Politické procesy v ČSR v 50. letech: TOTALITA

Politické procesy v ČSR v 50. letech

Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským

Hledání československého Rajka - Otto Šling

Otto Šling byl předválečným komunistou a účastníkem občanské války ve Španělsku. Během 2. světové války pobýval v Anglii. V červenci 1945 se stal krajským politickým pracovníkem v Brně a od roku 1949 v Brně působil jako krajský vedoucí tajemník KSČ.

V politické práci byl velmi aktivní a nápaditý, snažil se být ve všem první. Proto byl považován za nejlepšího krajského tajemníka a dáván ostatním za vzor, i když se při prosazování svých záměrů choval bezohledně. Projevovalo se u něho diktátorství, pronásledoval své kritiky a měl sklon k nezákonnostem. Byl tvrdý nejen k členům strany, ale také k občanům.

Stranická kontrola

Jeho politické postupy proto vyvolávaly odpor v řadách stranických kolegů. Měl s nimi řadu konfliktů. Od dubna 1950 začal proud kritiky na Šlinga sílit a na pražském ústředí KSČ se hromadily stížnosti.

Situací v Brně se proto začala v červnu 1950 zabývat Komise stranické kontroly. Tím se ale lokální brněnské spory přenesly do pražského ústředí. Za Šlingem totiž stála většina vedoucích pracovníků sekretariátu ÚV KSČ, kteří ostře vystupovali proti Komisi stranické kontroly. Proto projednávání výsledků kontrolní zprávy v červenci 1950 skončilo pro komisi špatně, za což Rudolf Slánský její předsedkyni Jarmilu Taussigovou ostře kritizoval. Zřídil proto svou zvláštní komisi, ale protože nechtěl konflikt příliš vyostřovat, obsadil ji třemi nevýznamnými členy.

V srpnu 1950 Slánského zvláštní komise potvrdila správnost šetření Komise stranické kontroly. O měsíc později Šling zaslal k výsledkům šetření své vyjádření, ve kterém odmítl podezření ze sabotáže, zlých úmyslů a zatajování věcí před stranickými orgány.

V brněnském kraji se však šířila nespokojenost. Na stranických schůzích se objevily projevy nedůvěry nejen vůči Šlingovi, ale také vůči sekretariátu ÚV KSČ. Proto z pověření Slánského do Brna odjel politický pracovník ústředního výboru Bruno Köhler. V polovině září pak připravil návrh rezoluce "O chybách a pracovních metodách při provádění kádrové politiky krajským výborem v Brně." Měla být projednána 8. října 1950, ale k tomu už nedošlo.

Zatčení

Otto Šling byl náhle zatčen 6. října 1950. Bezprostředním podnětem se stal jeho dopis z dubna 1939 Emanuelu Voskovi, jehož znal z doby španělské občanské války. Voska zpravodajsky pracoval během první i druhé světové války pro československý zahraniční odboj. Mezi oběma válkami působil v Praze jako zástupce amerického průmyslového koncernu. StB jej zatkla v červnu 1950.

Ministr národní bezpečnosti Kopřiva z tohoto dopisu vyvozoval, že se jedná o Šlingův závazek ke špionáži, a že je výchozím bodem k odhalení rozsáhlého nepřátelského spiknutí uvnitř KSČ. Tuto domněnku tlumočil Gottwaldovi, a ten rozhodl o Šlingově okamžitém zatčení.

Šlinga zatkl Antonín Prchal, který dbal na přísné utajení. Teprve 10. října se o Šlingově zatčení dozvěděl brněnský krajský výbor KSČ. Předsednictvo ÚV KSČ schválilo všechna opatření v "případu Šling" až 16. října 1950.

Výslechy

Hned první den jej, jako agenta a špiona, v pražské Ruzyni vyslýchal Bohumil Doubek. Výslech se točil hlavně kolem jeho styků s Voskou.

