Bezprostředně po dubnovém plénu ÚV KSČ v roce 1969 otisklo Rudé právo pod názvem Slovo do vlastních řad prohlášení novinářů, kteří se hlásili k normalizační politice Gustáva Husáka.

Ve dnech 13., 17., 22., 23., 24., 27. a 30. května a naposledy ještě 7. června 1969 toto provolání podepsaly necelé dvě stovky novinářů - zrádců novinářské svobody, demokracie a práva, jak o to usilovala většina naší společnosti.

Mezi čestnými novináři se pro toto provolání tehdy vžil název "Dýka do našich zad".

Čelní představitelé Českého svazu novinářů (ČSN) byli umlčeni, zbaveni svých funkcí, ztratili svá zaměstnání, vyloučeni z politického života a místo nich bylo ústředním výborem KSČ jmenované (nikoliv volené!) nové vedení Českého svazu novinářů.

Tomuto vedení stál v čele Josef Valenta, bývalý šéfredaktor Světa sovětů, jemuž se v srpnu 1968 celá redakce doslova rozpadla.

Valenta na svolané schůzi tzv. sekce Českého svazu novinářů v úterý 29. října 1970 oznámil, že rozpustil až dosud volený výbor sekce volných novinářů a jmenoval místo něho sedmičlennou prověřovací komisi.

Sekce volných novinářů ČSN sdružovala novináře, kteří nebyli členy žádné redakce, po srpnu 1968 se značně rozrostla, přešlo k nim velké množství novinářů, kteří v důsledku počínajících čistek ztratili stálé zaměstnání.

Prověřovací komise měla do konce roku Český svaz novinářů zbavit členství ty členy, kteří nesouhlasili se vstupem okupačních vojsk, s normalizačním režimem a v období Pražského jara 1968 stáli na straně tzv. "kontrarevolucionářů a nositelů pravicového oportunismu".

Námitky proti takovému postupu, který byl v rozporu s dosud platnými stanovami Svazu českých novinářů, odmítl Valenta slovy, že "tyto stanovy nepočítaly s mimořádnou situací, která se vyvinula v Československu po srpnu 1968".

Mezi ostrými protesty nemohl zaniknout diskusní příspěvek bývalého zpravodaje Čs. rozhlasu Karla Kyncla (1927 - 1997), který zde zazněl. Dostal se na veřejnost v četných strojopisech, byl otištěn poprvé v samizdatových Listech Jiřího Pelikána v lednu 1971.

Kolegové a kolegyně,
chtěl bych především omluvit jednoho z našich kolegů, který řádně obdržel pozvánku na tuto schůzi, ale nemůže se jí zúčastnit. Jde o Luďka Pachmana. Po téměř čtrnácti měsících věznění za to, že spolu s deseti ostatními podepsal petici, adresovanou nejvyšším představitelům tohoto státu, že tedy spáchal něco, nač mu dává československá ústava plné právo - byl před několika dny propuštěn.

Byl propuštěn, ale nikoli na svobodu. Leží v těchto dnech v pavilonu číslo 2 Psychiatrické kliniky v Praze - Bohnicích, a nikomu kromě jeho ženy není dovoleno, aby ho přišel navštívit. Luděk, na něhož se asi většina z vás pamatuje jako na živého diskutéra a novináře tělem i duší, je fyzicky a psychicky zničený člověk. Kdybych řekl, že ho do tohoto stavu dostali jeho věznitelé, dopustil bych se patrně trestného činu. Neříkám to tedy. Pouze konstatuji, že z naprosto zdravého člověka je po téměř čtrnácti měsících pobytu ve vězeních v Ruzyni a v Praze na Pankráci lidská troska. Omlouvám tedy jeho nepřítomnost na této schůzi.

Současně bych však chtěl říct, že po tom, co jsem tu slyšel od pana doktora Valenty, jsem rád, že tu Luděk Pachman není. Po více než ročním styku s vyšetřovateli StB a příslušníky Sboru nápravné výchovy, který se nepochybně vyjadřoval rázností a vojáckou věcností - by asi byl těžko schopen ocenit "strategickou jemnost postupu vyšší moci jmenovaného dnešního vedení Svazu novinářů".

Po dlouhodobém pobytu v kriminále by asi Luděk Pachman nedocenil rafinovanou jemnost postupu socialistické novinářské organizace, která nejdříve zajistí, aby řada z nás nemohla publikovat ani pojednání o dešťovkách na jaře - o politických komentářích nemluvě - která s komunistickou principiálností a důsledností zajistí, abychom si novinářskou činností nemohli vydělat ani haléř - a pak vyhlásí, že za publicistu, hodného členství v SČN, je možno považovat pouze člověka, který je tímto způsobem za svou publicistickou činnost schopen vydělat aspoň 1200 Kčs měsíčně. Opravdu překrásný a promyšlený tah. Luděk Pachman by asi nedocenil, že tu vůbec nejde o politickou perzekuci, že tu nejde o existenční ničení lidí - nýbrž pouze o profesionální očistu novinářského svazu, v němž nenovináři nemají co dělat.

