Politické procesy v ČSR v 50. letech: TOTALITA

Politické procesy v ČSR v 50. letech

Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským

Hledání československého Rajka - Interbrigadisté

Tažení proti interbrigadistům

Šlingův případ poskytl vhodnou záminku k tažení proti interbrigadistům a komunistům, kteří byli během 2. světové války v londýnském exilu.

Podezírání interbrigadistů začalo narůstat v době procesu s Rajkem. Už tehdy si o nich Šváb vyměňoval poznatky s maďarskou Bezpečností a v rámci StB byl zřízen zvláštní odbor.

Po Šlingově zatčení se aktivita Státní bezpečnosti proti interbrigadistům vystupňovala. V jeho výpovědích se totiž objevovala jména jeho přátel-interbrigadistů a mnozí z nich zastávali vysoké funkce, převážně v ozbrojených složkách. Proto byla vytvořena vyhodnocovací skupina pod vedením poradce Smirnova, která se o tyto vysoce postavené interbrigadisty začala zajímat.

Podezřelá Bezpečnost

Tažení proti interbrigadistům sebou přineslo i útok proti některým vedoucím funkcionářům Bezpečnosti - náměstkovi ministra vnitra Josefu Pavlovi, veliteli Státní bezpečnosti Osvaldovi Závodskému a dalším.

Na náměstka ministra národní bezpečnosti Švába padlo podezření, že jako bratr Švermové nemá zájem na odhalení spiknutí. V jeho dosavadním neúspěchu v boji proti nepřátelům ve straně byl náhle spatřován záměr. Koncem roku 1950 pak ztratil i důvěru sovětských poradců, se kterými se do té doby stýkal.

Oslabením Švábovy pozice v Bezpečnosti se uvolnilo pole Komisi stranické kontroly. Předsedkyně Jarmila Taussigová a její spolupracovníci již delší dobu shromažďovali informace proti vedení Bezpečnosti. Pochybovali o schopnostech a vůli některých vedoucích pracovníků Šlingův případ dořešit.

Koncem listopadu 1950 Taussigová v dopise Slánskému navrhla stranickou prověrku Státní bezpečnosti. Podle ní v ní "má zahraniční špionážní služba druhou, po léta budovanou pozici již z doby okupace." Její velitelé údajně představovali uzavřenou skupinu, která se Šlingem byla buď ve Španělsku, nebo v Anglii". O záškodnické činnosti Šlinga prý věděli, kryli ji a sabotovali výslechy.

Předsednictvo ÚV KSČ prověrku na Bezpečnosti schválilo. Na ministerstvo vnitra nastoupil pracovník Komise stranické kontroly Josef Hora, který se tzv. zaučoval na vysokou funkci a své poznatky zasílal komisi.

Zatýkání

Počátkem ledna 1951 byla zřízena zvláštní škola pro asi 20 příslušníků Lidových milicí. Bylo jim sděleno, že byli vybráni ke splnění "tajného a důležitého úkolu, který strana nemůže svěřit ani Bezpečnosti".

Koncem ledna ministr národní bezpečnosti Kopřiva svolal do své kanceláře velitele Bezpečnosti s tím, že se budou podílet na několikadenní přísně tajné akci. Po odchodu od ministra, nastupovali do aut, kde čekali milicionáři, kteří je zatkli a odvezli do Kolodějí.

Clementis

Na základě provokace Státní bezpečnosti byl 28. ledna 1951 zatčen Vladimír Clementis. Na vycházce byl násilně vsazen do auta, odvezen přes hranice a vysazen na západoněmecké policejní stanici. Zde ho přivítali důstojníci v německých a amerických uniformách. Clementis je žádal, aby se mohl vrátit do Prahy. Místo toho byl zatčen a odvezen do Kolodějí. Vedoucím funkcionářům bylo oznámeno, že byl zatčen při pokusu o útěk na Západ. Hraniční kameny i policejní stanice však byly fingované v rámci Akce Kameny.

Příliš mnoho zatčených

Zatýkání probíhalo celé týdny. Ve vězení skončila řada interbrigadistů působících v armádě a slovenští politici Gustáv Husák, Ladislav Novomeský, Daniel Okáli, Ladislav Holdoš.

Zatýkáni byli nejrůznějšími způsoby. Například 6. února 1951 byli pozváni na poradu ke Köhlerovi tři krajští tajemníci KSČ a na cestě ze sekretariátu byli zatčeni. O dva dny později se ve vazbě ocitl Bedřich Reicin, který dříve pomohl do vězení desítkám nevinných. Zatýkání skončilo 16. února 1951 zatčením Karla Švába.

