Hned po ránu ve čtvrtek 22. srpna, sotvaže se vyklubeme ze spacích pytlů a opláchneme unavené obličeje dozvídáme se, co se odehrávalo po půlnoci do rána:

01:30 - V hotelu Praha skončila schůze části členů ÚV KSČ. Z uzavřeného (důvěrného?) jednání nejsou informace. Kolona těžkých nákladních vozidel, plně naložených bednami, zastavila před budovou redakce Televizních novin v Jungmannově ulici, kde jsou v přízemí ještě Tiskařské závody. Do průchodu složili okupantští vojáci část nákladu a druhou část odvezli do Měšťanské besedy. S největší pravděpodobností šlo o výbušniny v bednách a lehký materiál (zápalnice) v krabicích. Tato operace trvala až do půl čtvrté ráno za přísného střežení desítek vojáků v celém okolí. Vypadá to, že celá televizní Beseda je v současné době podminována!

02:00 - V. Šalgovič žádá ministra národní obrany M. Dzúra, aby pomohl při zaměřování neznámého pražského vysílače (šlo pravděpodobně o hloubětínský Svobodný vysílač).

03:00 - Sovětská jednotka obsadila tiskárnu Melantrich v Praze na Václavském náměstí a v poschodích budovy redakční místnosti Svobodného slova.

Ráno před 7. hodinou obsazují vojenské okupační jednotky budovu Svazu českých novinářů v Pařížské ulici, a také redakci týdeníku Reportér. Část redakce našla dočasný úkryt v budově Záchytné protialkoholní stanice v Apolinářské ulici. Spojovací náčelník plk. Šebor vydal příkaz k zastavení rušení pořadů Svobodné Evropy s tím, aby vysílačů mohlo být použito pro Čs. rozhlas a k rušení stanice Vltava, vzápětí náměstek ministra vnitra V. Šalgovič žádá, aby plk. Šebor zvážil tento svůj rozkaz. Vedoucí směny provozu Čs. televize L. Drtina zůstal ve vrátnici objektu Měšťanské besedy v Praze; tím se mu podařilo zachovat telefonické spojení s celou republikou. Tento malý spojovací uzel měl - jak se zakrátko ukázalo - strategický význam. Udržoval přes den spojení s provizorními vysílacími pracovišti a ostatními složkami programovými a technickými; odtud se též koordinoval provoz posléze asi sedmi vysílačů - zpočátku vysílače na Bukové hoře a ve Výzkumném ústavu rozhlasu a televize v Praze, dále to byl vysílač Kojál a další na Ještědu, kde bylo zřízeno provizorní vysílání studia Liberec. V případě okupačního obsazení některého z nich mohla být operativně zajištěna kontinuita vysílání. Krátká životnost vysílače na Cukráku či Petřině tyto předpoklady potvrdila. Prostřednictvím Elektrárenského dispečinku se naopak dařilo soustavně narušovat napěťovými rázy okupantské rozhlasové relace.

V 07:00 hodin zahajuje vysílání náš Svobodný vysílač z podniku Tesla Hloubětín: "Protože vysílání Čs. televize bylo včera násilně přerušeno obsazením vysílačů na Cukráku a Petříně, redakční kolektivy se rozprchly na různá místa po Praze. Nic není pravdy na tom, že ústřední ředitel Čs. televize dal příkaz k zastavení vysílání. Proto jsme se vám ozvali již včera odpoledne poprvé v úloze redaktorů a hlasatelů rozhlasového vysílání. Poznamenejte si naši vlnovou délku a frekvenci... Někteří naši kolegové se pokoušejí vysílat ze studií "někde v Čechách". Zatím podle našich informací nebyl vyřazen vysílač na Kleti.

