Politické procesy v ČSR v 50. letech: TOTALITA

Politické procesy v ČSR v 50. letech

Politické procesy v sovětských satelitech - Maďarsko - Rajkův proces

Klíčovou událostí při vyhledávání a odhalování nepřátel v komunistických stranách v zemích východního bloku a při výrobě monstrprocesů se stal vykonstruovaný proces s László Rajkem a sedmi dalšími.

Proces byl připraven sovětskými poradci, které do Maďarska vyslal Stalin. Rajk byl obviněn jako titoista, zrádce a špión, který chtěl v Maďarsku nastolit kapitalistický systém.

Proces se konal od 16. do 24. září 1949 a Rajk doznal všechna obvinění, protože jej před procesem sovětští poradci ubezpečili, že dostane lehčí trest. Navzdory tomuto slibu byli Rajk spolu s obviněnými Dr. Tibor Szönyiem a András Szalaiem, odsouzeni k trestu smrti a popraveni.

První tažení

Prvním podnětem k tažení proti Rajkovi v srpnu 1948 byl jeho postoj k protijugoslávské rezoluci Informbyra. Neztotožňoval se s ní, protože nevěřil, že Josip Tito je zrádce. Zastával názor, že obvinění Jugoslávie způsobí v socialistickém táboře rozkol. Rajk musel odejít z funkce ministra vnitra a stal se ministrem zahraničních věcí. Bylo o něm řečeno, že patří k pravicovému křídlu maďarské komunistické strany, které mělo nacionalistickou úchylku.

Tažení proti Rajkovi začalo ve stejné chvíli jako tlak proti Gomulkovi v Polsku; dokonce se stejným tématem boje proti nacionalismu. Mělo posílit pozici generálního tajemníka maďarské komunistické strany Mátyáse Rákosiho proti západní skupině, k níž Rajk, jako příslušník mezinárodní brigády ve Španělsku, patřil.

Po odchodu Rajka na ministerstvo zahraničních věcí tlak proti němu ustal a zdálo se, že je rehabilitován. Změna nastala ve chvíli, kdy se začal roztáčet případ Noela Fielda. Od té chvíle se začala rodit koncepce velkého monstrprocesu. Field byl zatčen 11. května 1949, 18. května pak vedoucí kádrového oddělení ústředního výboru komunistické strany Tibor Szönyi a následovali další.

Rajkovo zatčení

László Rajk byl zatčen 30. května 1949. Rákosi o "případu Rajk" informoval 11. června politbyro. O den později vyšel k "případu" v ústředním deníku maďarské komunistické strany rozsáhlý článek. Psalo se v něm o trockismu, fašismu, sionismu a antisemitismu, ze kterých Rajk a další vycházeli. Všechny zatčené pak ústřední výbor na svém zasedání 14. června 1949 vyloučil ze strany.

Úřední zprávu o zatčení Rajka a ostatních vydalo ministerstvo vnitra až 18. června 1949. Následoval měsíc organizované kampaně, kdy pracující na svých schůzích přijímali rezoluce požadující co nejpřísnější potrestání zrádců dělnického hnutí. V srpnu kampaň skončila a z novin zmizely odsuzující rezoluce.

Protijugoslávská kampaň

Z podnětu stranického vedení ji vystřídala kampaň protijugoslávská. Maďarský tisk denně přinášel ostré články proti jugoslávským vůdcům. Tato mimořádně silná mediální kampaň vyvrcholila zveřejněním sovětských protestních not zaslaných Jugoslávii.

Na začátku září 1949 maďarská vládní místa požádala zastupitelské úřady zemí sovětského bloku, aby se v jejich zemích dostalo co nejširší publicity chystanému procesu s Rajkem.

Proces s Rajkem

11. září 1949 uveřejnil maďarský tisk obžalovací spis a za 5 dní - 16. září - začal proces proti L. Rajkovi, G. Pálffymu, L. Brankovovi, T. Szönyimu, A. Szalaimu, M. Ognyenovicsovi, B. Korondyovi a P. Justusovi.

Rozsudek byl vynesen 24. září. Rajk, Szönyi a Szalai dostali trest smrti, který byl vykonán 16. října 1949. Brankov a Justus byli odsouzeni na doživotí, Ognyenovics na 9 let žaláře. Pálffy a Korondy byli předáni vojenskému soudu a spolu s plukovníkem D. Némethem a podplukovníkem O. Horváthem 21. října odsouzeni k trestu smrti a čtyři dny na to popraveni.

Režie procesu se nelišila od podobných procesů, až na jednu výjimku - Rajkovu zatčení nepředcházelo ideologické odhalení, kritika a sebekritika. Jinak všechno fungovalo podle předem vypracovaných regulí, zavedených sovětskými poradci v bezpečnosti, kteří v čele s generálem Bělkinem, Makarovem a Lichačovem od počátku výrobu procesu řídili.

Zaměření procesu

Proces s Rajkem měl původně hlavní protiamerickou linii, kterou reprezentoval především Field, označovaný za Dullesova zmocněnce při výstavbě agenturní americké sítě v Maďarsku, Polsku, Československu a východním Německu. Nakonec byla tato linie potlačena ve prospěch jugoslávské linie. Obžalovaní měli pracovat ve službách amerického imperialismu a za podpory jugoslávského vedení chtěli svrhnout lidově demokratické zřízení v Maďarsku, vytrhnout jej ze sovětského bloku a učinit z něho jugoslávskou kolonii, podřízenou americkému imperialismu.

Koncepce procesu obsahovala od všeho trochu: účast v trockistických organizacích, spolupráce s fašisty, protisovětský nacionalismus, sionismus, antisemitismus, titoismus.

Rajk a další obžalovaní předříkávali maďarskou státní bezpečností a sovětskými poradci vymyšlené výpovědi o "Titově plánu, o zvláštním Titově plánu nebo jen o velkém plánu". Jugoslávie byla v procesu představena jako organizátorka příprav na svržení lidově demokratických zřízení v zemích sovětského bloku a jejich spojení do jedné či dvou federací pod vedením Bělehradu a to vše mělo být podporováno USA a tvořícími se vojenskými seskupeními zaměřenými proti SSSR. Za tím účelem budovalo Titovo vedení ve všech těchto státech své agentury a buňky v mocenských orgánech.

Dokonce existoval plán, že Titovi a Fieldovi agenti budou aktéry velkého procesu v každé lidové demokracii. Plán se nevydařil. V Rumunsku, v Polsku a v Československu se takto koncipované monstrprocesy nekonaly. Budapešť zůstala osamocena a následovalo ji jen Bulharsko.

Rajkův proces politicky uzavírala tzv. druhá jugoslávská rezoluce Informbyra z listopadu 1949 nazvaná "Jugoslávská komunistická strana v moci vrahů a špionů".

Rajkův proces a rezoluce Informbyra měly za následek zesílení honu na "nepřátele" v komunistických stranách a vystupňování ostrých útoků i akcí v zemích sovětské bloku proti Jugoslávii.

Rehabilitace

V březnu 1956 byl Rajk rehabilitován a 6. října 1956 znovu spolu se svými dvěma společníky pohřben. Tato událost se stala protestem proti vládě Mátyáse Rákosiho a vedla k maďarskému povstání, které začalo 23. října 1956.

Odsouzení v procesu