Politické procesy v ČSR v 50. letech: TOTALITA

Politické procesy v ČSR v 50. letech

Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským

Příprava monstrprocesu - Hlavní obžalovaný Rudolf Slánský

Nejvyšší komunističtí funkcionáři byli po zasedání ÚV KSČ v únoru 1951 spokojeni. Měli spiknutí, které se vyrovnalo Rajkovu (Maďarsko) a Kostovu (Bulharsko). Netušili ale, že ve chvíli kdy schválili protistranické spiknutí "Šling-Švermová a slovenští nacionalisté", se už rodila konstrukce nová.

Sovětští poradci překvalifikovali scénář chystaného monstrprocesu - hlavní postavou spiknutí bude generální tajemník KSČ Rudolf Slánský a hlavním leitmotivem antisemitismus.

Nebezpečí židovského nacionalismu

V polovině roku 1951 dospěli sovětští poradci k závěru, že materiálů proti Slánskému mají už dost. Proto na jejich pokyn vyšetřovatelé vypracovali zprávu o nebezpečí židovského buržoazního nacionalismu v KSČ i v celé společnosti a poslali ji do Moskvy.

Stalin si ji přečetl a napsal Gottwaldovi dopis, že považuje materiály za nedostatečné a není důvod k obvinění. K projednání této zprávy Stalin v červenci 1951 pozval Gottwalda do Moskvy. Ten se vymluvil na nemoc a poslal za sebe ministra národní obrany Alexeje Čepičku. Po jejich vzájemném setkání ale Stalin vzkázal do Prahy, že začíná Slánského považovat za ústřední postavu příštího procesu, přestává věřit v jeho nevinu a doporučil odvolat ho z funkce.

Gottwaldův vnitřní boj

Gottwald po konzultaci se Zápotockým nakonec s odchodem Slánského z čela KSČ vyslovil souhlas. Nebyl zřejmě o Slánského vině a nutnosti jeho odvolání ještě vnitřně přesvědčen. Z nepoužitého konceptu odpovědi Stalinovi vyplývá, že se Slánského dokonce určitou dobu zastával. Nařídil dokonce ministrovi národní bezpečnosti, aby výslechy Slánského zastavil.

To však vyšetřovatelé nerespektovali a řídili se pokyny sovětských poradců. Ti přikázali výslechy na Slánského naopak zintenzívnit. Tlumočili Gottwaldovi obavu z toho, že v Československu hrozí nebezpečí sionismu. Gottwald pochopil, co by se stalo, kdyby na takové vážné podezření nereagoval, a obratem souhlasil s dalšími výslechy na Slánského.

Slánského padesátiny

Slánský 31. července 1951 oslavil své padesátiny ještě jako generální tajemník KSČ. A navenek nic nenasvědčovalo tomu, že by se jeho postavení začínalo hroutit. Obdržel nejvyšší vyznamenání Řád socialismu a blahopřejný dopis od Gottwalda a Zápotockého.

Oslava, připravovaná více než rok dopředu, měla být pompézní. Měly být vydány jeho dvoudílné vybrané spisy s úvodem Václava Kopeckého. Letní zámeček Veselíkov u Votic, který zabral ÚV KSČ, měl být převeden do Slánského vlastnictví. Měl se stát čestným občanem mnoha měst a jeho jménem měly být nazvány závody. Do ústředí KSČ docházely zdravice a dary.

Přesto bylo pár nepatrných signálů, že pozice Slánského není tak pevná. Přestože mu blahopřáli funkcionáři většiny komunistických stran, zdravice z Moskvy nepřišla. Sovětský tisk o Slánského výročí referoval pouze v deníku Izvěstije v noticce na čtvrté straně. To dříve bylo nemyslitelné.

