"Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoliv prostředky a bez ohledu na hranice"

(čl. 19 Všeobecné deklarace lidských práv, přijaté 10.12.1948 valným shromážděním OSN.)

rušící vysílač

základní technická jednotka radioobrany
- vlastní zařízení, které vykonává rušení.

oblastní řídící bod

služebna, ze které je řízena činnost několika blízkých rušících vysílačů. Služebny byly vybudovány a řízeny za spolupráce Ministerstva spojů a Ministerstva národní bezpečnosti (později Ministerstva vnitra).

Pravidelné vysílání SE do Československa bylo zahájeno 1. května 1951 v 11.00 hodin z mnichovské centrály na střední vlně 417 metrů.

Československou radiokomunikační kontrolní službou bylo vysílání zachyceno poprvé 4.7.1950. Od počátku bylo vysílání rozhlasových stanic z území demokratických států považováno za nepřátelské a nebezpečné.

Šlo nejen o zdroj informací (někdy i tendenčních, které měly sloužit k oslabení morálky protivníka), ale i o spojení zpravodajských služeb s jejich spolupracovníky v Československu.

Po celou dobu (s vyjimkou roku 1968) byl v rušení zahraničního vysílání pro komunisty velkým vzorem Sovětský svaz.

související texty:

rušení v 50. letech

rušení v 60. letech

rušení v 70. letech

rušení v 80. letech

Svobodná Evropa - úvodní strana

zahraniční sdělovací prostředky - úvodní strana

sdělovací prostředky - úvodní strana

autor textu: Tomáš Vlček

použitá literatura: 63