Obávám se, že Luděk Pachman, po roční izolaci od vývoje naší absurdity - promiňte, chtěl jsem říct reality - by náležitě nedocenil, že kdo je a kdo není publicista, určují takoví odborníci, jako je pan doktor Josef Valenta, jmenovaný předseda komise pro řízení SČN a jeho zástupce pan inženýr Marcel Nolč - dva byrokraté, kteří by sami měli značné potíže, kdyby měli dokazovat, že si za posledních několik let svou publicistickou činností vydělali oněch 1200 Kčs měsíčně. Neocenil by, že o tom rozhoduje odbornice paní doktor Kopečková, jejíž zajisté velice odpovědnou funkci v dnešním vedení SČN neznámou, ale která o sobě hrdě prohlašuje, že naposledy novinářsky působila v tercii, když redigovala třídní časopis.

Luděk Pachman by to jistě nepochopil a nedocenil, neboť reklamní slogan "Nakupujte u odborníků!" se v našich televizních reklamách objevil teprve v době, kdy on už pykal za své zločiny ve vězení StB. Nepochopil by ani to nové pojetí socialistického humanismu, s nímž se perfektně rýmují černé listiny a totální existenční ničení lidí.

Kdyby náhodou někdo z vás, kolegové a kolegyně, měl pocit, že přeháním a zbytečně dramatizuji, pak dovolte, abych konstatoval, že 14. dubna tohoto roku jsem byl pro své politické přesvědčení vyhozen z politicky zřejmě vysoce odpovědné funkce dokumentátora TBC na jedné pražské klinice. Jsem tedy od poloviny letošního dubna bez zaměstnání, ale ve srovnání s některými kolegy jsem na tom ještě královsky, neboť má žena dosud ze zaměstnání vyhozena nebyla.

Možná, že by Luděk Pachman - kdyby mohl přijít na tuto dnešní schůzi - čekal spíše něco jiného než vylučování novinářů z novinářského svazu nenovináři. Možná, že by například předpokládal, že vedení SČN povolá k odpovědnosti člena svazu Bohumila Roháčka, který v Rozhlasových novinách 15. října evidentně porušil nejprimitivnější zásady novinářské etiky.

Rozhlas - jako ostatně jediný československý sdělovací prostředek - seznámil v Roháčkově poznámce naši veřejnost s tím, že "západní senzacechtiví novináři" si vymysleli, že 15. a 16. října se má v Praze konat politický proces s osmi signatáři memoranda tzv. 10 bodů. Ano, prý si to vymysleli - říkal Bohumil Roháček. A Luděk Pachman by možná očekával, že na této schůzi by se Roháček podíval na předvolání k tomuto vymyšlenému procesu, které například obdržel Pachmanův spoluobžalovaný a zde přítomný kolega Vladimír Nepraš, nebo zde nepřítomný kolega Jiří Hochmann - a pak by se za svou lež omluvil nejprve jim a pak také rozhlasovým posluchačům.

Ale možná, že se mýlím. Možná právě po té déle než rok trvající citové výchově, které se Luďku Pachmanovi dostalo od státní bezpečnosti, by nebyl tak naivní, aby čekal něco tak samozřejmého a normálního. Naopak, čekal by asi přece jenom přesně to, s čím nás dnes seznámil doktor Valenta.

Kdybyste byli už tak "zkonzolidováni", že by vám jmenované vedení SČN dovolilo o našem vyloučení hlasovat, požádal bych vás na závěr tohoto diskusního příspěvku, abyste si zachovali profesionální a i obyčejnou lidskou čest a absentovali. Nežádal bych vás, abyste hlasovali proti návrhu, protože by byla nepochybně také vaše labutí píseň jako členů tohoto svazu. Ale jak situace vypadá, nemusím vás o takový akt občanské odvahy vůbec žádat.

Vedení svazu si nehodlá dovolit vám otázku našeho vyloučení ani předložit k posouzení a jmenovalo si na to zvláštní popravčí komisi. To svědčí o tom, že si není jisto, zda byste rozhodli tak, jak už je o nás rozhodnuto kdesi jinde. Je to tedy jakýsi nepřímý důkaz, že k občanské odvaze vás nikdo vyzývat nemusí. Já vám za to děkuji a vůbec se s vámi neloučím.

související texty:

cenzura

sdělovací prostředky

kultura zaživa pohřbená - televizní tvorba

Čs. televize po Srpnu 1968

období normalizace - úvodní strana

autor textu: Miroslav Sígl

použitá literatura: 144

(Po listopadu 1989 poskytla tento text Miroslavu Síglovi pro Almanach českých novinářů Jiřina Kynclová)