Slánského kritika

Necelých pět týdnů po oslavách - 6. září 1951 - jej Gottwald na zasedání ÚV KSČ v hlavním referátu obvinil z hrubých chyb ve výběru a rozmisťování vyšších kádrů v aparátu KSČ a z používání chybných organizačních a pracovních metod. Položil závažnou otázku, kde se v zemi doopravdy vládne, zda u Prašné brány v sídle ÚV KSČ nebo na Pražském hradě a ve Strakovce v sídle předsednictva vlády.

Kopecký Slánského obvinil, že budoval prostřednictvím aparátu v KSČ druhé centrum. Toto centrum podle Kopeckého vytvářeli lidé vnitřně nesrostlí s Československem, různí kosmopolité nebo sionisté neboli Židé.

Zbaven funkce generálního tajemníka

Slánský musel podat sebekritiku. Nato byl zbaven funkce generálního tajemníka a pověřen funkcí místopředsedy vlády. Jeho pracovní agendu převzal Gottwald.

Převedení Slánského na jinou práci přijaly organizace KSČ se souhlasem. Ve straně zazněly dokonce hlasy žádající ráznější postup proti němu nebo jeho odchod z politiky. Největší nespokojenost s tím, že nebyl zcela odstraněn, vyjadřovaly organizace KSČ v Bezpečnosti.

Většina lidí však mlčela. Buď ze strachu, nebo proto, že neměla o Slánského osud zájem.

Místopředsedou vlády

Do vládní funkce nastoupil 8. září 1951 a dostal jeden z nejobtížnějších úseků - řízení hospodářských ministerstev.

Slánský si sice udržel pozici v nejužším stranickém vedení - byl zvolen do právě vzniklého politického sekretariátu ÚV. Dostal se však do izolace, přišel o stranický aparát, odpadly jeho dřívější časté návštěvy u Gottwalda, nejen proto, že už nebyl generálním tajemníkem, ale i pro Gottwaldův nezájem. Se Slánským se přestal stýkat i jeho přítel, ministr národní bezpečnosti Kopřiva a přestal mu zasílat zprávy o vývoji vyšetřování případu Šling - Švermová.

Dopis Velkému metaři

Během léta a podzimu 1951 nashromáždili vyšetřovatelé proti Slánskému velké množství výpovědí. Stačilo jim vyčkat na vhodnou záminku k zatčení. Ta přišla v listopadu 1951.

Státní bezpečnosti se do rukou dostal dopis došlý z ciziny a adresovaný neznámému "Velkému metaři". Příjemci dopisu byl nabízen bezpečný odchod ze země. Sovětští poradci prohlásili, že adresátem dopisu je Rudolf Slánský.

Dodnes není případ s dopisem zcela objasněn. Ať již Slánský "Velkým metařem" byl nebo ne, o tom, že k němu míří nějaký dopis, nevěděl, spolupracovníkem západní špionážní sítě nebyl a k odchodu do emigrace se nechystal.

Sovětští poradci se svým podezřením seznámili Moskvu. Odtud obratem přišel Stalinův pokyn Gottwaldovi, aby byl Slánský zatčen dříve, než uteče do ciziny. Pokyn do Prahy osobně dovezl tajemník ÚV KSSS Anastas Mikojan.

Gottwald se splněním Stalinova příkazu váhal. Radil se se Zápotockým a Čepičkou a svolil až poté, co mu Mikojan pohrozil, že za Slánského případný útěk ponese před Stalinem osobní odpovědnost. Gottwald proto v den svých narozenin - 23. listopadu 1951 - vydal pokyn k okamžitému zatčení Rudolfa Slánského.

Zatčení Slánského

Zatčení bylo utajeno. Základní obrysy znali jen Gottwald, Zápotocký, Kopřiva a poradce Besčasnov, provedení zajišťovali sovětští poradci.

Slánský byl zatčen 23. listopadu 1951 v hale své vily po návratu z recepce vyšetřovateli Státní bezpečnosti Doubkem a Košťálem. Pro ně to byl čestný úkol a odměna za dosavadní práci. Poté byl Slánský odvezen do Ruzyně.