V denním "scénáři" jsou očekávané především tyto události: bude zahájen mimořádný XIV. sjezd KSČ, některé pasáže z jeho jednání budou vysílány přímo prostřednictvím radiového spojení. Dnes lze uvést, že šlo o závodní jídelnu ČKD Elektrotechnika a vysílač Tesla Hloubětín. Očekávají se zprávy z Kanceláře prezidenta republiky, parlamentu a dalších ústředních orgánů. Podařilo se sehnat pro tuto činnost užitečná spojení (mj. z předsednictva vlády, ministerstva financí, atd.). Celý den sledovat vysílání ostatních rozhlasových stanic, jak se je daří zachytit. Mimořádnou pozornost věnovat zprávám ze Slovenska a jednotlivých krajů republiky, odkud mají delegáti ztíženu dopravu po silnicích, ale železniční doprava zatím funguje. Velmi důležité je sledovat zahraniční stanice - BBC, Svobodnou Evropu, Deutschland Funk, Moskvu a další. Vysílat nadále rezoluce, které přicházejí ve stovkách na nejrůznější místa ústředních orgánů v Praze. Domluvit spolupráci s pražskými nemocnicemi a vysílat zprávy o situaci obětí okupace. Po celý den vysílat vlastní komentáře a zamýšlet se nad našimi vztahy k Sovětskému svazu, odsuzovat okupaci na základě zahraničních ohlasů, ptát se lidí na jejich názory, příběhy. Vysílat výzvy k bojkotu okupačních jednotek armád Varšavské smlouvy, zprávy o zatýkání čs. občanů, obsazování budov okupantskými vojsky, ale také o konfidentech a zrádcích Snažit se za každou cenu získat informace o situaci vedoucích činitelů strany, vlády, parlamentu, Národní fronty." To byl stručný scénář struktury vysílání Svobodného vysílače, který se ohlašoval heslem "Jsme s Vámi, buďte s námi!". Tímto heslem jsme také končili svá vysílání kolem půlnoci.

A tak dnes hned po ranním vysílání se objevují v podniku Tesla Hloubětín na základě telefonátů další redaktoři a spolupracovníci, mezi nimi Zdeněk Roman (bratr sourozenců krasobruslařů Romanových). Napsal komentář k vysílání rozhlasových stanic v zemích okupantů, které poslouchá a které chrlí do éteru lživé informace včetně "zvacích dopisů" nebo čs. žádostí o pomoc. Ze štvavé vysílačky Vltava poznávají posluchači hlas jednoho ze zrádců - Pavla Auersperga, pracovníka sekretariátu ÚV KSČ. Veřejnosti začíná být jasné, koho považovat za zrádce, až vzniká jejich seznam a jména se objevují na zdech domů, kandelábrech a v letácích. Nejčastěji se objevují Kolder, Biĺak, Indra, náměstek ministra vnitra Šalgovič, také náčelník StB Molnár.

Po 7. hodině na zasedání vojenské rady ministerstva národní obrany nabídl ministr M. Dzúr vlastní demisi. (Jak známo, nebyla přijata a dále se o ní již nehovořilo...) Poté odjíždí s gen. Bedřichem za prezidentem L. Svobodou na Pražský hrad. V. Šalgovič vydává opět příkaz - zabránit vysílání Čs. rozhlasu a neznámého Svobodného vysílače, odkud se posluchači dozvídají zprávu, že V. Šalgovič je zrádce a že StB zatýká čs. občany.

Srpnové tragické ráno bez veřejné městské dopravy je naplněno ruchem, který plně nevystihuje bolest v srdcích lidí. Bleskurychle rozebírají zvláštní vydání deníku Práce, Rudého práva, Mladé fronty, v Opletalově ulici na budově ČTK visí pouze rozmnožená výzva, vyjadřující solidaritu zaměstnanců, kteří přestali vydávat zprávy kolem půlnoci. Ale jak se dozvídáme, ředitel ČTK Miroslav Sulek přikázal kolem půlnoci za asistence "dvou pánů" v mezinárodní redakci vyslat do světa text "zvacího dopisu". Jaroslavu Lažanskému se však podařilo, že tento text z ČTK nikdy odeslán nebyl - prostě se ztratil i s tím textem.