První čtyři dny byl výslech zaměřen na Šlingovo spojení s rozvědkami kapitalistických států. I přes silný psychický a fyzický nátlak se nepřiznal k ničemu. Ani po deseti dnech se vyšetřování nepohnulo z místa. Odmítal cokoli ze své činnosti hodnotit jako záškodnictví, připouštěl pouze politické chyby.

Dosavadní výsledek vyšetřování vyhodnotili Kopřiva, Bojarskij, Gottwald i Slánský jako neúspěch. Proto bylo rozhodnuto provést vyčerpávající několikahodinový výslech. Ten byl zahájen 2. listopadu 1950 a trval nepřetržitě 22 hodin. Vyšetřovatel Doubek dal svým podřízeným pokyn, "aby udělali z krajského tajemníka kravské hovno".

Po tomto výslechu se Šling "přiznal", že byl "špionem" a "pracoval na rozvrácení KSČ a sabotování budovatelského úsilí československého lidu". Vyšetřovatelé měli radost, že je zlomený a chystali se jej dokonat. Šling však tuto výpověď další den odvolal.

Vyšetřovatelé se mu odvděčili mimořádně krutým výslechem. Když byl Šling již hodně unaven, protože musel celou dobu výslechu stát, "doznal" se ke spojení s anglickou zpravodajskou službou. Když chtěli vyšetřovatelé znát další spolupracovníky opět doznání odvolal.

Šling pochopil, že se jeho případ rozrůstá do hrozivých poměrů a bál se, že bude popraven. Proto při dalším celonočním výslechu hledal východisko, které by zastavilo stupňující se násilí, a začal si vymýšlet a přehánět.

Krutost výslechů

Při následujícím výslechu doznání opět odvolal. A vyšetřovatelé znovu stupňovali krutost výslechu. Další proto trval nepřetržitě více než 30 hodin. I po tomto výslechu odmítl "rozšířit svou dosavadní výpověď".

Vyšetřovatelé na něj provedli silný psychický nátlak. Předložili mu prohlášení, v němž žádá o změnu jména pro své děti, protože nechce, aby jeho děti nesly jméno zrádce a špiona. Šling prohlášení nejprve podepsal, ale vzápětí odvolal. Taktizoval i při dalším nočním výslechu a vymýšlel si.

Ani výslech, kdy jej osobně vyslýchal ministr národní bezpečnosti Kopřiva, nepomohl. Vyšetřovatel Doubek po letech přiznal, že Kopřiva Šlinga, se kterým se osobně znal, mlátil. Šlinga poté na několik dní zavřeli do temnice, k jídlu dostával jen chleba a vodu, nesměl sedět ani spát, byl spoután ve svěrací kazajce a bit pěstmi a obušky. Temnice byla studená. Zatímco vyšetřovatelé dovnitř chodili v zimnících, Šling byl naboso a měl na sobě pouze lehký vězeňský oblek.

Vyšetřovatelé od něho neustále chtěli slyšet jména spolupracovníků. Uvedl proto několik soudruhů, se kterými se běžně pracovně stýkal. Mezi nimi i členku vedení KSČ Marii Švermovou. Prohlásil o ní, že vždy věděla o všem, co ve straně dělal. To se vyšetřovatelům hodilo. Učinili z této vazby výchozí bod své konstrukce nepřátelského spiknutí.

V polovině prosince 1950 Šling absolvoval druhý výslech u ministra Kopřivy. Vymyslel si, že na celostátní konferenci KSČ měla být vyslovena nedůvěra Slánskému, a tím měl být zbaven funkce generálního tajemníka KSČ. To Kopřiva i poradce Bojarskij odmítli s tím, že takhle se spiknutí nedělá.

