Mezinárodní organizace komunistických stran pro vývoz revoluce se sídlem v Moskvě. Ustanovena v březnu 1919 za učasti 45 delegátů z 19 politických organizací. Prvním předsedou se stal G. Zinovjev. Myšlena jako celosvětová politická strana s místními pobočkami v jednotlivých státech, s cílem vítězství komunismu ve světě. Na Stalinův rozkaz nejprve rozpuštěna 1943 a pak pod jménem Kominforma obnovena 1947. V roce 1956 byla zrušena.

KI měla dva předchůdce. První "dělnická" internacionála (1864-1876) založená Marxem v Londýně byla do značné míry v pozadí Pařížské komuny 1871. I přes hrozné násilí, které provázelo tento pokus o utopický socialismus, ji Marx vyzdvihoval jako předchůdce světové revoluce, ale když viděl že v 1. internacionále přebrali moc anarchisté a že ztratila podporu dělnictva, rozpustil ji.

Socialisticky orientované strany, které od 1875 vznikaly po celé Evropě, se spojily do Druhé "socialistické" internacionály (1889-1914). Tyto strany však byly od samého počátku rozděleny na ty, kdo věřili v přechod společnosti k socialismu postupným vývojem a změnou zákonů a radikály, kteří odsuzovali respekt k zákonné cestě jako revizionismus a prosazovali násilný převrat. Radikálové se později oddělili a vytvořili komunistické strany. Když se i přes její výzvu proletáři všech zemí nespojili k překažení vzniku 1. světové války, 2. internacionála se rozpadla. Lenin však pokračoval v její činnosti.

Na zakládajícím sjezdu KI se mu podařilo přesvědčit delegáty, že Evropa je po letech kruté vysilující války zralá pro revoluci (takovéhle využívání situace kdy národy či státy jsou z jakýchkoliv důvodů oslabené se stalo později charakteristikou komunistických převratů po celém světě) a k tomu že je potřeba vytvořit novou mezinárodní organizaci.

Prvotním účelem vzniku KI však byla Leninova snaha ochránit vratký bolševický stát - po revoluci 1917 podepsalo sovětské Rusko separátní mír s Německem a stalo se tak nepřítelem spojenců. Proto první manifest KI volal po světové revoluci. Vyvoláním revoluce v sousedních státech a převzetím vlády bolševickými sympatizátory chtěl Lenin vytvořit ochrannou bariéru kolem Ruska. K tomu chtěl využít vzniku tzv. sovětských republik v Německu a v Maďarsku v roce 1919. Po neúspěchu těchto republik volali účastníci 2. kongresu KI v červenci 1920 v Moskvě k napadení Polska a jeho začlenění do ruské federace.

Na tomto kongresu také Lenin formuloval
21 podmínek pro vstup do KI, mimo jiné takřka vojenskou disciplínu všech členských zemí, povinnost rozvíjet zároveň veřejnou i ilegální stukturu strany a kombinovat jejich činnost, podřízení národnostních snah rozhodnutím výboru kominterny, povinnost bránit SSSR, povinnost obhajovat diktaturu proletariátu, povinnost odsuzovat refomátory jako třídní nepřítele, snahu o proniknutí komunistů do existujících dělnických odborů, politických stran a ozbrojených a správních složek státu, podporu protikolonialismu a v neposlední řadě i ustanovení ozbrojených jednotek podřízených straně. (Jednadvacátou podmínkou bylo že porušení jékoli jiné podmínky znamená automatické vyloučení z KI.)

Aby byly přijaty do KI, všechny komunistické strany jednotlivých národů se musely podřídit zájmům moskevského centra a stát se tak vykonavateli politiky ruských bolševiků. Vedoucí činitelé jednotlivých komunistických stran procházeli povinně školou KI v Puškinovu. Protože jednotlivé komunistické strany byly podřízeny KI, bylo i jejich členstvo vázáno poslušností k cizí moci. To bylo důvodem proč komunisté byli po celém světě přijímáni s nedůvěrou.

Od roku 1936 byl předsedou KI Stalin, který ji "očistil" od smyšlených nepřátel - mimo jiné od celé KS Polska, kterou 1938 nařkl z infiltrace agenty policie a rozpustil. KI ale měla své skutečné nepřátele: KI byla organizující silou interbrigadistů ve Španělsku. Proto když Japonsko plánovalo v roce 1936 invazi do Číny, uzavřelo s Německem a Itálií "protikominternu" z obavy že by SSSR (a tedy KI) mohl invazi překazit; z této protikominterny se o dva roky později zrodila nacistická Osa. 1938 založil L.Trocký proti KI Čtvrtou internacionálu, která propagovala myšlenku nepřetržité celosvětové revoluce.

Po podepsání sovětsko-německého paktu v srpnu 1939 vyzvala KI komunisty po celém světě k neúčasti v protifašistickém odboji. (KSČM hovoří na webových stránkách věnovaných své historii o "zmatené linii Kominterny po srpnu 1939".) Tento rozkaz byl zrušen teprve po napadení SSSR Německem v červnu 1941. Komunisté se pak zaměřili na spojení s existujícími odbojovými organizacemi a později na převzetí vedoucí úlohy v protifašistické opozici jakýmikoli prostředky aby tak odstranili poválečnou "konkurenci".

1943 Stalin KI rozpustil z obavy o zajištění životně důležitých dodávek americké pomoci ve válce.

21.9.1947 byla KI Stalinem obnovena pod názvem Informační byro komunistických a dělnických stran (Informbyro, Kominforma), jejím předsedou byl zvolen A. Ždanov. Stalin pojmenoval její tiskový orgán "ZA TRVALÝ MÍR A LIDOVOU DEMOKRACII" a nikdo se ani neodvážil mu říct, že je to pro název časopisu snad až trošku dlouhé. Stalin plánoval umístit Kominformu v Bělehradě, kde měla být zároveň použita i jako základna ke svržení Tita. Když to Jugoslávie odmítla, byla celá KS Jugoslávie jednoduše z KI vyloučena.

Československý převrat v únoru 1948 proběhl na příkaz Kominformy z podzimu 1947 "urychleně převzetít moc" (tedy ještě před plánovanými volbami ve kterých komunisté neměli díky Moskvou vnucenému odmítnutí Marshallova plánu velké naděje na úspěch).

Kominformu zrušil Chruščov 1956 oficiálně jako výraz úsilí o zlepšení vztahů se Západem, ve skutečnosti protože v té době nahradily její činnost jiné organizace.

související texty:

21. podmínek pro přijetí do Komunistické internacionály

Komunistická strana Československa

[Zz], [39,40]