"Vyzýváme všechny dobrovolníky, kteří nám mohou doručit nějaké zprávy, aby je nosili do "bistra" v Panské ulici, kde si je budou vyzvedávat naše spojky. Zároveň vysíláme upozornění všem, kteří se podílejí na organizaci mimořádného XIV. sjezdu: Nepoužívejte v žádném případě při sdělování informací o odvozu delegátů otevřených adres a telefonních číslech! Došly nám zprávy, že sovětská policie může použít takových výzev jako provokace a proto, aby delegáty soustředila na jedno místo a mohla je internovat. Štáby televize a rozhlasu žádáme, aby se dohodly na vzájemných volacích znacích, které se budou pravidelně měnit.

Občané, ignorujte okupační armády! Chovejte se hrdě a netvořte hloučky! Všechny oběti na životech jsou zbytečné. Zúčastněte se podpisové akce na propuštění předních členů naší vlády a ústředního výboru komunistické strany. Okupační vojska vysílají štvavé informace a výzvy na těchto frekvencích: sovětské na frekvenci 3612 kHz, zaměřovací služba okupačních armád je 230 kHz, dále je 3515 kHz a vysílá pod značkou 7Y 6X."

Podle zpráv z vojenských kruhů Sovětské armády má být údajně během dneška mezi 9. a 10. hodin sestavena nová čs. vláda. Je obsazena redakce Zemědělských novin sovětskými vojsky. Na obrazovkách se objevilo opět vysílání Čs. televize. Již ve večerních hodinách 21. srpna byl proveden přesun přenosového vozu na staveniště Čs. televize na Kavčích horách v Praze. Byl zamaskován do dřevěné kůlny, zřízeno provizorní studio se dvěma kamerami, reflektory, monitorem, filmovým snímačem a zvukovou technikou. Současně sem byl v noci převezen 10kW vysílač z podniku Tesla Hloubětín, zatímco pro Svobodný vysílač byl určen vysílač o síle 30 kW. Pro případ selhání byl připraven náhradní zdroj ve spolupráci s Ústavem jaderného výzkumu v Řeži u Prahy.

V 09:00 hodin pokračovala mimořádná plenární schůze Národního shromáždění za účasti 162 poslanců. Schválila protestní dopisy parlamentům a vládám všech pěti zemí, jejichž armády okupují Československo.

V Gottwaldově (původně Zlíně) podepsalo petici za odvolání jejich poslance A. Indry na dvacet tisíc lidí.

Sovětské velvyslanectví v Praze je informováno orgány StB o členech dělnicko-rolnické vlády: předseda A. Indra, ministr vnitra B. Chňoupek, ministr obrany gen. Rytíř, ministr dopravy Vokáč, ministr průmyslu A. Kapek, další členové F. Barbírek, E. Rigo, K. Hoffmann, D. Kolder, V. Biĺak a O. Pavlovský.

Telefonní ústředna v Praze je okupována.

V 10:15 hodin schází se okleštěné předsednictvo ÚV KSČ (Biĺak, Kolder, Indra, Barbírek, Rigo, Lenárt, Švestka, Piller, Jakeš, Sádovský a Mlynář, přizván byl gen. Rytíř a O. Pavlovský). Bil´ak navrhl, aby se toto shromáždění samo vyhlásilo za orgán, který povede vyjednávání "na nejvyšší úrovni". Místo toho byl přijat návrh požádat sovětského velvyslance o spojení s L. Brežněvem a předložit požadavek o propuštění zatčených členů vedení strany a státu.

Občané se dozvídají z rozhlasových vysílání (vzájemně se vysílače a narychlo provizorní rozhlasová studia poslouchala, přebírala některé zprávy jedno od druhého), že náměstek ministra vnitra V. Šalgovič ve spolupráci s okupačními vojsky vydává příkazy k zatýkání některých čs. občanů.

