Josif Vissarionovič STALIN: TOTALITA

Josif Vissarionovič STALIN (vl. jménem DŽUGAŠVILI)
*	18. 12. 1878	Gori (Gruzie)
+	5. 3. 1953	Moskva
sovětský politik a spolu s Hitlerem největší evropský diktátor 20. století

Na přání matky vstoupil do pravoslavného semináře, aby se stal knězem. Studia však nedokončil a již na přelomu století byl hledán jako zločinec a levicový radikál, známý svou brutalitou.
1902	zatčen a poslán na Sibiř
1904	utekl ze Sibiře a vrátil se do Tbilisi
1905	ve Finsku na konferenci Sociální demokracie (SDDSR) se poprvé setkal s Vladimirem Iljičem Leninem
1906	zatčen, ale z vazby utekl. V té době existovalo podezření na jeho spolupráci s carskou policií. Ve Stalinově okolí totiž policie dosahovala podezřelé míry úspěšnosti
1907	S cílem zaopatřit sobě i straně finanční prostředky, zorganizoval přepadení transportu peněz do Tbiliské banky. Výsledkem bylo nejen velké množství peněz, ale také zhruba 50 mrtvých (většinou kolemjdoucích). Někteří členové vedení sociální demokracie byli pobouření pobouřeni používáním teroristických a banditistických metod a požadovali Stalinovo vyloučení. Lenin však diskuse na toto téma odmítl.
1908	zatčen, zřejmě za vydírání obchodníků v Tbilisi
1908-1912	několikrát zatčen, poté následoval útěk a další zatčení
1913	zatčen a umístěn na Sibiři ve stanici Kurejka, což bylo místo pro nejhorší zločince
1917	po pádu carského režimu se vrátil do Petrohradu, zvolen členem ÚV (Lenin, Zinověv, Kameněv, Stalin)
1917	během revoluce má klíčovou úlohu (spolu s Leninem a Trockým)
1917	člen nové bolševické vlády - komisařem pro národnostní problematiku
1917	Při nastolování bolševického režimu systematicky vyvražďoval celé rodiny včetně dětí tam, kde měl pocit nedostatečné loajality. Tyto metody začaly vadit i jeho spolustraníkům. Proti některým stranickým konkurentům intrikoval. Poté byl na naléhání Trockého Leninem odvolán, nicméně nepotrestán, ale převelen na Sibiř, kde (spolu s Dzeržinským) pokračoval v popravách. Poté poslán do Petrohradu.
1919-1920	Během války proti Polsku (politický velitel) se odmítl podřídit velení Trockého. Také následkem této nedisciplinovanosti byla vojska Tuchačevského v bitvě u Varšavy zcela rozdrcena. Poté byli Stalinovi vojáci poraženi v přímém boji s armádou maršála Piłsudského. Výsledkem války byla ztráta podstatné části Běloruska a Ukrajiny, i konec úsilí na znovudobytí Pobaltí a Finska. Lenin však potrestání Stalina opět odmítl.
1921	opět členem politbyra
1922	ještě za Leninova života generálním tajemníkem, rozpory s nemocným Leninem, který ve své závěti požaduje Stalinovo odvolání z funkce
1922-1927	postupné odstranění všech stranických oponentů (L. D. Trockij, G. J. Zinovjev, L. B. Kameněv, N. I. Bucharin a A. I. Rikov)
1927-1938	Stalin si upevnil svou pozici v mezinárodním komunistickém hnutí a začal připravovat obnovu Ruska ve hranicích bývalého carského impéria a rozšíření komunismu do celého světa V Rusku Stalin rozpoutal teror: - kolektivizace vesnice: veškeré zemědělské produkty (vč. obilí na setbu) byly rolníkům násilně odebírány, důsledkem toho byl obecný nedostatek a umělý hladomor. Rolnici byli trestáni za sobotáž. Cílem bylo zotročení venkova. Odhadovaný počet obětí kolektivizace se pohybuje mezi 3–27 milióny lidí. - fyzická likvidace ideových nepřátel: věřící a církevní hodnostáři, inteligence, příslušníci různých etnik, příslušníci nebolševických stran, čistka mezi spolupracovníky a spolubojovníky z doby revoluce (Moskevské procesy). - čistky v armádě: s cílem podrobení si armády zlikvidoval většinu schopných a zkušených důstojníků, které nahradil politicky spolehlivými, ale nezkušenými.
1939	Smlouva o neútočení a přátelství s hitlerovským Německem tzv. Pakt Ribbentrop - Stalin znamenal rozdělení části Evropy na sféry vlivu a vojenské obsazení (17. 9. 1939) napadení Polska, Pod hrozbou násilím si Stalin vynutil spojenecké smlouvy a rozmístění sovětských jednotek v Estonsku, Lotyšsku a Litvě. Finsko podobný požadavek odmítlo. (30. 11. 1939) napadení Finska (tzv. zimní válka). Výsledkem byla anexe části finského území (Rudá armáda, oslabená čistkami nekázala porazit menší, hůře vyzbrojenou, ale houževnatě se bránící finskou armádu) Svět navíc vyjádřil svou nelibost – SSSR byl vyloučen ze Společnosti národů Krátce po ukončení zimní války Stalin násilím obsadil Pobaltí a Litvu a rozpoutal zde teror
1941-1945	Velká vlastenecká válka SSSR napaden přátelským Německem. Stalin se nejprve zdráhal tomuto faktu uvěřit. Sovětská armáda neměla nedostatek schopných velitelů a nebyla připravena na konflikt takového rozměru. Protivník postupoval až k předměstí Moskvy a reálně hrozila vojenská porážka. Poté se však podařilo ústup zastavit a získat vítězství na svou stranu. To vše za cenu velkého počtu obětí, hrdinství obyčejných vojáků i civilního obyvatelstva. A také díky zahraničním dodávkám vojenského materiálu.
Díky vítězství ve válce získal Stalin pověst velkého vůdce.
Mezi politické důsledky 2. světové války a Stalinovy poválečné zahraniční politiky patří upevnění jeho vlivu doma i ve světě, vznik sovětské sféry vlivu ve střední Evropě (vznik bipolárního světa), rozšíření komunistického hnutí po celém světě a posílení role SSSR v něm (Informační byro) a začátek studené války.
Ihned po smrti Stalina byla v Kremlu rozdělena moc mezi členy tzv. kolektivního vedení. Nejdříve se zdálo, že rozhodující pozice získá skupina Malenkov, Berija a Molotov. Poté se však proti všemocnému ministru vnitra Berijovi postavila většina členů předsednictva ÚV KSSS a ten byl zatčen a uvězněn.
Od září 1953 měli v Sovětském svazu hlavní postavení předseda vlády Malenkov a generální tajemník KSSS Nikita S. Chruščov.
Význam Džugašviliho přezdívek: STALIN - muž z ocele, KOBA - vyznamenaný