čistky v StB

V období padesátých let prodělala StB několik změn. V květnu 1950 vzniklo Ministerstvo národní bezpečnosti jako orgán koncentrované represivní moci. Ovšem necelý rok nato byla StB postižena rozsáhlou čistkou. I tento úsek komunistické moci měl být napadený nepřáteli. Asi třicet vysokých funkcionářů StB bylo zatčeno a stovky dalších byly z StB propuštěny nebo přemístěny na jiné úseky.

reorganizace ministerstva vnitra

V září 1953 bylo sovětskými poradci připraveno zrušení MNB a začlenění Státní bezpečnosti zpět pod nově reorganizované Ministerstvo vnitra. Koncepce centrálních správ Státní bezpečnosti podřízených ministrovi a náměstkům byla v podstatě s řadou změn zachována až do roku 1990. Až do počátku šedesátých let byla StB stabilizována osobou ministra Rudolfa Baráka.

Od podzimu 1953 došlo k přeměně orgánu revoluční represe v byrokratický aparát. V dubnu 1954 byly přijaty přísně tajné směrnice pro spolupráci s tajnými spolupracovníky a o jejich evidenci a řada dalších prováděcích předpisů. Byly reorganizovány nejen centrální ale také krajské a okresní struktury StB.

věrné dělnické kádry

Kádrová skladba Státní bezpečnosti se změnila. Nově byly převážně nabírány dělnické kádry. Jejich profesní zdatnost byla sice menší, zato jejich věrnost a politická konformita byla vysoká. Nedocházelo proto v podstatě k případům zběhnutí a politického zklamání.

nepostižená nezákonnost

Vzhledem k pozici ministra Baráka nedošlo po celá padesátá léta k citelnému postihu pachatelů násilí a dalšího nezákonného jednání příslušníků StB z doby přelomu čtyřicátých a padesátých let.

S reorganizací ministerstva vnitra v roce 1953 byla vytvořena inspekce ministra. Objasnila celou řadu podnětů obětí nezákonností ale nevyvodila proti pachatelům příslušnou odpovědnost. Vesměs byly zločiny příslušníků StB hodnoceny jako dobově podmíněné a vynucené porevoluční atmosférou.

Po roce 1953 počet tzv. rozpracovávaných osob klesal. V roce 1954 to bylo ještě 17 tisíc, v roce 1959 9 tisíc. Počet zatčených se příliš neměnil v letech 1955-1959 činil každoročně průměrně okolo 2500 osob.

metody StB

Metody StB nadále sahaly od byrokratických až po teroristické. Provokace jako metoda, tzv. kombinace, byla užívána StB v případě účelnosti bez váhání. V typických případech šlo o nastrčení příslušníka StB jako protikomunistického odbojáře.

Státní bezpečnost unášela ze zahraničí nepohodlné osoby, nejznámějším příkladem může být únos sociálně demokratického politika Bohumila Laušmana z Rakouska v prosinci 1953.

Uvnitř státu zcela běžně prováděla "odluky", tj. tajná zatčení k získávání tajných spolupracovníků pod nátlakem.

zahraniční operace

V zahraničí neváhala provádět i pumové útoky. Příkladem může být zaslání výbušného balíčku prefektovi ve francouzském Štrasburku v roce 1958, jemuž ale padla za oběť jeho žena. Dokonce ještě v prosinci 1959 se rozvědka StB pokusila otrávit československé zaměstnance Rádia Svobodná Evropa v Mnichově podstrčením slánek s atropinem.

K zmírnění svých metod byla StB donucena snad jen vývojem zahraničně politické situace a zájmy vedení Sovětského svazu, které si nepřálo komplikovat vztahy se Západem.

související texty:

rozhlasová stanice Svobodná Evropa

StB - úvodní část

autor textu: Prokop Tomek