Po svém zatčení se každý vězeň dostal do úplné izolace, jejímž cílem bylo vyvolat v něm pocit opuštěnosti a nejistoty. K výslechům jej odváděli se zavázanýma očima a v poutech. Kromě vyšetřovatelů a svého spoluvězně nikoho dalšího neviděl a s nikým jiným nemluvil. Neměl žádný kontakt s rodinou, neměl obhájce, nedostával tisk, nemohl poslouchat rozhlas.

Vyšetřovatelé vězňům neustále říkali, že o ně už nikdo nemá zájem, že jejich manželky jim nejsou věrné a děti se jich zřekly.

Vyšetřovatelé vězňům také neustále vyhrožovali temnicí, ostrými výslechy a omezením jídla, uvězněním nebo perzekucí manželky, rodičů a dětí.

Mezi psychické týrání patřily i osobní urážky a ponižováním. Vězeň přestal být člověkem, ztratil své jméno, měl jen číslo, který se hlásil a byl jím vyvoláván.

Vyšetřovatelé hojně používali národnostních, rasových, politických i osobních urážek. Vězni byli oslovováni nadávkami: gauner, lump, imperialistický agent, trockista, buržoazní nacionalista, zrádce, sionista, židovské prase, židovský lhář, židovský vrah, kurva, svině, gestapácká šlapka. Účastníky protinacistického odboje uráželi přirovnáním: esesák, gestapák, agent gestapa, vrahoun.

Mezi další metody psychického nátlaku patřilo nasazení spoluvězně-agenta na celu. Ten měl za úkol volit taková témata rozhovoru a klást takové otázky, které by vyšetřovaného rozrušovaly, zdůrazňovaly jeho izolovanost a beznadějnost jeho odporu vůči požadavkům vyšetřovatelů.

Funkcionářům KSČ byla připomínána jejich stranická povinnost učinit požadované doznání a tím pomoci straně v boji proti nepřátelům. S gustem jim vyšetřovatelé četli odsuzující rezoluce.

příklady psychického nátlaku:

1. přímý nátlak:

• šestnáctihodinové a někdy i delší výslechy. Hlavně v noci a dopoledne.



• relativně nízká teplota v cele (často i mráz) a velmi skromné oblečení.



• v noci musel mít vyšetřovaný (poté i vězeň) neustále ruce viditelně vystavené.
  Jakmile vězeň v zimě ruce podvědomě zastrčil, následovalo kopnutí do ocelových dveří cely a jeho vzbuzení. Toto se v noci neustále opakovalo, takže vězeň prakticky nespal.
  
  zostření trestu:
  Vyšetřovanému byla odebrána pokrývka a musel chodit ( i půl hodiny) po cele.
  Toto je opakováno několikrát za noc. Po 2 až 3 měsících jsou u vyšetřovaného vytvořeny podmíněné reflexy a tak v tuto dobu téměř nespí. V ostatní dobu jsou výslechy. Výsledkem je totální vyčerpání vyšetřovaného.



• trvalé hlídání a pozorování.
  Do každé cely bylo nahlížecí kukátko. V něm 24 hodin něčí oko.
  Při zastavení se - kopnutí do dveří a příkaz chodit.



• záchovná denní dávka jídla - 1200 Kcal
  Pokud měl vyšetřovaný peníze, mohl si nějaké jídlo zakoupit.
  To až v době, kdy byl zrušen lístkový přídělový systém (po roce 1953).



• fingované popravy.
  Vězni bylo sděleno, že bude popraven. Byl odveden do nějaké místnosti, kde bylo vše připraveno na popravu. Ta nebude vykonána, bude-li vypovídat.



• Vyšetřovanému byly předkládány doklady jeho příbuzných a známých s prohlášením:
  "Ti zde budou tak dlouho než se přiznáte."



