TV: V červnu 1946 jste kandidoval ve volbách a byl zvolen do tehdejšího Ústavodárného národního shromáždění za Národně socialistickou stranu. Stal jste se nejmladším poslancem a pracoval v kulturním výboru sněmovny.
Co Vás vedlo k tomu, že jste po válce vstoupil tzv. "do politiky"?

Tehdy byla naprosto odlišná situace proti současnosti. My jsme stáli mimo veřejného života pouze 6 let, zatímco nyní to bylo 42 let. My jsme se těšili na veřejnou činnost.

Jako mladá generace, jsme byli nedočkaví. Chtěli jsme začít budovat republiku a nenechat to pouze "starým pánům". Všechna čest jim! Přenechali republiku v nádherném stavu. Štefánik, Masaryk, Beneš a všichni ministři bez ohledu na politickou příslušnost. Udělali obrovský kus práce. Teď se ale jednalo o nás. O naši budoucnost. A my jsme o ní chtěli také rozhodovat. Tehdy byli po volbách v parlamentu za každou stranu aspoň 2-3 mladí poslanci.

TV: Co bylo Vaším programem?

Já jsem se narodil v roce 1920, takže jsem rostl s Československou republikou, kterou jsem měl nepředstavitelně rád. Vyrůstal jsem v národně socialistické rodině. Můj táta byl válečným invalidou. Vrátil se v roce 1917 s kratší nohou. Povoláním byl švec, ale pálilo mu to i politicky. Na Kutnohorsku založil Národně socialistickou stranu a vždycky říkal: ne, žádný internacionální komunismus, pojďme svoji cestou. Snažme se pomoci těm prostým, chudým nebo středním vrstvám. Ale našimi prostředky. Hajme zájmy národní i zájmy občanů.

S takovou politikou jsem vyrůstal a rád jsem ji dělal, protože mě bavila. A to byl můj program: vlastní československá cesta k socialismu.

TV: Jak jste vnímal činnost poslanců za KSČ v tehdejším parlamentu?

My jsme je považovali za partnery. Normálně jsme s nimi diskutovali. Svůj stranický program jsme se snažili prosazovat i v zákonech.

DR: Dá se, aspoň zhruba, srovnat práce tehdejšího parlamentu s dnešním stavem?

Za ty dva roky jsem měl možnost poznat úroveň tehdejších poslanců. Výjimečně někdo přišel k řečnickému pultu a četl. To, co dnes je běžné. Tehdy to nebylo v jednacím řádu dovoleno, poznámky ano, ale ne recitovat. Dnes se recituje to, co sekretářka napíše. To ovšem není úroveň. Tehdy tam byli, s vyjímkou nás mladých, přední vědci, umělci, vzdělaní lidé. Za naši stranu jsme tam byli tři mladí. Jan Stránský, Ota Hora a já. Dohromady jsme uměli asi 8 řečí. Ale to jsem byli takoví kluci mezi těmi zasloužilými lidmi. Když jsem po listopadu 1989 přišel do České národní rady, tak jsem se tam musel chvílemi stydět. Ty projevy neměly kolikrát hlavu ani patu. To nebylo k poslouchání...

DR: No, byla to hektická doba. Možná se dá srovnat s dobou po založení státu po roce 1918...

V mnohém se to podobalo. Ale ne ve všem a ne v zásadě. Tehdy jsme stavěli na rakousko-uherských zákonech. A ty byly sice nedemokratické - monarchistické samozřejmě, ale byly solidnější proti těm komunistickým, které ústavní činitelé přebírali po 17. listopadu 1989.

A ještě jeden rozdíl bych chtěl zmínit. V roce 1918 se dostávali do popředí politického života lidé vzdělaní, čestní, poctiví. A kdo byl v těch prvních zákonodárných sborech po roce 1989? Kým se obklopil Václav Havel? Z velké části bývalými komunisty. Možná se nedopustili žádných zločinů. Ale také proti žádnému se v době, kdy se děly, nepostavili. Václav Havel stanovil heslo:"Žádné hony na komunisty!" Stíháni však nebyli ani usvědčení zločinci.

DR: Jaké byly, dle Vašeho názoru, příčiny vítězství komunistů ve volbách 1946? Mluví se o sociální situaci po válce, velkou roli určitě hrála role Sovětského svazu v této válce...

To nebyl jediný důvod. Ano, čekali jsme Američany a kdyby přijeli, tak by výsledek voleb byl určitě jiný. Ale to samo o sobě nestačilo.Výměna sovětské okupační armády v Německu se před volbami prováděla (místo nejkratší cestou přes Polsko) přes celou délku ČSR.