Úderem 11:00 hodin zahajuje v závodě ČKD Elektrotechnika v Praze-Vysočanech jednání mimořádný XIV. sjezd KSČ za přítomnosti 1192 řádně zvolených delegátů z celkového počtu 1543 delegátů. Místo nebylo vybráno náhodně - mimo centrum Prahy, ale naopak v centru velké části pražské dělnické třídy. Na takové místo si okupanti jen tak netroufnou...Sjezd byl hned v počátku prohlášen za právoplatný a usnášení schopný. Po zvolení předsednictva a jejího předsedy Věnka Šilhána byli delegáti požádáni o rychlé a ukázněné jednání v diskusích, protože mohlo být kdykoliv napadeno okupačními vojsky.

Průběh sjezdu přenášíme ve Svobodném vysílači prostřednictvím směrových pojítek (zapůjčených z velitelství čs. armády), takže přenos nelze odposlouchávat.

Ve stejnou dobu se koná mimořádné zasedání čs. vlády, aby se usneslo na tom, že trvá na urychleném odchodu okupačních armád, žádá propuštění zadržených členů vlády, obrací se na veřejnost s výzvou k plynulému chodu hospodářství a zásobování obyvatelstva. Všichni přítomní členové vlády se dostavili potom na sjezd KSČ. K nim se přidali ještě Josef Vodsloň, Marie Švermová a Václav Slavík.

Přesně ve 12 hodin je v Praze, ale i v jiných městech republiky zahájena hodinová protestní stávka. Na ministerstvu národní obrany se sešel hlavní výbor KSČ, který zaslal mimořádnému XIV. sjezdu KSČ poselství, v němž vyslovuje podporu polednového vývoje a hluboké rozhořčení nad okupací. V. Biĺak s A. Indrou odjeli v transportéru sovětské armády na sovětské velvyslanectví. Na Hlávkově mostě je vozidlo zastaveno demonstrujícími Pražany a trvá delší dobu, než se vyprostí.

Ve 13 hodin okupační vojska obsadila budovu Čs. akademie věd v Praze na Národní třídě. Čs. velvyslanec v Moskvě předal náměstku ministra zahraničních věcí SSSR Kuzněcovovi nótu proti znevažování čs. ústavních orgánů, proti zadržování členů strany a vlády a s upozorněním na vážné problémy vznikající civilnímu obyvatelstvu.

Radioamatérská stanice v Českých Budějovicích, která s námi navázala spolupráci, zachytila vysílání z Hamburku, kde před budovou sovětského zastupitelství je shromážděno desetitisíce lidí s transparenty a československými vlajkami. Také taxikáři po celém území Spolkové republiky Německo mají naše státní vlaječky na svých vozech. Hamburský reportér vedl rozhovory s některými účastníky demonstrace a přihlásil se mu mladík s výzvou, aby byla naší zemi poskytnuta vojenská pomoc od západních zemí. Na dotaz, zda je ochoten on za cizí stát zemřít, odpověděl, že ano! Pracovník, který předával tento telefonát, nás upozorňuje zároveň, že navázal spojení se stanicí Markéta, která je schopna přenášet dobře slyšitelné vysílání Svobodného vysílače s velkým dosahem na východ našich hranic. To je důležité sdělení pro naše techniky - spojaře, kteří velmi dobře ovládají své řemeslo a nadále fungují bez chyby.

Ve 13:25 hodin vysíláme provolání Národního shromáždění k občanům Československa. Na sjezdu KSČ (uvádím nadále jen v této podobě - jde stále o mimořádný XIV. sjezd KSČ) - byla předána delegátům informace o tom, že skupina části vedení KSČ jednala s velvyslancem SSSR Červoněnkem o možném setkání se zadrženými Dubčekem, Černíkem a Smrkovským.

Ve vojenském prostoru Jince u Prahy se uskutečnila podpisová akce za odchod okupačních vojsk, propuštění vládních a stranických představitelů a za podporu legálním orgánům státu.