Funkcionáři zatčení uvítali

Den po zatčení se sešel politický sekretariát ÚV KSČ. Všichni zatčení Slánského přivítali a o zatčení nepochybovali. Podle nich šlo o historické rozhodnutí. Plni statečnosti začali vypočítávat jeho hříchy. Předsednictvo ÚV KSČ bylo o zatčení informováno 25. listopadu a schválilo je. Organizace KSČ se tuto skutečnost dozvěděly až koncem listopadu.

6. prosince 1951 o případu jednala schůze ÚV KSČ. Zde byl Slánský mnohými znovu zatracen. Gottwald jej označil za zrádce a nepřátelského agenta, který byl usvědčen z účasti na protistranickém a protistátním spiknutí. Gottwald na schůzi také musel vysvětlit obrat v hodnocení Slánského, k němuž došlo za posledního půl roku. Nešlo zmínit, že klíčovou roli v rozhodování hrál Stalin. Gottwald proto oznámil, že Slánský byl mimořádně rafinovaný a že teprve s pomocí sovětských poradců se objevily nové důkazy, o nichž před třemi měsíci neměl tušení.

O tomto jeho vysvětlení na schůzi nikdo otevřeně nezapochyboval. Členové ÚV mu buď bezmezně věřili, nebo pochopili, že na pochyby není vhodná doba. Strana si přeje Slánského zlikvidovat, a v tom má, jako vždy, pravdu.

V průběhu dvou týdnů tak všechny nejvyšší orgány KSČ svého bývalého generálního tajemníka zcela odepsaly. Nižší složky strany se připojily rezolucemi, jež na ÚV až do vyhlášení rozsudku docházely.

Likvidace Slánského

Ještě v listopadu 1951 byla přijata opatření na veřejnou likvidaci Slánského. V lednu 1952 pak bylo rozhodnuto stáhnout, zničit nebo upravit náhle závadné publikace.

Gottwald vyzval funkcionáře a členy, aby straně pomohli s odhalováním další "nepřátelské a zrádné činnosti" Slánského a jeho spolupracovníků. Nato začala na ústřední výbor docházet upozornění a udání, ze kterých byly konstruovány nové nepřátelské činy propojované se Slánským. Všechny zjevné problémy, s nimiž se režim potýkal, hlavně hospodářské, jako by v jediném okamžiku získaly vysvětlení: v jejich pozadí stála "banda Slánského".

Žádný z představitelů vedení KSČ, kteří odsuzovali Slánského, neznal ani jeden konkrétní trestný čin, jehož se měl dopustit. Kromě výpovědí zatčených funkcionářů strany vynucených násilím měla Bezpečnost proti němu jen dopis "Velkému metaři". Mnozí funkcionáři ve snaze se zachránit sepisovali sebekritiky za své přátelství či styky se Slánským.

Na prosincovém plénu ÚV KSČ Gottwald zformuloval hlavní obvinění - Slánský byl hlavou nepřátel a vedoucím protistranického centra. Gottwald však s tímto tvrzením vystoupil v době, kdy se Slánský k tomuto obvinění ani pod tvrdým psychickým nátlakem nepřiznával. Gottwald jej také obvinil z nepřátelství k SSSR, přitom Slánského víra v Sovětský svaz byla bezvýhradná.

Ani obvinění ze sionismu nebylo pravdivé. Slánský se o činnost mezinárodních sionistických organizací nezajímal, ani s nimi nenavázal styky. Jeho kontakty s vedoucími komunisty z Izraele nepřekračovaly hranice oficiálních povinností, které jako generální tajemník měl.

Během dvou týdnů na rozhraní listopadu a prosince 1951 byl Slánský veřejně prohlášen za nepřítele strany a odrovnán.

související texty:

Proces s vedením protistátního spikleneckého centra
v čele s Rudolfem Slánským

hledání československého Rajka:

příprava procesu:

Koncepce protistranického spiknutí