Když chce Státní bezpečnost získat doznání, získá je. Kdo je určen k odsouzení, je odsouzen.

Vyšetřování se nekoná proto, aby se zjistilo, je-li obviněný vinen, či ne. Vina je uznána předem a důkazem o ní je rozhodnutí strany o uvěznění. Vyšetřuje se proto, aby se potvrdila správnost tohoto rozhodnutí, tedy vina obviněného.

Výslech není výslechem v pravém slova smyslu. Zadržený neví, z čeho je obviněn a nejsou mu kladeny přesné otázky. To přichází později, teprve až když všechny prostředky zklamou. Nejprve zadrženému přikážou, aby mluvil o své protistranické a protistátní činnosti. Každá námitka obviněného proti tomuto příkazu, vycházející ze skutečnosti, že přece žádnou nepřátelskou činnost neprovozoval, je označena za špatný postoj, za snahu pokračovat v protistranickém boji tam, kde by bylo namístě čestné přiznání. Vyšetřovatelé učiní závěr, že mají co do činění s obzvláště zarputilým zadrženým a chovají se k němu přirozeně velmi tvrdě.

Vyšetřovatelé jsou povětšinou primitivní lidé bez jakéhokoliv vzdělání. Nemohou pochopit něco, co se stalo v jiné politické situaci nebo v zahraničí. Ti vyšetřovatelé, kteří byli méně primitivní a naopak dostatečně inteligentní, aby pochopili a byli ve vyšších funkcích, pochopit nechtěli.

Toto vše je použito jako donucovací prostředek, aby zadržený učinil "doznání". Pokud orgány neobdrží požadované "doznání", stejně odsoudí zadrženého ve smyslu vzneseného obvinění a skutečnost, že se nepřiznal, je považována za přitěžující okolnost. Pokud se ale vytoužené "doznání" získá, jsou pak tato obvinění zcela nebo zčásti stažena, protože už nejsou potřebná anebo protože nesouhlasí s rolí, kterou má zadržený nebo jeho skupina před soudem.

Když je vybrán vedoucí skupiny, musejí se proti němu získat výpovědi od ostatních členů skupiny, i od lidí, kteří byli ponecháni mimo skupinu. Jak jen to je možné, jsou donucováni, aby učinili doznání. Doznání jejich vlastní viny, aby svědectví proti vedoucímu měla větší váhu.

Pokud vyšetřovatelé nezískají doznání, snaží se alespoň získat výpověď proti vedoucímu skupiny. Uvězněnému slíbí lepší úděl za to, že pomáhá straně odhalit zapřísáhlého nepřítele. Uvězněnému slíbí, že jeho výpovědi proti vedoucímu skupiny, která by ho mohla kompromitovat, nebudou použita proti němu, a budou použita pouze během výslechu k odhalení vedoucího skupiny. Hodně uvězněných se nechalo nachytat a uvědomili si příliš pozdě, že jsou tato svědectví použita proti nim, a že budou postaveni před soud.

Někteří obvinění souhlasí s tím, aby se do protokolu o jejich výslechu psaly věci, které vypadají nevinně, ale které ve spojení s pozdějšími protokoly nebo obdobnými pasážemi v protokolech ostatních uvězněných mohou být interpretovány tak, že mohou být důkazem obvinění. Vyšetřovatelé neváhají v případě potřeby vložit do protokolu nepravdy nebo vykládat fakta zkomoleně, a tak se jim daří udělat z úplně legálních věcí věci nelegální a zločiny.

Výslech se upíná vzhledem k nedostatku skutečných zločinů k interpretaci a přeměňování legálních a normálních činností v činnost proti straně a bezpečnosti státu. Nikdo si neumí představit, co je možné udělat při dobrém zacházení s jazykem a správném uspořádání slov.

Periodicky se vedení strany posílají zprávy o vyšetřování důležitých případů. Ten, kdo nepřizná, co po něm Státní bezpečnost chce, je v těchto zprávách líčen jako zapřísáhlý nepřítel strany. Zdůrazňuje se "špatné chování" zadrženého, a k tomu jsou přidána svědectví ostatních zadržených, která nenechávají nikoho na pochybách, že je zločinec. Tyto zprávy utvářejí názor strany na uvězněného. Ve všem, a i v těchto zprávách je rozhodující vliv a názor sovětských poradců.