Během dne nabývá seznam našich spolupracovníků téměř řadou geometrickou. Jsou v něm jména kolegů-novinářů Františka Vaněčka, Jiřího Hochmanna, Miroslava Drozda, Václava Kotka, Zdeňka Fořta, Veroniky Matějové, Otky Bednářové, Klementa Lukeše, z funkcionářů především Jaromír Litera, Miloš Hájek, Jaroslav Šabata, do studia za námi přišel další delegát sjezdu Jiří Hanzelka.

V odpoledních hodinách přišel do studia Svobodného vysílače novinář Jiří Ruml, aby jako delegát sjezdu přímo informoval posluchače o dosavadním průběhu. Významné bylo hned v úvodu vystoupení Martina Vaculíka, z něhož byl již předtím vysílán podstatný výtah. Mimo jiné v něm zazněla pro všechny delegáty informace o "jasných kolaborantech" se sovětskou okupační mocí, které vyjmenoval: Kolder, Indra, Biĺak, Jakeš, Nový, Mestek a Piller. Každý z nich odmítl potvrdit, že by někdo nebo nějaký československý orgán žádal o vojenský zásah vůči Československu. Rovněž uvedl výtky z dopisu ÚV KSSS, v němž čs. stranu obviňovali z nedodržování dohod z Čierné nad Tisou a Bratislavy. Naopak vedení KSČ prý dovolilo novinářům, aby se zastali generála V. Prchlíka a jeho spolupracovníků. V tomto dopisu však nebylo ani slovo o nějakém vojenském zásahu či intervenci. Vedení KSČ i předseda vlády O. Černík se o úmyslech Moskvy dozvěděli ve chvíli, kdy už okupační jednotky překročily čs. výsostné hranice. J. Ruml vysvětlil také potíže se zastoupením slovenských delegátů.

Konečně se objevila mezi námi opět Kamila Moučková, hlasatelka Televizních novin už od října 1956. Jako na zavolanou. Střídavě se objímáme a ona stačí prohodit jen pár slov. Přivezli ji náklaďákem mezi pytli s brambory. Ten šátek na hlavě jí kdosi půjčil, aby nebyla k poznání.

Delegát z Vítkovických železáren a obvodního výboru Vítkovic Ing. Vladimír Rimmel přišel osobně přečíst prohlášení přímo do mikrofonu, neboť jeho hlas Vítkováci dobře poznají:

"Do Prahy jsme přijeli na základě spontánního požadavku 40 000 pracujících našeho podniku. Dříve jsme nemohli přijet, protože okupační vojska neumožňovala výjezd na výpadové cesty. Před naším odjezdem jsme přijali některá opatření. Ustavili jsme aktiv, který sleduje situaci v naší republice a bude informovat pracovníky podniku všemi dostupnými prostředky. Pověřili jsme skupinu tří pracovníků, kteří vejdou ve styk se sovětským velitelem a budou požadovat odvolání vojenské techniky od bran závodů v době co nejkratší. Předáme velitelům vojsk pěti států naše společné prohlášení v ruském jazyce. Budeme žádat, aby průběh zasedání mimořádného sjezdu KSČ byl vysílán Československou televizí.

Na podporu všech předchozích požadavků připraví aktiv podmínky pro vyhlášení jednohodinové protestní stávky všech pracujících Vítkovických železáren a bude-li to situace nezbytně potřebovat, bude svolán společný orgán a vyhlášena generální stávka. Přestože telefonické a jiné spojení našeho podniku je přerušeno, navážeme jednání s dalšími ostravskými závody a Novou hutí v Kunčicích za účelem společného postupu. Tímto - podle našeho soudu - rozvážným a odpovědným přístupem chceme přispět k obnově demokratického vývoje v naší zemi, k upevnění politické a ekonomické situace našeho národního hospodářství.

Tady v Praze jsme byli velmi dobře přijati a zjistili jsme, že naše stanoviska jsou shodná. Plně souhlasíme s vysíláním Svobodného vysílače a prohlašujeme, že z Prahy neodejdeme dříve, dokud nebude zahájeno jednání mimořádného sjezdu strany za přítomnosti soudruhů Dubčeka, Černíka, Císaře, Smrkovského a dalších členů, zvolených již 'demokratickou cestou' ..."

