TV: Jak jste prožíval válku?

V roce 1939 jsem maturoval na Státním učitelském ústavu, takže jsem válku prožil jako kantor. V prvním stanoveném termínu (po tříleté praxi) jsem si udělal státní zkoušku a stal se odborným učitelem češtiny, němčiny a tělesné výchovy. Mimo to jsem se již dříve naučil slušně francouzsky. Válečné učení nebylo jednoduché, ale vydrželi jsme to.

Od svého dětství jsem byl členem Sokola. Až do doby, než ho Němci zakázali. Při Sokole Dejvice 2 na Hanspaulce jsme založili dramatický a hudební soubor a hráli divadlo. Šlo o jazzovou hudební skupinu, se kterou jsme hráli při představeních a také na čajích. Po zákazu Sokola nám Němci přikázali, abychom odevzdali hudební nástroje pro potřeby Hitlerovy mládeže.

Měli jsme je odevzdat v Petschkově paláci, kde sídlilo Gestapo. Odevzdat je měl vzdělavatel a hospodář. Vzdělavatelem v Sokole jsem byl tehdy, jako právě vystudovaný kantor, já. Tak jsme s hospodářem nástroje naložili na dodávku a do „pečkárny“ odvezli. No a když jsme je vynosili do kanceláře a oni viděli, že jsou silně poškozené, tak nás oba zmlátili. Ale naštěstí pak pustili. Bylo ještě před atentátem na Heydricha. Měli jsme štěstí.

V roce 1944 musela škola vyslat jednoho z kantorů do pardubické rafinerie na práci. Poslali nejmladšího - mne. Ten závod byl pravidelně bombardován a pak již opravovali pouze nezbytné části. V podstatě každý den jsme byli na útěku před možným náletem. Někteří, bohužel, dali v době, kdy nálet několik dní nebyl, přednost odpočinku v areálu podniku. Přišel jsem tak o dva kamarády, které roztrhal úlomek bomby.

Byli jsme šťastni, když válka skončila a chtěli jsme pomáhat. Zde udělaly velký kus práce ženy. Vlaky se vraceli vyhublí, zubožení a nemocní vězni. Dostalo se jim pochopitelně první pomoci, ale oni pospíchali raději domů - tam, že se vyléčí. V Praze všechny vlaky přijížděly na nádraží v Bubenči. Ve Stromovce pak byly postaveny stany a tam byla jednou z těch skvělých pomocnic také Milada Horáková, která se do práce zapojila hned po návratu z německého vězení.

s panem Josefem Lesákem rozmlouvali 3. listopadu 2005 v jeho kladenském bytě Tomáš Vlček a Daniel Růžička.

díl rozhovoru:

01, 02, 03, 04, 05, 06, 07, 08, 09, 10

související texty:

seznam poslanců ÚNS 1946-1948 a nástin osudu některých z nich

Únor 1948

vzpomínky - úvodní strana

autor textu: Tomáš Vlček, Daniel Růžička

fotografie na stránce: Tomáš Vlček