Mimo protokol, který je vytvořen jako svědectví proti jinému uvězněnému, odmítají vyšetřovatelé sepsat zápis o sdělení obvinění, dokud se obviněný ke zločinům sám nepřizná. Vysvětlení, která zadržený podává ústně, a která dokazují jeho nevinu, nejsou zaznamenána do protokolu. Zápis se začne psát ve chvíli, kdy se zadržený podvolí a začne se doznávat.

Je mnoho částečných protokolů, ze kterých je následovně poskládán celý protokol. Do každého částečného protokolu je vloženo záměrně jiné slovo, použije se v něm formulace, kterou požaduje vyšetřovatel, zkomolí se v něm pravda. Tak se po malých částech (zadržený podepisuje každý částečný protokol zvlášť) sebere tendenční materiál, který by bylo najednou velmi těžké získat. Postupuje se samozřejmě individuálně, případ od případu. Do protokolu je zanesena odpověď uvězněného o nějaké konkrétní události, ovšem okleštěná o veškerá vysvětlení, která by dokazovala zákonnost jeho postupu při této události.

Otázky napsané v protokolu jsou formulovány sugestivně, a to tak, aby jakákoliv odpověď působila jako doznání. Uvězněného nutí hodnotit osoby, které jmenuje, nějakými přívlastky. Například: špion, trockista, sionista. Což činí z každé odpovědi doznání.

Protokol je většinou psán nanečisto a vyšetřovatel předstírá, že ho musí předložit svým spolupracovníkům, než ho přepíše načisto. Další den jsem byl zavolán, abych ho podepsal pět minut před koncem pracovní doby vyšetřovatele. Ten mi dal rychle pero do ruky a žádal mě, abych si s podpisem pospíšil vzhledem k pozdní hodině. Na moji otázku, proč má protokol pět stran místo jedné a půl, mi odpověděl, že řádkování je širší a ujišťoval mne, že obsah protokolu zůstal nezměněn, že byla upravena pouze forma, což mi nikterak neublíží a nemá to se mnou nic společného, jen je to hlubší politická charakteristika.

Jindy nechávají podepisovat jednu stránku po druhé tak, že když podepisuješ jednu stránku, nevíš, co je na další. I když se na jedné stránce píše o nějaké neznámé věci, podepíšeš to, protože se to nezdá důležité. To se stane na několika stranách, a nakonec přijde strana, která vysvětlí účel takové metody. Je však již pozdě, protože předcházející strany jsou již podepsány a eventuální odmítnutí nic na vzniklé škodě nezmění, kterou sis učinil.

Poté, co je protokol sepsán, je několikrát přepsán, než dostane konečnou podobu pro soud. Fakta jsou nejen falešně interpretována, ale i jinak, tedy nepravdivě, popsána. K tomu stačí vynechat úmyslně jméno.

Ke všemu je třeba přidat ostatní faktory. Uvězněný je naprosto izolován, a to tak, že neví, kde se nachází, nic nevidí, nic neslyší, je beze zpráv o rodině, zbaven všeho, je hladový a ve všem mystifikován. Výslechy pokračují dnem i nocí po celé měsíce. Velmi často, obzvláště na začátku, ho vyslýchají několik dní a nocí bez přerušení, beze spánku a ve stoje, se zavázanýma očima, čelem ke zdi. Později nechávají člověka spát 2-3 hodiny denně. Spánek je však několikrát přerušen. Ležíme, a to i v zimě, s rukama podél těla, nezakryti dekou. V době, kdy nejsme vyslýcháni, musíme bez přestání 20 hodin denně chodit po cele, ruce, paže podél těla, a přitom často dostáváme jen polovinu denního přídělu jídla.

Pod různými záminkami nás zavírají do temnice, kde ležíme na zemi bez deky. Při výsleších nám hrubě nadávají a vše, co je člověku drahé, je vláčeno blátem. Vyhrožují zadrženému represáliemi proti členům rodiny a zadržený ví, že tady se nevyhrožuje nadarmo.

(str. 27-37)

související texty:

vývoj vyšetřovacích metod

fyzické vyšetřovací metody

psychické vyšetřovací metody

systém výslechů a protokolů

na praktiky vyšetřovatelů StB vzpomíná Arthur London

na praktiky vyšetřovatelů StB vzpomíná Dagmar Šimková

věznice

StB - úvodní část

autor textu: Daniel Růžička

úryvky z knihy: 170