Televize v Československu začala pokusně vysílat 1. května 1953. Za pravidelné bylo její vysílání slavnostně prohlášeno 25. února 1954.

Na rozdíl od rozhlasu a tisku neměla televize demokratickou tradici a její postavení od samého počátku bylo silně poznamenáno vztahem ke KSČ. Její význam komunistická moc zpočátku nedoceňovala, protože v Československu nebylo mnoho majitelů televizorů. Podle prvních představ byl televizní program chápán především jako kulturní.

Československá televize vznikla pod jednou střechou s Československým rozhlasem. Programově patřila pod rozhlas, studiová technika a přenos signálu podléhaly ministerstvu spojů.

Výbor pro rozhlas a televizi

Dvouletým intermezzem v postavení televize bylo zřízení Československého výboru pro rozhlas a televizi (ČVRT) a Slovenského výboru pro rozhlas a televizi (SVRT) vládním nařízením z 29. listopadu 1957.

Došlo k rozluce televize s rozhlasem a obě organizace se staly podřízenými ČVRT a SVRT. Technický provoz televize zajišťovaly Spoje až do roku 1958. Teprve po usnesení ÚV KSČ ze 17. prosince 1957 došlo k delimitaci studiové techniky od Spojů k Československé televizi.

ČVRT projednával celé spektrum práce týkající se obou institucí: organizační řády, počet koncesionářů, rozvoj vědecké-ateistické propagandy v rozhlase a televizi, úkoly z XXI. sjezdu KSSS, IV. sjezdu JZD, jednání s mezinárodní organizací rozhlasu a televize OIRT.

Seznam členů výborů nebyl nalezen, ale podle zápisů ze schůzí, kde se jména mění, na něm byli zástupci vedení rozhlasu a televize a zástupci ÚV KSČ.

Poradní sbor

V duchu rozšiřování účasti pracujících na řízení státu, byl v listopadu 1958 při ČVRT zřízen Poradní sbor. Tvořili jej umělci, dělníci, členové JZD, nejrůznější funkcionáři, zástupci mládeže, žen v domácnosti apod.

Zřízení Poradního sboru mělo být "vyšší formou, která umožní mnohem organizovanější spojení rozhlasu a televize s posluchači a diváky".

Poradní sbor měl být jakýmsi parlamentem rozhlasových posluchačů a televizních diváků, jímž měl ČVRT skládat účty ze své činnosti. Poradní sbory měly být rozšířeny do všech krajů republiky.

Zánik ČVRT

ČVRT neměl dlouhého trvání. Stačil projednat plán televize na první čtvrtletí 1959, spolu s Poradním sborem se zúčastnil příprav a konání Sjezdu socialistické kultury v červnu 1959 pod heslem "Za dovršení kulturní revoluce". Od 1. října 1959 byl vládním nařízením ČVRT a SVRT zrušen.

Rozhlas a televize se staly samostatnými ústředními organizacemi podřízenými vládě a tím automaticky přímo ÚV KSČ.

Po několika letech byla Čs. televize na lepší úrovni, než ve svých počátcích. Dosah její působnosti KSČ docenila spolu s rostoucím počtem vysílací doby, výroby vlastních programů a hlavně s rapidním růstem počtu televizních koncesionářů.

Pozornost diváků byla upřena na jediný černobílý program, nebyly satelity a pouze v některých pohraničních oblastech bylo možno zachytit západoněmecký nebo rakouský signál.

Během prvních sedmi let se televize stala nejpohotovějším šiřitelem informací, kultury a vzdělání. Televize zasahovala do všech oblastí společenského života i propagandy.

Třídní prověrky

Při počáteční personální nouzi nebylo členství v KSČ podmínkou. Pro bezpartijní zaměstnance se situace vyostřila až v roce 1958 při třídně politických prověrkách. Pokud neměli dle tehdejších kritérií příslušný "třídní původ" nebo se v programu dopustili ideového deliktu, museli z televize odejít nebo byli posláni "na převýchovu" do továren.

Ideová kontrola

Větší bdělost KSČ se datuje až od druhé půle 50. let. Programové plány vedení televize předkládalo ČVRT a kulturnímu výboru Národního shromáždění.

Na ideologickém aktivu vedoucích pracovníků Čs. rozhlasu a televize v Praze v roce 1957 je požadována větší bojovnost propagandy, dovednější ukazování úspěchů při výstavbě socialismu a boj za socialistickou morálku, zlepšit orientaci k socialistické výchově inteligence, v umění stranickost, lidovost, politickou operativnost, přibližování klasických a současných hudebních děl lidu, zvýšení podílu pokrokové soudobé hudby.

Koncem 50. let se stal z Československé televize jedinečný prostředek informace a agitace a zprostředkovatel uměleckých hodnot. Ve vedení KSČ se vytváří pevný názor na funkci televize, který se projevuje v usnesení ÚV KSČ z 24. května 1960, kde je v úvodní pasáži podřízenost televize KSČ jednoznačně deklarována: "Usnesení ústředního výboru KSČ o nové organizaci na úseku rozhlasu a televize, osamostatnění rozhlasu i televize a jejich přímé řízení ÚV KSČ se osvědčuje."

V roce 1961 je schválen v Československé televizi Kádrový pořádek, který určoval, které funkce budou obsazeny členy komunistické strany a schvalovány orgány KSČ.

Zákon a statut

Československá vláda schválila 15. listopadu 1963 statut ČST upravující její vnitřní uspořádání a Národní shromáždění schválilo 31. ledna 1964 první zákon o Československé televizi. Schválením obou dokumentů je již jasně deklarována podřízenost KSČ.

Jak říká první paragraf zákona: Československá televize svou činností založenou na politice KSČ provádí masově politickou a výchovnou práci, podporuje tvůrčí iniciativu lidu a přispívá k dovršení kulturní revoluce".

Podle prvního bodu Statutu je Čs. televize sice samostatnou ústřední organizací, ale podle bodu 2 podléhá vládě a úkoly plní podle směrnic a pokynů KSČ a jejích řídících orgánů.

související texty:

50. léta

ideologická propaganda v ČsT

ČsT - vedení   (1953-1992)

rok 1968: středa 21. srpna 1968 - situace v ČsT

rok 1968: Role ČsT během Pražského jara

období normalizace: ČsT po Srpnu 1968

období normalizace: kultura zaživa pohřbená - TV tvorba

rok 1989: Vysílání ČsT v roce 1989

rok 1989: Sametová revoluce situace v ČsT

domácí sdělovací prostředky - úvodní strana

sdělovací prostředky - úvodní strana

autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 86