Odpor proti okupantům sílil každou hodinou, napětí se stupňovalo. Akční schopnost vlády a ústředního výboru strany po zatčení a deportaci jejich předních činitelů byla ochromena - sice jen zčásti a nakrátko. Iniciativy se velmi rychle ujala pražská organizace ve spojení s nejsilnějším pražským obvodem a jeho největším podnikem ČKD Praha ve Vysočanech. Operační štáb zahájil svou činnost již včera odpoledne a ještě před zahájením XIV. sjezdu před 11. hodinou dopolední vysíláme jeho poděkování všem, kteří se zasluhují o hladký průběh významné nadcházející události:

"ČKD Praha převzal svůj díl velké odpovědnosti za úspěšný průběh XIV. mimořádného sjezdu nejprve tím, že zabezpečuje ubytování všem přijíždějícím delegátům. Děkujeme zaměstnancům, podniku, kteří projevili dobrou vůli a ochotu, a nabídli noclehy ve svých rodinách. Nyní plníme množství dalších speciálních a neodkladných úkolů, ale současně považujeme za nutné, aby všichni naši spolupracovníci pokračovali v plnění pracovních a výrobních povinností. Tím projevíme nejlépe svůj nesouhlas s protiprávním obsazením naší republiky..."

Na základě organizovaných výzev našeho Svobodného vysílače se začali ve čtvrtek 22. srpna sjíždět do Prahy a do Vysočan delegáti ze všech krajů republiky. Všechno se dělo v klidu, bez paniky, ale přece jen s jistým vzrušením každého účastníka celé akce. Nastupovali do vrátnice závodu tak, jako ostatní pracovníci, kteří sem chodívají denně za prací, jakoby zde kolem všechno důvěrně znali, přestože většina z nich byla zde poprvé.

Z rozlehlého areálu vysočanského kombinátu vybrali pro jednání sjezdu objekt závodu ČKD Elektrotechnika a jeho obrovskou jídelnu, ve které se od nepaměti konala až dosud všechna velká shromáždění. Tentokrát zmizely jídelní stoly a místo nich jsou připraveny pouze židle - jedna řada za druhou. Několik stolů ve dvou řadách je určeno pro předsednictvo sjezdu. Jednoduchá výzdoba vystihuje mimořádnost situace. Z vysokých oken na jedné straně sem proniká denní světlo a částečně i hluk z rušné nedaleké vysočanské třídy, po níž neustále projíždějí okupantská vozidla a občas sem zalehne i vzdálená střelba..

Naplno mají všichni pořadatelé. Není přece možné, aby se zde objevil provokatér. Zájemců o sjezd, kteří nejsou řádnými delegáty, jsou desítky. Ty prověřuje speciální skupina funkcionářů a její sídlo je v nedalekém podniku naproti - v Automobilových závodech Praga-Vysočany. Z celkového počtu 1543 zvolených delegátů se k jednání dostavilo 1219 účastníků, takže sjezd mohl být zahájen, prohlášen za právoplatný a usnášení schopný. Přitom celá země a její hlavní město, v němž se tento historický sjezd koná, se nacházejí v obklíčení okupantských vojsk. Ta jsou v neustálé pohotovosti, každou chvíli může dojít k nenadálému vojenskému zásahu i v těchto průmyslových končinách pražské metropole. To všechno poznamenává atmosféru sjezdového jednání, které musí být rychlé, odvážné, rozhodné a odpovědné. Nejprve bylo zvoleno pracovní předsednictvo. Když se ujal slova navržený a zvolený Věnek Šilhán, prohlásil hned v úvodu:

"Musíme být disciplinovaní, jednat přitom rychle v těchto neobvyklých a mimořádných podmínkách, žádám každého delegáta, aby hovořil věcně, stručně, navrhoval řešení, oprostil se emocí. Ještě dnes musí skončit naše jednání, abychom dospěli k závěrům a mohli s nimi seznámit naše odvlečené soudruhy a celou naši veřejnost."

