Státní Bezpečnost: TOTALITA

Státní bezpečnost (StB)

Posláním Státní bezpečnosti je chránit socialistické státní
a společenské zřízení proti vnějšímu a vnitřnímu nepříteli.

(Zásady pro uspořádání řídící činnosti ve Sboru národní bezpečnosti, 1966)

Státní bezpečnost byla tajná politická policie. Patřila k hlavním pilířům komunistického režimu u nás. Po celou dobu existence totalitního režimu zasahovala svou činností do osudů statisíců občanů a do života celé československé společnosti.

Státní bezpečnost vznikla v roce 1945 jako součást nového poválečného policejního aparátu - Sboru národní bezpečnosti (SNB). Postupně ji však ovládla KSČ, až se stala jejím mocenským nástrojem na cestě k uchopení moci.

Po únorovém převratu v roce 1948 se podílela na upevňování moci komunistického režimu a chránila ho až do jeho zhroucení.

Existence Státní bezpečnosti byla oficiálně utajena a v zákonech o Sboru národní bezpečnosti byla definována jen jako jeho součást. Nikde se také konkrétně neuvádělo, co je jejím posláním a z jakých složek se skládá. Byla řízena jen rozkazy a nařízení ministra vnitra.

Státní bezpečnost tvořily tyto základní složky:

rozvědka
Vykonávala v "nepřátelském" zahraničí (tj. na Západě) politickou, hospodářskou a vědeckotechnickou špionáž, diskreditační a dezinformační činnost.

kontrarozvědka
Bojovala proti "vnějšímu nepříteli" - tedy proti činnosti zahraničních rozvědek a jejím spolupracovníkům na území Československa.
Působila také proti "vnitřnímu" nepříteli - tedy proti všem (i potenciálním) odpůrcům a oponentům komunistického režimu.

vojenská kontrarozvědka
Původně samostatná složka armády, převedená do StB v roce 1951. Bojovala proti zahraničním rozvědkám a jejím spolupracovníků v Československu působícím v ozbrojených silách.

Dalšími součástmi Státní bezpečnosti byly:

vyšetřovací útvary
ochrana státních a stranických činitelů
útvary pro sledování osob, zastupitelských úřadů a jiných zařízení
útvary zpravodajské techniky
šifrová služba
útvary pasů a víz

Státní bezpečnost měla své pobočky v každém kraji a okrese. Řízena byla ministerstvem vnitra. V době federace ji řídilo Federální ministerstvo vnitra. Úkolována byla stranickým aparátem.

Agenturní síť

Aby mohla plnit svou úlohu systematického dozoru nad celou společností, budovala rozsáhlou agenturní síť.

Tu tvořili dobrovolní či přinucení spolupracovníci:

agenti
rezidenti
držitelé propůjčeného bytu
důvěrníci

Počty příslušníků StB

V roce 1947 nastoupilo ke Státní bezpečnosti 116 nových příslušníků. O dva roky později nastoupilo už 2.733 nových příslušníků. V polovině padesátých let měla StB více než 8.000 zaměstnanců a na konci roku 1989 více než 12.000.

Činnost Státní bezpečnosti

Státní bezpečnost měla za úkol bojovat proti "vnějšímu" a "vnitřnímu" nepříteli, zabraňovat únikům státního, hospodářského a služebního tajemství. Příslušníci StB byli umisťování na zahraniční zastupitelské úřady, odkud dohlíželi na průběh návštěv československých delegací, hromadných výprav i jednotlivců v cizině (především té západní).

Mezi základní pracovní metody Státní bezpečnost patřily provokace, únosy, atentáty, vydírání, zastrašování, psychický teror.

Teror padesátých let

V 50. letech - pod vlivem sovětských poradců a se souhlasem nejvyššího politického vedení - Státní bezpečnost vyráběla nepřátele lidově demokratického zřízení a likvidovala je v politických procesech.

Při vyšetřování používala fyzické násilí - brutální bití a mučení elektrickým proudem, noční výslechy, dlouhodobý pobyt v samotce, odepírání spánku, pití, potravy aj.

Fyzické násilí doprovázel psychický teror - ponižování lidské důstojnosti, vyhrožování zatčením rodinných příslušníků, fingované popravy, apelováním na komunisty aby přiznáním "pomohli straně" apod.

Fyzické a psychické týrání se nevyhnulo ani ženám!

Až do Stalinovy a Gottwaldovy smrti Státní bezpečnost disponovala obrovskou mocí, která byla víceméně nekontrolovatelná. Postihovala v masovém rozsahu nejen odpůrce režimu, ať už skutečné či jen potenciální, ale ohrožovala i samotné politické špičky totalitního režimu.

Ústup od teroru

Od 60. let byla její činnost postupně přeměňována hlavně na úlohu vnitřní zpravodajství. Státní bezpečnosti začala fungovat jako nástroj politické kontroly společnosti i jednotlivců, jejichž aktivitami se režim cítil ohrožen. Pro nejvyšší představitele KSČ zajišťovala informace o dění ve společnosti.

Zůstávala však i nadále aktivním represivním orgánem. Uskutečňovala mnoho akcí proti disentu, jednotlivé skupiny opozice měla pod kontrolou a cílevědomě se snažila znemožnit jejich úsilí o jednotný postup.

Mezi její metody patřily časté a noční domovní prohlídky, vyvážení lidí do lesa, škrcení mokrým ručníkem, sexuální obtěžování, přepadávání, ničení aut, nastěhování do bytu, nezakrývané sledování osob, nucení disidentů hlásit se na oddělení SNB dvakrát denně.

Velitelé Státní bezpečnosti

Jindřich Veselý (1948 - 1950), Osvald Závodský (1950 - 1951), Jaroslav Hora ( únor 1951 - prosinec 1951).

Mezi další velitele Státní bezpečnosti, případně náměstky ministerstva vnitra, kteří měli za úkol StB řídit, patřili Antonín Prchal, Josef Kudrna, Jaroslav Klíma, Viliam Šalgovič, Alojz Lorenc.

Činnost Státní bezpečnosti byla rozkazem ministra vnitra Richarda Sachra ukončena 31. ledna 1990.

Dne 30.05.2007 oznámilo Vojenské zpravodajství informaci o tom, že polistopadoví ministři vnitra a obrany Richard Sacher a Miroslav Vacek byli vedeni jako tajní spolupracovníci komunistické vojenské kontrarozvědky, která byla součástí Státní bezpečnosti.