Po převzetí moci v únoru 1948 se komunistický režim snažil o rychlé a trvalé upevnění dobyté moci. Usiloval o zavedení co nejúčinnější kontroly nad sdělovacími prostředky.

Proto je centralizoval a velmi důsledně kontroloval. Noviny a časopisy postihla okamžitá restrikce, která usnadnila přehled a kontrolu jejich obsahu. Rozhlas prošel rozsáhlou personální čistkou a po sovětském vzoru i reorganizací. Nově vznikající televize díky malému počtu diváků zatím stála v pozadí zájmu.

I tiskoviny Čs. strany lidové a Čs. strany socialistické musely respektovat ideologický program KSČ a nesměly ho zpochybňovat. V legální formě tak KSČ zamezovala všem projevům nesouhlasu.

Sdělovací prostředky usměrňovalo Ministerstvo informací v čele s Václavem Kopeckým. Po jeho zrušení v lednu 1953 pak Ministerstvo kultury. A protože tento úřad nemohl zasahovat do denní praxe a náplně tisku, začaly přípravy na zavedení předběžné cenzury, která by tento obsah preventivně ovlivňovala. V srpnu 1953 začala fungovat státní cenzura - Hlavní správa tiskového dohledu.

Sdělovací prostředky v průběhu 50. let přispívaly k budování socialismu, šíření komunistické marxisticko-leninské ideologie a k boji s tzv. vnitřním a vnějším nepřítelem. Byly také plné sovětské tematiky.

Aktivně podporovaly kult Stalinovy a Gottwaldovy osobnosti. Vedly konfrontační tón vůči demokratickým zemím. Podílely se na protiválečné propagandě. V době politických procesů sehrály štvavou úlohu proti souzeným.

Po XX. sjezdu KSČ se situace v Československu trochu uvolnila a bylo dovoleno více kritičnosti. Avšak v roce 1958 proběhly třídně politické prověrky, které postihly právě ty, kteří se v průběhu roku 1956 významně angažovali a liberalizovali.

V souvislosti s politickým táním se uvolnil prostor pro rozvoj kulturních a společenskovědních časopisů, které se postupně staly platformou reformního hnutí druhé poloviny 60. let.

Pražské jaro 1968 znamenalo v oblasti sdělovacích prostředků velkou změnu - zrušená cenzura, kritika dosavadní politiky KSČ, podpora reforem, odtabuizovaná témata, kritická reflexe politických procesů 50. let.

V okupačním týdnu v srpnu 1968 se sdělovací prostředky projevily jako aktivní informátoři o událostech, stály za legální politickou reprezentací, pomáhaly uklidňovat emoce.

Po podpisu Moskevského protokolu nastává obrat a sdělovací prostředky jsou za svou činnost během pražského jara i okupačního týden kritizovány.

Po nástupu Gustava Husáka do čela KSČ v dubnu 1969 nastává normalizace i ve sdělovacích prostředcích. Ty se opět na celých dvacet let stávají hlasatelem KSČ.

Uvolnění přichází koncem 80. let, kdy se projevuje Gorbačovova politika "perestrojky". Některá tištěná média se pouštějí do opatrné kritiky.

domácí:

• domácí sdělovací prostředky obecně
• Československý rozhlas - 50. léta
• Československá televize - 50. léta
• Československý tisk - 50. léta

zahraniční:

• zahraniční sdělovací prostředky obecně
• tradice rozhlas. vysílání do Československa
• Rádio Vatikán
• rozhlasová stanice Svobodná Evropa
• seznam zahraničních stanic
• rušení zahraničního rozhl. vysílání

související texty:

cenzura

propaganda

počátky posrpnové perzekuce novinářů

Jakeš: přepis části projevu - aktiv se šéfredaktory sděl. prostředků

autor textu: Daniel Růžička