Nedaleko odtud stojí reportážní přenosový vůz, který sem dopravili z hloubětínské Tesly. Průběh sjezdu je nahráván na magnetofonové pásky a současně přenášen do našeho Svobodného vysílače. Zdá se to všechno jednoduché, ale každý z nás - tak jako všichni na sjezdu ve Vysočanech - pracujeme rychle, abychom nepromarnili ani minutu, abychom všechno stihli včas a nebyli zaskočeni. Vysílač o síle 30 kW jede v těchto okamžicích naplno. A kdyby náhodou selhal, připravují technici náhradní zdroj ve spolupráci s Ústavem jaderného výzkumu v Řeži u Prahy.

V předchozí kapitole těchto vzpomínek jsem se už zmínil o návštěvě Jiřího Rumla v našem hloubětínském studiu, aby nás informoval o průběhu dopoledního jednání sjezdu. Úvodní projev Martina Vaculíka máme nahraný na magnetofonové pásce a už jsme z něj podstatný výtah vysílali. Delegáti přijali s rozhořčením zprávu o schůzce zpočátku 22 členů ústředního výboru (několik se jich dostavilo v průběhu jednání), která se konala v hotelu Praha. Ten starý zvenku dost omšelý objekt si vybrala komunistická strana už dávno a zabrala sama pro sebe a své hosty. Uvnitř vše vybavila a zmodernizovala. Ten se měl stát na začátku srpnové okupace místem zrady. Manévr osnovatelů byl prohlédnut a rozhodující slovo má právě vysočanský sjezd. Jeho delegáti uposlechli výzvu Svobodného vysílače - do hotelu Praha se nedali vlákat, ale naopak zaplnili dnes největší vysočanský sál. Do Vysočan se dostavili takřka všichni členové vlády v čele se zastupující místopředsedkyní Boženou Machačovou-Dostálovou, krkolomnou cestou do Prahy přijeli do Prahy mimo jiné také delegáti Josef Vodsloň, Marie Švermová a tajemník sekretariátu ÚV KSČ Václav Slavík.

Bylo půl desáté večer, kdy jednání XIV. mimořádného sjezdu KSČ skončilo, což bylo označeno nejen za vítězství okupovaného lidu naší země, ale také za nejtěžší ránu okupantům. Proti sjezdu nezasáhli, s něčím takovým nepočítali a dokonce se jim nepodařilo zastavit vysílání Svobodného vysílače z podniku Tesla Hloubětín, který šířil sjezdová jednání do celého světa. Podle ohlasů bylo vysílání slyšitelné i na Slovensku a dalších sousedních zemích.

Sjezd projednal a schválil několik dokumentů. První z nich přednesl Zdeněk Hejzlar - bylo to prohlášení k občanům Československa. Další dokument - výzvu ke komunistickým a dělnickým stranám celého světa připravila skupina vedená Jaroslavem Šabatou, dále to bylo provolání ke slovenským komunistům a slovenskému národu, Dále přijal prohlášení k slovenskému národu a schválil dopis A. Dubčekovi do Moskvy. Ke každému dokumentu se diskutovalo, připomínky byly vznášeny rovnou z pléna - jídelna byla dobře ozvučena.

K účasti slovenských delegátů nás informoval Jiří Ruml a vysvětlil problém jejich zastoupení na sjezdu. Přijelo jich jen několik - většina zůstala na cestě ze Slovenska do Prahy.

Ještě včera jsme hovořili se soudruhy Husákem a Colotkou, kteří slibovali, že přivedou delegáty do Prahy, ale byli prý nedaleko Břeclavi zastaveni okupačními jednotkami a do Prahy se nedostali. Čili - vznikla otázka, zda má být tento mimořádný sjezd prohlášen za sjezd KSČ nebo za ustavující sjezd České komunistické strany. Vystoupil však slovenský delegát, jemuž se podařilo na sjezd přijet. A řekl: Podívejte se, ti delegáti ze Slovenska vyjeli. A vyjeli s úmyslem zahájit XIV. mimořádný sjezd spolu s delegáty z českých zemí. Není jejich vinou, že se do Prahy nedostali. Proto naše skupina přítomných slovenských delegátů žádá, aby tento sjezd byl vyhlášen...