V ostravské delegaci byli ještě Bedřich Pavlica, Pavel Boroš, Štěpán Tajdoš, Jaromír Pokluda, Josef Gerlich, Andělín Sukač a Vlastimil Filipec. Každý z nich by nám chtěl kromě prohlášení říci navíc některé poznatky ze včerejšího prvního okupačního dne. Není bez zajímavosti názor dvou poručíků sovětské armády, kteří drželi palebné postavení před branami vysokopecního závodu:

Informace, které jsme dostali od našeho nejvyššího velení, mluvily o tom, že nedojde-li k obsazení ze strany zemí Varšavské smlouvy, bude Československo obsazeno nejpozději do dvou dnů Američany...

Jiní okupantští důstojníci projevili dokonce zklamání, že místo řádění kontrarevolucionářských živlů se setkali s pokojným životem v našich městech. Během celého dne jsou vysílány na rozhlasových vlnách a v televizi texty petic z výrobních podniků, obcí a měst, čs. vojenských posádek, institucí a organizací. V Praze byl rozšiřován leták, podepsaný anonymní skupinou příslušníků StB, a v něm jsou obviněni z nezákonné činnosti plk. Šalgovič, pplk. Ripl, pplk. Kožuch, pplk. Hubina, plk. Klíma, plk. Špelina a pplk. Beran. Dopis obsahoval také čísla státních poznávacích značek automobilů, jejichž osádky jezdí zatýkat určité občany a funkcionáře. Ve věznici Sboru nápravné výchovy v Příbrami došlo k rozsáhlému pokusu o útěk vězňů, jakož i k ničení vězeňského zařízení. Ústřední rada odborů vydala prohlášení k vládám okupantských zemí a zároveň vyzvala závodní organizace ROH, aby vytvářely stávkové výbory, chránily závody a chystaly stávky. Z Liberce byla vysílána výzva Václav Havla ke spisovatelům a kulturním pracovníkům celého světa, aby organizovali podpisové akce proti okupaci Československa.

Bohužel zpočátku jsme neměli k dispozici žádné magnetofony, a tak nám vodili k mikrofonu do Hloubětína Václav Slavík, Jiří Judl a Vladimír Kabrna jednoho delegáta za druhým. Přihlásila se také účastnice včerejšího zasedání neúplného ÚV KSČ Ludmila Jankovcová a v rozhovoru, který s ní vedu, říká:

"Drtivá většina našich občanů obou našich národů jde ukázněně za svou prací přes nesmírné obtíže, se kterými se vzhledem k obsazení naší země setkává na každém kroku... Máme zprávy, že zemědělci se snaží sklidit rychle úrodu, zajistit tak výživu, tisíce školních dětí pomáhají při sklizni chmele, továrny pracují většinou ve dvousměnných provozech. Tisíce nad slunce jasných příkladů svědčí o tom, že český a slovenský lid svou ukázněností, klidem a zachováním pořádku je schopen řídit správu své země sám, s přehledem hospodáře a s velkou láskou ke své milované vlasti. Proto věřím, že i signatáři Varšavské smlouvy se o tomto stavu mohou na své vlastní oči přesvědčit. Jejich vojska by tedy měla co nejdříve opustit naši zemi!"

Okupační poměry, v nichž žijeme od včerejší půlnoci, nabývají na síle, vypjaté atmosféře, protože nad Prahou například létají vrtulníky okupačních vojsk, v tuto dobu, jak se dozvídáme, shazují letáky s prohlášením pěti okupantských států, které je známo již ze včerejšího dne. Naši lidé letáky namístě sbírají a okamžitě pálí. Nikdo je ani nečte. Naopak se objevují nová hesla a slogany:

Ruské tanky, ruské zbraně - český národ kašle na ně!

Lenine, vzbuď se, Brežněv se zbláznil!

Svobodovi slivovici a Indrovi šibenici!