Jedním z dalších důvodů bylo provedení osidlování pohraničí po odsunu Němců komunistickými funkcionáři. Byl jsem se tam osobně, jako člen parlamentní delegace, podívat. Dekrety na domy i statky, půdu i stroje předávali Ďurišovi agenti z jeho ministerstva zemědělství.

Na vlastní oči jsem viděl, jak tam přijížděli vedoucí pracovníci ministerstva zemědělství a všude tvrdili: komunistická strana vám dává, tady máte dekrety, ty majetky jsou vaše a nikdy vás o to nikdo nepřipraví. Ani o pole, ani o budovy, ani o živý inventář. Je to vaše. My vás budeme bránit. Statisíce lidí bylo vyškrtnuto z volebních seznamů pro podezření z kolaborace s Němci. Pro nerozhodnuté voliče byly zavedeny tzv. bílé lístky. Svou roli sehrály tzv. Retribuční dekrety.

Když se začalo mluvit o znárodnění, komunisté objížděli republiku a všem tvrdili: jen komunistická strana brání vaše verpánky páni ševci, vaše nitě páni krejčí. Nedopustíme, aby jste o to byli připraveni... To byla naše největší prohra, že jim to vesnice uvěřila. A my jsme přitom s vítězstvím na vesnici počítali. Komunisté se jim po volbách odměnili v JZD - kolektivizací.

Jako problém se ukázalo, že komunisté dostali po válce silová ministerstva. Dokonce již před volbami. To byla naše ohromná politická chyba. Předpokládali jsme, že se to po volbách změní. Byli jsme do poslední chvíle přesvědčeni, že nejsilnější politickou stranou budeme po volbách my. Že to nebudou lidovci bylo jasné a sociální demokrati nikdy nevynikli počtem voličů. Bohužel to dopadlo jinak a pak se již nedalo nic dělat.

TV: V souvislosti s obdobím před Únorem 1948 se často mluví o různých provokacích KSČ proti ostatním stranám. Setkal jste se s nějakou podobnou akcí Vy osobně?

Setkal. A bylo jich několik a bylo mi všech postižených líto. Tam nebylo nikdy slovo pravdy, tam se vyráběli zločinci proti republice, protože za republiku se považovala KSČ. Teplická aféra proti národním socialistům nebo tažení proti slovenským demokratům, kteří když ve volbách porazili slovenské komunisty, tak z jejich představitelů komunisté udělali vlastizrádce. To byly všechno politické akce. Ty neměly s právem nebo s bezpečností republiky nic společného. Role tzv. bezpečnostních tajemníků na NV a ZV a jejich komisí byla masovými postihy zločinná. Při pouhém podezření, vysloveném jediným člověkem, bylo 300 000 lidí v roce 1946 zbaveno volebního práva.

DR: Co tajní členové KSČ?

Komunisté za války své důležité představitele včas uklidili do Moskvy. Tam se zabývali vytvořením předpokladů pro převzetí absolutní moci v této republice, až skončí válka. A byla to dokonalá příprava. Z každé strany si do té své získali řady lidí. Stejně jako ve všech zemích tzv. sféry zájmu SSSR v Evropě, lidí, kteří zrazovali své vlastní strany. Emanuel Šlechta - vynikající národohospodář. Alois Neuman - koncentráčník, vynikající právník, národní socialista. Rudý páter Josef Plojhar u lidovců, Zdeněk Fierlinger u sociálních demokratů a další i "nezávislý" Ludvík Svoboda a stovky jiných.

I z celostátních, nadstranických orgánů si vytahovali příslušníky jednotlivých stran do KSČ. A totéž na Slovensku.

Nesmíme zapomenout, že existovaly dvě komunistické strany. Jedna v Čechách (KSČ) a druhá (KSS) na Slovensku. Volební trik. Takže v prozatímním parlamentu měli komunisté dohromady 100 poslanců, zatím co ostatní po 50. Vše měli promyšlené a připravené a na vše demokratičtí politici v době emigrace přistoupili. To byla obrovská chyba. Ta jejich víra, že po vyhraných volbách se vše uvede do normálních poměrů byla iluzí.

s panem Josefem Lesákem rozmlouvali 3. listopadu 2005 v jeho kladenském bytě Tomáš Vlček a Daniel Růžička.

díl rozhovoru:

01, 02, 03, 04, 05, 06, 07, 08, 09, 10

Československá strana lidová

Československá strana národně socialistická

družstvo

Július Ďuriš

kolektivizace

tajní členové KSČ

Únor 1948

vzpomínky - úvodní strana

autor textu: Tomáš Vlček, Daniel Růžička