 1950 a 1951 se pod vlivem sovětských poradců zrodila koncepce vnitrostranického spiknutí. Počátkem roku 1951 se ve vězení ocitly desítky funkcionářů, o jejichž zatčení Slánský spolurozhodoval.

V únoru 1951 ústřední výbor KSČ oznámil "odhalení" rozsáhlé nepřátelské skupiny komunistů, kteří zastávali vysoké funkce ve straně a státním aparátu. A Slánský, který doposud měl při takových příležitostech hlavní referát nebo zásadní diskusní příspěvek, tentokrát mlčel. Za hlavu spiklenecké skupiny byla totiž označena Marie Švermová, donedávna jeho zástupkyně, která řídila úsek vnitřního života strany. A mezi dalšími nařčenými byli funkcionáři, které on sám doporučil nebo dosadil do funkcí.

První konstrukce velkého spiknutí

Po Rajkově procesu se nápor proti nepříteli soustředil do vlastních řad. Hovořilo se o agentech ve straně jako o nejnebezpečnějších nepřátelích socialismu. Slánský to připomínal na všech poradách vedoucích krajských tajemníků a vyzýval k odhalování nepřátel přímo ve straně.

Výsledkem této kampaně byla atmosféra strachu, která se šířila nejen ve straně, ale i ve společnosti. Každý se bál každého. Mnozí straničtí funkcionáři začali hledat za každým společenským a politickým činem, který se jim nezamlouval, ruku třídního nepřítele.

související texty:

Proces s vedením protistátního spikleneckého centra
v čele s Rudolfem Slánským

hledání československého Rajka:

příprava procesu:

Koncepce protistranického spiknutí

Hlavní obžalovaný Rudolf Slánský