Ani vindru za zrádce Indru!

Koldere, Koldere, nikdo ti to nežere!

V letáku, který vydala Polygrafia Praha 2, čteme: Již dříve jsme u Biĺaka, Koldera, Barbírka a Indry měli pochybnosti, zda to s akčním programem naší strany myslí skutečně dobře. Říká se, že není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Ale tohle je pravda celá! Obracíme se proto na delegáty sjezdu - prověřte a odsuďte jejich způsob jednání, který je cítit zradou svobody a vrhá hanbu na celý náš národ...

Také v naší televizně rozhlasové redakci se zrodil nápad - kromě vysílání tisknout a vydávat letáky. Přišli za námi pracovníci podnikového propagačního oddělení, že jsou ochotni takové letáky tisknout v rozmnožovně. Redaktor Petr Čekotylo a spolu s ním i ostatní vymýšlíme jednotný název, slogan, který bude v záhlaví každého letáku. Bylo zvoleno už naše okřídlené Jsme s vámi, buďte s námi! První letáky jsou na světě. Odnášejí si je odtud zaměstnanci závodu, aby je dále roznášeli, poskytujeme je delegátům sjezdu, kteří nás postupně navštěvují.

Požádal jsem naši věrnou ochránkyni Zdenku Syneckou (stará se o nám o přísun všeho, co potřebujeme k práci, ale i k životu - jídlo, pití, vodu na mytí rukou...), zda-li může obstarat vůz Červeného kříže, který by mne odvezl za kolegy z Čs. rozhlasu - na jejich jedno z detašovaných pracovišť, které je v Praze 4, v jedné vile Na Květnici. A tak máme již od této odpolední chvíle k dispozici magnetofonové nahrávky: zvuk gongu, státní hymnu, hudební skladby, mezi nimi také pochod "Jsme republikou Masaryka, buďme všichni na stráži..." Všechno pro náš Svobodný vysílač kolegiálně připravili se svými techniky a jsou ochotni vyhovět nám i nadále. Oni vysílají s přestávkami a také z různých stanovišť. Sledují bedlivě naše vysílání, protože jsme napojeni přímo na centrum veškerého zásadního dění v zemi - na vysočanský sjezd. Znám důvěrně nejen hlasy rozhlasových kolegů - Jirku Dienstbiera, Karla Jezdinského, Věru Šťovíčkovou, Karla Lánského, Igora Kratochvíla, Vlado Príkazského, Slávu Volného, Jiřího Kmocha, Jana Petránka, Evu Kopeckou, hlasatele Vladimíra Fišera a mnoha dalších. Rozhlasáci mají zase své zpravodaje Rudolfa Zemana a Magdu Kollárovou v budově Národního shromáždění na Senovážném náměstí a jejich zprávy mají okamžitě přednost před jakýmikoliv jinými událostmi.

Vracím se pražskými ulicemi, dýchám zhluboka obyčejný vzduch, kterému jsme téměř odvykli v těch sklepních místnostech. Nikdo po nás nestřílel, nikdo nás nezastavoval. Jedu v ambulantním voze, jehož službu v příštích dnech ještě několikrát oceníme.

Ve večerních hodinách vojenský okupační velitel Prahy a Středočeského kraje gardový generálporučík I. Veličko vydal rozkaz, jímž zakazuje rozšiřovat plakáty, shromažďování a vycházení v nočních hodinách (neboli vyhlásil stanné právo). Občané zjišťují a podávají informace do redakcí o tom, že všechny budovy sekretariátů obvodních výborů KSČ v Praze jsou obsazeny okupačními vojsky.

díl vzpomínek:

01, 02, 03, 04, 05, 06, 07, 08,

09, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16,

17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24

související texty:

čtvrtek 22. srpna 1968

situace v ČST (22.8.1968)

některé nápisy ze srpnových ulic

Kalendárium - srpen 1968

události roku 1968

vzpomínky - úvodní strana

autor textu: Miroslav Sígl