Ve druhé polovině prosince 1950 si uvědomil svou psychickou i fyzickou situaci. Pochopil, že je na konci svých sil, a že taktizováním nic nedokázal. Jeho komunistické ideály se zcela zhroutily a uvědomil si, co od něho soudruzi očekávají. Od ledna 1951 proto začal ve svých výpovědích jmenovat některé své přátele, známé a různé funkcionáře, s nimiž se pracovně stýkal. Pro Šlinga to byli lidé, které jen znal, nic víc. Pro vyšetřovatele však představovali strukturu protistátního spiknutí. Šlingovy výslechy byly náhle mírnější a vyšetřovatelé laskavější. Nechtěl tyto lidi ohrozit, proto neustále říkal vyšetřovatelům, že o ničem nevěděli. Tato tvrzení však vyšetřovatelé přecházeli a vybírali si z těch jmen ta, která se jim nejlépe hodila do jejich konstrukce spiknutí.

Vymysleli také cíl spiknutí: odstranit Slánského z funkce generálního tajemníka a nahradit jej Marií Švermovou. Proti tomu zůstal Šling bezmocný. Vzpíral se stále slaběji, až nakonec koncepci, kterou poradci a vyšetřovatelé dotvořili v únoru 1951, přijal.

4. února 1951 pak na otázku vyšetřovatele, jaký poměr měl k Rudolfu Slánskému, odpověděl: "Už dříve jsem spolu se Švermovou odsuzoval stanoviska a názory Rudolfa Slánského a společně jsme vedli proti Slánskému v tomto směru kampaň."

Kampaň proti Šlingovi

Brněnští funkcionáři se o Šlingově zatčení dozvěděli až po čtyřech dnech 10. října 1950. Od toho dne se v okresech, v závodech a obcích konaly schůze, na kterých bylo jeho zatčení přijato s uspokojením.

Předsednictvo ÚV KSČ vydalo rezoluci "O odhalení nepřátelského agenta v Brně a odstranění politických následků jeho činnosti". Strana jako celek s "opatřením" proti "špionu a nepříteli" souhlasila. Někteří brněnští funkcionáři žádali odvolání pracovníků aparátu KSČ Marie Švermové a Jaromíra Dolanského.

Současně s politickou kampaní probíhala rozsáhlá výměna funkcionářů a jejich zatýkání.

Nešlo jen o odstranění Šlingových příznivců. Pro mnoho funkcionářů se tím otevřela cesta ke kariéře, neboť se uvolňovala významná místa.

Akce B

Od 6. listopadu 1950 začala zvláštní skupina sledovat, vyslýchat a odhalovat pracovníky Bezpečnosti, kteří měli nějaký vztah ke Šlingovi. Za 5 týdnů předala Státní bezpečnosti údaje o řadě pracovníků, mezi nimiž byli i lidé na velitelských místech. Později byli všichni zatčeni.

Byla vytvořena "mimořádná komise pro brněnský případ", která měla podrobně přezkoumat všechny osoby, které Šling prosadil do stranického a státního aparátu. Koncem roku 1950 ukončila svou práci. Prozkoumala přes 6.000 kádrových spisů a "odhalila" řadu Šlingových lidí na významných místech.

Po Šlingově zatčení už vedoucí představitelé KSČ a Bezpečnost nepochybovali, že byla odhalena stopa velkého spiknutí. Objevila se otázka, zda jeho hlavou je Šling, či spíše někdo výše postavený. Sovětský poradce Bojarskij mířil na výše postaveného.

Útok proti Švermové

Komise stranické kontroly poukazovala na to, že nesprávné pracovní metody do strany zavádělo organizační oddělení ÚV KSČ, že vychvalovalo Šlinga a některé krajské tajemníky posílalo do Brna na zkušenou. Vedoucí organizačního oddělení byla Marie Švermová.

Komise stranické kontroly na ní proto začala zpracovávat materiál. Bezpečnost začala ve zprávách Gottwaldovi, Slánskému, Kopřivovi o průběhu vyšetřování Šlinga zdůrazňovat právě ty výslechy, v nichž se odvolával na Švermovou.

související texty:

Proces s vedením protistátního spikleneckého centra
v čele s Rudolfem Slánským

hledání československého Rajka:

Otto Šling

příprava procesu:

Koncepce protistranického spiknutí

Hlavní obžalovaný Rudolf Slánský