www.TOTALITA.cz

Československý tisk
50. léta


Bezprostředním dopadem nástupu komunistů k moci politickým změn po Únoru 1948 bylo zastavení zhruba 570 titulů a zavedení přísné kontroly obsahu i personálního obsazení redakcí.



Politický monopol

Již krátce po únoru 1948 Václav Kopecký, člen komunistického vedení a ministr informací, vítězoslavně oznámil základní změnu v oblasti hromadných sdělovacích prostředků: "Nyní máme v rukou tiskárny, papír, nakladatelství..."


Komunisté zakázali nebo jinak zlikvidovali většinu tisku nekomunistických stran. Zastaveny byly všechny jejich krajské časopisy, v ústředí jim zůstal deník a tisk pro funkcionáře. Podobná redukce proběhla i v tisku společenských organizací a církve. Do konce roku 1948 komunistický režim zlikvidoval 27 katolických časopisů v českých zemích a 28 na Slovensku.



Kulturní rada

Kontrolu a řízení hromadných sdělovacích prostředků (stejně tak kultury a osvěty) komunisté přenesli nejprve na svůj útvar - Kulturní radu. Ta však mohla rozhodovat jen v obecné poloze. Každodenní kontrolu a řízení proto zajišťovalo kulturně propagační oddělení ÚV KSČ a stejná oddělení v krajích a okresech.



Tiskový odbor

Činnost Kulturní rady začala brzy skomírat. Stranický aparát stále více rozšiřoval okruh svých pravomocí. Řízení a kontrolu tisku začal provádět tiskový odbor ÚV KSČ a tiskoví referenti krajského komunistického aparátu.


Generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský prohlásil, že "hlavním úkolem tiskového odboru je dodávat politické direktivy všemu tisku, dirigovat nejen stranický tisk, ale i mimostranický tisk druhých stran a organizací".


Tiskový odbor se rychle rozrostl. V letech 1949-1951 v něm působilo kromě vedoucího třináct pracovníků. V následujících dvou letech se jejich počet sice nezmenšil, ale odbor byl rozdělen na tiskový a rozhlasový.



Rozhodovali o všem

Komunistická moc rozhodovala o vzniku a zániku každého časopisu, novin, o jejich nákladu, obsahovém zaměření a o obsazení vedoucích funkcí v redakcích. Vydavatel tisku - společenské organizace a nekomunistické strany - jen schvalovaly rozhodnutí komunistických úřadů.


Okamžitá restrikce novin a časopisů komunistům usnadnila jejich přehled a kontrolu obsahu. Pomalu však začínaly přípravy na zavedení předběžné cenzury, která by obsah preventivně ovlivňovala.


Tiskový odbor ÚV KSČ dodával redakcím deníků a týdeníků nejen obecně politické směrnice, ale kontroloval také, jak "zajišťují politiku KSČ". Podle toho redakce hodnotil a měnil jejich vedení.



Stranická odpovědnost

Tiskový odbor činil šéfredaktory novin, časopisů, rozhlasu a státní tiskové agentury ČTK stranicky odpovědnými za "ideově politický" obsah tisku, za dodržování "stranické linie" a směrnic. V případě pochybností byli šéfredaktoři povinni vyžádat si stanovisko tiskového odboru a jim se řídit.


Odbor také hodnotil na poradách s příslušnými redaktory a zástupci vydavatele, jak redakce dodržují "stranickou linii" a projednával nedostatky v jejich tisku. Zvlášť bedlivě sledoval "politické chyby" v tisku a v rozhlase, které obvykle označoval za úmyslné činy a provokace nepřátel režimu, nikoli za běžné tiskové chyby.

Dohlížecí redaktoři

V listopadu 1950 zavedlo ústředí KSČ funkci dohlížecích redaktorů. Měli jednat "rychle a rozhodně, aby škůdcovská činnost nepřítele v tisku a rozhlase byla zneškodněna".



Státní cenzura

Usnesením č. 17 z 22. dubna 1953 ustavila vláda úřad státního tiskového dohledu - úřad cenzurní. Usnesení nebylo publikováno a úřad byl budován jako "neveřejný orgán vlády". Po roce přešel do resortu Ministerstva vnitra jako Hlavní správa tiskového dohledu (HSTD).



Stranické řízení tisku

Po vzniku cenzury se role tiskového odboru ÚV KSČ pozměnila. "Stranicky řídil" nejen hromadné sdělovací prostředky, ale také cenzurní úřad.


Tiskový odbor ÚV KSČ se už nerozrůstal. V roce 1953 v něm pracovalo 11 zaměstnanců a 4 v odboru rozhlasu. V roce 1956 pak bylo ve společném odboru tisku, rozhlasu a televize 12 pracovníků.


Odbor se vnitřně členil na referenta pro rozhlas a pro televizi, dva referenty pro ústřední deníky, dva pro další ústřední tisk (kromě odborného), jeden referent pro krajský tisk a vedoucí odboru s odpovědností za ČTK.


Referenti pro místní tisk - okresní noviny závodní časopisy - později přešli do odboru agitace. V ideologickém oddělení krajského výboru KSČ byl referent pro tisk, na okrese tuto funkci vykonával buď tajemník pro ideologickou práci nebo referent pro agitaci. Redaktor závodního časopisu byl podřízen předsedovi podnikového výboru KSČ.



Cenzoři řízeni KSČ

Stranické řízení mělo dvě stránky. Šéfredaktoři měli za povinnost respektovat rozhodnutí cenzora. Byla to jejich stranická povinnost a součást dodržování stranické disciplíny. Druhou stránkou řízení byly svazky komunistického a cenzurního aparátu.


Komunistický aparát určoval nebo schvaloval nejen obecně politické směrnice cenzury, ale také předem rozhodoval nebo souhlasil s řadou konkrétních cenzurních zásahů. Považoval pracovníky cenzury za svůj funkcionářský aktiv.


Opakovaně se řešil i nedostatek novinového papíru, který neumožňoval zvýšení nákladu ani růst nových titulů.



Nedostatek papíru

V usnesení politického byra ÚV KSČ proto byla v prosinci 1954 přijata opatření ke zrušení, případně sloučení 98 časopisů a snížení nákladu a periodicity značného počtu menších časopisů vydávaných zájmovými organizacemi, sportovními svazy, spolky.


Tento krok měl zřetelně politický podtext. Poúnorový režim se snažil v co největší míře omezit nekontrolovatelné projevy svébytné občanské aktivity - zvlášť jednalo-li se o projevy spojené s vydáváním tiskovin. Bylo povoleno vydávání 24 nových časopisů. Podle usnesení o závodních časopisech byl jejich počet snížen z 1.500 titulů na pouhých 550.



Pozvolná proměna

Od poloviny 50. let docházelo k pozvolné proměně struktury tištěných médií, neboť státní i stranické orgány dospěly k poznání, že dosavadní podoba tisku neodpovídala požadavkům čtenářů a byla málo účinná.


související texty:

Politické týdeníky mimo KSČ vycházející před únorem 1948 a po něm zastavené


domácí sdělovací prostředky - úvodní strana

sdělovací prostředky - úvodní strana


autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 60

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2025 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.