• nasazení aktivních spolupracovníků StB na celu.
  Ti přesvědčují vyšetřovaného, aby se přiznal, že dostane nižší trest. Nebo naopak vyšetřovaného psychicky ničí nevhodnými slovy. Pokud se vyšetřovaný zbláznil, byl převezen do ústavu pro duševně choré v Praze - Bohnicích, kde byl šoky upraven tak, aby mohl vypovídat dle naučeného scénáře.



• pobyt v samotce o rozměrech 2 krát 3 metry.
  Týdny, měsíce nebo roky. Dle rozhodnutí vyšetřovatele - než se přiznal.



• dlouhodobý pobyt v temnici tj. v cele bez jakéhokoliv světla.



• Přesvědčování vyšetřovaného, že StB o něm ví vše.
  To zn. dokonalá znalost jeho rodinných poměrů, jeho pracovních a společenských vztahů. Tyto informace byly pečlivě získávány neformálními rozhovory s jinými vězni nebo vyšetřovanými nebo s lidmi na svobodě. Všechny, i zdánlivě nesmyslné informace byly uchovávány a ve vhodnou dobu použity. Následek takového působení: "oni toho tolik vědí že mohou vědět i to co si myslím. Co když jsem někde něco takového řekl?"



• tajné zatčení
  Tzv. tajné zatčení byla jedna z metod StB zcela postrádající právní podklad i podle tehdy platných zákonů. O žádné zatčení nešlo. Neexistoval zatykač, osoba "tajně zatčená" nebyla předána do vyšetřovací vazby. Šlo o únos, kdy se skupina příslušníků StB dohodla, že se někoho zmocní. Ten byl někde přepaden a odvlečen na jemu neznámé místo do tzv. konspirační chaty nebo budovy a tam vyslýchán.

2. nepřímý nátlak:

(u vyšetřovaných, kterým nechali nezavřené rodinné příslušníky)
- umožnili častější dopisování, aby byl vyšetřovaný lépe informován o dění venku.

• Vystěhování rodinných příslušníků (zákaz pobytu).



• Převedení dospělých rodinných příslušníků na jinou, obvykle fyzickou práci,
  za plat na hranici životního minima (práce je čest a proto trestali prací).



• Nátlak na manželku (manžela) vyšetřovaného:
  rozveďte se a budete se mít daleko lépe.
  My Vám po rozvodu umožníme návrat do původního zaměstnání, nebo naopak ještě do lepšího.



• Nátlak na malé dítě:
  ve škole "věrná učitelka" stále předhazuje dětem:
  "toto je žák - dítě nepřítel pracujícího lidu, dávejte si na něj pozor !".



• Vyhození dětí ze středních a vysokých škol.



• Nátlak na rodinu, aby se vyšetřovaného zřekla a písemně mu to sdělila.
  Vyšetřovaný, který ztratil rodinné zázemí došel k závěru, ztratil svůj svět a podepsal jakékoliv doznání.



• Prostřednictvím různých přisluhovačů - nátlak na rodinné příslušníky, aby v dopisech vyšetřovanému vyčítali jeho nepřátelský postoj k pracujícímu lidu.



• Vyšetřovaný muž - nastrčeným příslušníkem StB přivedení jeho manželky do jiného stavu.
  Poté jí přesvědčili, aby tuto skutečnost manželovi napsala.



• Vyšetřovaná žena - oznámí ji, že jí manžel byl nevěrný.



• Přesvědčení vyšetřovaného, že když se přizná k vykonstruovanému obvinění dalších osob a bude svědčit, bude propuštěn. Ve skutečnosti bylo toto vše podkladem pro další obvinění vyšetřovaného z trestného činu "neoznámení trestného činu" nebo "spoluúčasti na trestném činu".

související texty:

vývoj vyšetřovacích metod

fyzické vyšetřovací metody

psychické vyšetřovací metody

systém výslechů a protokolů

na praktiky vyšetřovatelů StB vzpomíná Arthur London

na praktiky vyšetřovatelů StB vzpomíná Dagmar Šimková

politické procesy v ČSR v 50. letech

věznice

StB - úvodní část

autor textu: Tomáš Vlček