Politické procesy v ČSR v 50. letech: TOTALITA

Politické procesy v ČSR v 50. letech

Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským

Otázky kolem procesu

Jaké motivy vedly aktéry Slánského monstroprocesu k tomu, aby přijali roli spoluúčastníka na politických vraždách? Všichni obžalovaní vypovídali, že plnili přání a příkazy strany, že chtěli sloužit straně. A téměř všichni, kromě obětí, říkali, že věřili žalobě i výpovědím, že neměli důvod nevěřit, když se obžalovaní ke všemu přiznávali.

Oběti monstroprocesu uváděly v posledních dopisech i při rozhovorech s vyšetřovateli tři motivy svého rozhodnutí převzít a splnit předepsanou roli. Předně to byl strach z fyzického a psychického násilí a posléze poznání, že obrana je neúčinná. Domnívali se, že si doznáním zachrání život a zmírní utrpení své i svých rodin. A nakonec, strana požadovala jejich doznání v zájmu vítězství socialismu.

Monstrproces se však vyvíjel jinak, než oběti předpokládali. Právě ti, kteří poslušně plnili její rozkazy a přání a v jejím zájmu se přiznávali k nejhorším a neexistujícím zločinům, poslalo stranické vedení na popraviště.

Ti, kteří odmítli splnit rozkaz jejího vedení si aspoň zachránili život. Poslušní a věrní pod šibenicí marně čekali na milost za odměnu. Ale i ti, co popraveni nebyli a byli dlouhá léta ve věznicích, těžce docházeli k pochopení, co se stalo a čemu věřili. Dlouho věřili ve spravedlivost svých vrahů Klementa Gottwalda a Josifa Stalina.

Gottwaldova odpovědnost

Za výrobu monstrprocesů a politické vraždy největší odpovědnost nese předseda KSČ a prezident republiky Klement Gottwald. Podle svědectví jeho sekretářky věřil všem výpovědím. Věřil, že sovětští poradci mají zprávy, které neznáme, že mají zprávy ještě z Komunistické internacionály, takže byl přesvědčen o naprosté správnosti obvinění.

Gottwald také musel vědět, že v procesu byla za trestný čin označována rozhodnutí a akce, které sám schválil nebo o nich alespoň věděl. Protože dostával zprávy o průběhu vyšetřování a výslechové protokoly, znal podrobnosti o vyšetřovacích metodách. Je nepravděpodobné, že by tak zkušený politik uvěřil v pravdivost takových lží a polopravd.

Gottwald věděl, že za výrobou procesu stojí sovětští poradci a jejich prostřednictvím Stalinovy zájmy. A jemu nechtěl odporovat, aby se sám nestal obětí. Proto se poslušně zapojil do mechanismu výroby monstroprocesu. A jakmile převzal vůdčí roli v tomto mechanismu, musel se i podřídit regulím chodu. Patřila k nim potřeba ukázat spiklence v nejhrůznějších barvách, jako vyvrhely. Vymýšlely a přisuzovaly se jim nejotřesnější zločiny.

Gottwald měl strach a chtěl se zachránit. Jeho obavy zvyšovala jeho vědomost, že i o něho Moskva projevuje zájem. Odhalil například ve svém bytě odposlouchávací zařízení a domníval se, že končí v sovětské centrále bezpečnosti. Také věděl, že ve svém okolí má několik agentů sovětské bezpečnosti.

Mohl mnoha věcem zabránit. Měl k tomu potřebnou autoritu doma i v Moskvě. Ale vůči Stalinovi se choval jako slaboch. A tak nejenže pro lidi, kteří byli často jeho dlouholetými přáteli nebo spolupracovníky, nic neudělal, ale ještě se na jejich vraždě či odsouzení vědomě a aktivně podílel. I ostatní členové politického vedení KSČ se řídili stejnými motivy, navíc měli se Slánským mocenské spory.

související texty:

Proces s vedením protistátního spikleneckého centra
v čele s Rudolfem Slánským

hledání československého Rajka:

příprava procesu:

Koncepce protistranického spiknutí

Hlavní obžalovaný Rudolf Slánský