Na sjezdu byl také zrušen mandát dosavadního Ústředního výboru a Ústřední kontrolní a revizní komise, přičemž delegáti zvoliil 144 členů nového ÚV a 37 členů nové ÚKRK. Vzhledem k mimořádným podmínkám nemohl projednat celý stanovený program a proto se prohlásil za permanentní s tím, že nové stanovy strany, státoprávní uspořádání republiky a další základní otázky projedná, jakmile se celková situace vrátí do normálního stavu.

Bezprostředně po ukončení sjezdu okupační generál Mazurov (alias Trofimov) podává hlášení o politickém nezdaru intervence a navrhuje zahájit jednání se zadrženými A. Dubčekem a O. Černíkem.

Noční zasedání nově zvoleného ústředního výboru KSČ zahájil F. Vodsloň. Bylo zvoleno předsednictvo a jeho prvním tajemníkem jednomyslně okupanty zadržovaný A. Dubček; řízením předsednictva po dobu jeho nepřítomnosti byl pověřen V. Šilhán.

Ze zahraničí ještě před půlnocí se dostalo prostřednictvím monitoringu rozhlasových stanic množství informací. Moskevská Pravda otiskla článek "Obrana socialismu nejvyšší internacionální povinnost". Ministr zahraničí J. Hájek přijel do Vídně z Bělehradu, kde obdržel telegram, v němž prezident republiky je proti tomu, aby se zúčastnil zasedání Rady bezpečnosti. J. Hájek odpovídá, že to chápe jako sdělení osobního názoru, nikoli jako oficiální instrukci. Spolu s ostatními členy čs. vlády, kteří zůstávají nadále na dovolené v Jugoslávii (O. Šik, F. Vlasák, Š. Gašparik, k nimž se připojil i Karel Löbl) podepsal J. Hájek prohlášení, odsuzující intervenci a v něm sdělují, že vstupují do jednání s jugoslávskými představiteli. Jugoslávská vláda vydala prohlášení, jímž odsoudila intervenci jako nejhrubší porušení suverenity a územní integrity nezávislé země, také jako přímé popření všeobecně uznávaných zásad mezinárodního práva a Charty OSN. Prohlášení bylo předáno bělehradským velvyslancům okupantských zemí. Polská Trybuna Ľudu otiskla "výzvu skupiny členů ÚV KSČ, vlády a parlamentu, kteří se obrátili o pomoc k vládám a komunistickým stranám bratrských zemí". V Paříži došlo k setkání italských a francouzských představitelů komunistických stran L. Longa a W. Rocheta - oba vyslovili nesouhlas s intervencí Československa. Radě bezpečnosti OSN předložili zástupci zemí Brazílie, Dánska, Francie, Kanady, Paraguaye, Senegalu, USA a Velké Británie návrh rezoluce, odsuzující intervenci v Československu jako porušení Charty OSN. Albánský list Zeri i Populit otiskl článek "Oddíly sovětských revizionistů se dopustily agrese proti Československu a obsadily celou zemi".

Před 24. hodinou prezident republiky L. Svoboda jedná se sovětským velvyslancem Červoněnkem za přítomnosti Biĺaka, Pillera, Hamouze a Machačové-Dostálové: nelze přijmout žádnou alternativu nové vlády dokud se na svá místa nevrátí Dubček a Černík. Dále prezident republiky kategoricky požádal velvyslance všech pěti okupantských zemí o "ukončení okupace, odchod vojsk, propuštění internovaných státních a stranických představitelů.... Mimo jakoukoli pochybnost se ukázalo, že k ozbrojené intervenci v žádném případě nedošlo na pozvání kteréhokoli ústavního činitele..." Ještě před půlnocí hovoří prezident republiky se Z. Mlynářem a sděluje mu, že odjede do Moskvy, aby dosáhl Dubčekova návratu a dodává, že "Dubček potom podá demisi a všechno bude v pořádku..."

díl vzpomínek:

01, 02, 03, 04, 05, 06, 07, 08,

09, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16,

17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24

související texty:

čtvrtek 22. srpna 1968

situace v ČST (22.8.1968)

Kalendárium - srpen 1968

události roku 1968

vzpomínky - úvodní strana

autor textu: Miroslav Sígl