Zatčeno bylo na 50 vysokých státních a stranických funkcionářů - Vladimír Clementis, náměstci ministrů Artur London, Vavro Hajdů, Josef Pavel, Karel Šváb, Bedřich Reicin, pověřenci Gustáv Husák, Laco Novomeský, Ladislav Holdoš, velitelé Bezpečnosti Osvald Závodský, Ivo Milén, Oskar Valeš, Karel Černý, krajští tajemníci Mikuláš Landa, Vítězslav Fuchs, Hanuš Lomský, Ervín Polák, důstojníci armády Ota Hromádko, Bedřich Kopold, generálové Vladimír Drnec, Šimon Drgač, Zdeněk Novák, Rudolf Bulander.

Odpovědní

Jejich zatčení schválili Gottwald, Slánský, Zápotocký, Čepička. V některých případech i Dolanský a u Slováků též Široký. Návrhy na zatčení podával Kopřiva a Bojarskij.

Koloděje

33 funkcionářů KSČ zatčených v lednu a v únoru 1951 bylo uvězněno ve vládním zámku Koloděje. Příslušníci armády a bezpečnosti zde ve sklepeních narychlo zřídili vězeňské cely.

Podmínky v nich byly nelidské. V nevytopených sklepích vězni trpěli zimou, mnohým omrzly nohy i ruce. Kobky postrádaly nejzákladnější hygienická zařízení, neměly okna a byly tudíž bez světla a bez čerstvého vzduchu.

Ovšem sovětští poradci tyto podmínky pro vězněné prohlásili za zcela vyhovující.

Vyšetřování

Vyšetřování řídili sovětští poradci, i když samotných výslechů se nezúčastňovali. Výslechy prováděly dvě skupiny vyšetřovatelů. Jednu vedl Bohumil Doubek a její jádro tvořili příslušníci dosavadního vyšetřujícího odboru Bezpečnosti. Druhou skupinu vedl Pravoslav Janoušek a byla složena z členů tzv. náchodské skupiny a "navrátilci". Obě skupiny doplnili účastníci speciální školy Lidových milicí, kteří se podíleli na zatýkání a 4 dělničtí prokurátoři.

Náchodská skupina vznikla v létě 1948 z iniciativy náchodského soudce a pozdějšího vyšetřovatele StB dr. Bohumila Smoly. Její příslušníci dlouhou dobu pracovali tajně a vyslýchali zejména pracovníky gestapa.

Celkem bylo v Kolodějích 29 vyšetřovatelů, 2 překladatelé, 4 písařky a 6 poradců.

Vyšetřovatelé

Většina vyšetřovatelů postrádala pro tuto práci kvalifikaci. Neměli potřebné vzdělání ani dostatečnou praxi a někteří tuto práci dělali poprvé v životě, jiní jen pár měsíců. Neuměli psát protokoly a neznali příslušné zákony, řídili se hlavně směrnicemi KSČ. Zatýkání a propouštění osob z vězení se dělo bez vědomí prokuratury, jen se souhlasem ministra národní bezpečnosti nebo jeho náměstka. Zatýkání odporovalo tehdejším platným zákonům.

K vyšetřovatelům přišel vězeň s jedinou charakteristikou - třídní nepřítel, agent, trockista a zrádce. Vyšetřovatel nedostal žádný důkaz o jeho trestné činnosti, jediným důkazem byl vězeň sám. A vyšetřovatel z něj měl udělat především zdroj "důkazů".

Vyšetřování

Vyšetřovatelé začínali s tzv. výslechy na životopis. Vězeň musel odříkat svůj životopis a vyšetřovatel v něm "odhaloval" temná místa. Vězeň je musel objasňovat. Tato praxe přinášela jen malý úspěch, neboť při objasňování politických událostí byli vyšetřovatelé ve srovnání se svými oběťmi politicky negramotní.

Proto bylo hlavní vynutit si doznání k vykonstruovaným obviněním násilím. Násilí a psychologický nátlak se staly hlavními metodami vyšetřování. Vězňové byli biti, nesměli spát, museli několik dní a nocí za sebou nestále pochodovat v kobce, za trest nedostávali jídlo a pití, a když onemocněli, nikdo jim neposkytl lékařské ošetření (viz. vyšetřovací metody StB).

Násilí, psychologický tlak a apely na stranickou povinnost vězňů, aby učinili doznání, přinášely postupně výsledky. Konstrukce velkého spiknutí v KSČ se naplňovala.

Vyšetřování se po měsíčním pobytu v Kolodějích přestěhovalo 24. dubna do Ruzyně.

související texty:

Proces s vedením protistátního spikleneckého centra
v čele s Rudolfem Slánským

hledání československého Rajka:

Interbrigadisté

příprava procesu:

Koncepce protistranického spiknutí