Proces, v jehož rámci byli soukromí zemědělci zbaveni půdy a zařazeni do kolektivních hospodářství (kolchozů, sovchozů, JZD a státních statků).

Marxismus-leninismus pokládá rolníky-vlastníky půdy za maloburžoazii, a jako takové je chtěl zlikvidovat. Kolektivizace ale nemá zdůvodnění v žádné marxistické politické teorii a byla vynucena pouze nutností ovládnout venkovské obyvatelstvo a zásobovat města levnou pracovní silou, byla součástí násilné industrializace.

Kolektivizace v SSSR

Na prvního máje 1930 nařídil Stalin pod hrozbou dalšího hladomoru povinnou kolektivizaci a likvidaci dvou miliónů kulaků s rodinami jako společenské třídy. Zároveň slíbil chudým rolníkům-bezzemkům dům, záhumenek, stáj a povoz a také veškerý příjem z produktů, které vypěstují a prodají sami.

Po prvních dvou letech kolektivizace Stalin s hrdostí oznámil, že bylo odstraněno 1.803.392 kulaků. O tom, že sliby chudým rolníkům zůstaly nevyplněny, pomlčel.

Kolektivizace ve východní Evropě

Po 2. světové válce byla kolektivizace prováděna ve všech satelitních zemích SSSR. Ve východní Evropě nebyla povinná v Jugoslávii, od programu kolektivizace se ustoupilo v Polsku a v Maďarsku.

Kolektivizace v Československu

Program združstevňování zemědělské výroby byl vyhlášen na IX. sjezdu KSČ 1949 a postupně uskutečňován během 50. let.

Dne 23. 2. 1949 byl přijat zákon o JZD. Cílem bylo učinit ze svobodných rolníků státní zaměstnance a v rámci likvidace selského stavu je připravit o vlastnictví půdy.

Kolektivizace zemědělství v ČSR narazila na odpor rolníků, na který komunistický režim reagoval represemi - nezákonným postihem, šikanováním i přesídlením rodin.

Podle dostupných pramenů bylo do konce roku 1953 jen v Čechách vysídleno 1629 rodin.

Kolektivní hospodářství, které z vlastníků učinilo námezdní zaměstnance, nejen porušilo Ústavou zaručené soukromé vlastnictví, ale ukázalo se i nedostatečně výnosným.

Od roku 1990 je tento stav složitým procesem privatizace napravován.

Etapy kolektivizačního procesu v Československu

první etapa:
Začala na jaře 1949 a byla jakousi předehrou. V plné síle začala o rok později a nejvyššího stupně dosáhla v letech 1952-1953.

Po Zápotockého kritice násilné kolektivizace v létě 1953, ve které mimo jiné slíbil, "že se nikomu nebude bránit, pokud bude chtít z JZD vystoupit" došlo skutečně k hromadnému vystupování z družstev (na 70 tisíc rolníků). Tento útěk zastavila až

druhá etapa:
která proběhla v letech 1955 - 1958. Tehdy vzniklo 5345 nových JZD a na jejím konci existovala družstva ve více než 80 % obcí.

Tato etapa se již nevyznačovala tak tvrdým přístupem. Způsobilo to jak vědomí bezmoci proti tlaku a určitá rezignace rolníků, tak i ta skutečnost, že se hospodářská situace mnohých JZD poněkud zlepšila.

související texty:

akce K - Kulak

družstvo

Seznamy některých vysídlených rolníků

vzpomínky pamětníků (kolektivizace)

příběhy našich předků (kolektivizace)

Projev Klementa Gottwalda k zemědělcům

Josip Brož Tito

polské události v roce 1956

maďarské události v roce 1956

SSSR

Senát: veřejné slyšení: právní posouzení vyhánění zem. rodin z půdy

Ihned.cz: padlo první obvinění za likvidaci sedláků

autor textu: Pavel Zvěřina, Daniel Růžička