Diktátorská praxe sovětské vlády uvedená do života J. V. Stalinem, logické pokračování leninismu.

Politický systém založený na jediné vládnoucí straně, ústředním řízení ekonomiky zcela kontrolované státem, s jednotnou kulturní a intelektuální linií autoritativně vydanou a vyžadovanou, ale podřizující ve skutečnosti stát jediné osobě. Uplatňován v SSSR, ostatních socialistických zemích i u nás ještě dlouho po Stalinově smrti. Praktiky stalinismu použity diktátory po celém světě.

Cílem leninismu byla světovláda, jeho základním stavebním kamenem byla představa o "světové revoluci", totiž že po VŘSR se k bolševickému Rusku připojí proletáři po celém světě. To se i přes pokusy o tzv. sovětské republiky v Maďarsku, Německu a na Slovensku, nepodařilo.

Stalin pochopil, že Leninovo očekávání bylo nerealistické a proto po jeho smrti tuto část oficiální sovětské ideologie zcela odvrhl. Tvrdil přitom, že je nutné vybudovat silný socialistický stát, který by byl buržoazii hrozbou a proletariátu zářným majákem na cestě k lepším zítřkům. Základní Stalinovou myšlenkou však bylo úplně se zmocnit sovětské společnosti, přetvořit ji tak, aby se stala základnou pro rozšíření komunismu po celém světě. Za tím účelem prosadil myšlenku budování socialismu v jedné zemi.

V březnu 1919 získal Stalin v tajných volbách do ústředního výboru KSSS spolu s Bucharinem, šéfem KI, po Leninovi nejvyšší počet hlasů. V březnu 1938 skončil poslední z procesů kterými Stalin odstranil nejen Bucharina, ale i drtivou většinu starých bolševiků. Mezi těmito dvěma daty vybudoval svůj ďábelský systém nejúplnější a nejpropracovanější diktatury v dějinách. Stalin nakonec přivedl SSSR k postavení světové velmoci a tím uspokojil ruské nacionalisty, tohoto výsledku však dosáhl nevídanými represemi a zločiny.

Odhaduje se, že za Stalinovy vlády přišlo v SSSR o život nejméně 40 milionů lidí.

Neostalinismus pouze odměnil poslušnost obyvatelstva nepartným zvýšením životní úrovně a nahradil primitivní otevřený teror rafinovanějšími metodami útlaku.

Ideologie a praxe stalinismu byla s různými obdobami aplikována po celou dobu existence tzv. komunistického systému ve všech zemích ovládaných komunistickými stranami.

Šílený koloběh stalinského systému:

• diktatura kultu osobnosti shromažďovala veškerou moc do rukou jedné osoby, která se v atheistickém státě ze všeho nejvíce podobala vševědoucímu, všemocnému žijícímu bohu. Oficiálně měla vedoucí úlohu komunistická strana, ale ta byla ovládána ústředním výborem, který byl řízen prvním či generálním tajemníkem. Státní orgány byly plně podřízeny straně.



• podezřívavost, dominující Stalinova vlastnost, se stala státním vyznáním - sověti nikdy nevěřili nikomu a za žádných okolností. Rozsáhlá špionážní síť po celém světě, stejně jako síť špiclů a udavačů uvnitř SSSR, byla řízena tajnou policií. Stalin nerad cestoval a nerad se stýkal s veřejností, zároveň však chtěl vědět o všem. Zvolil si špicly za jediný zdroj informací, vlastně přestavěl tajnou policii v nejmocnější orgán země právě pro tento účel. Obraz který si z těchto zpráv utvářel však byl zkreslený, často na hony vzdálený skutečnosti. Podezřívavost také byla důvodem naprosté izolace od zbytku světa, v širším měřítku podezřívavost vedla k přípravě na válku.



• uměle vyvolané krize, založené na smyšlených zpravodajských zprávách, umožňovaly státu použití represí proti vybraným skupinám a zároveň ospravedlňovaly oběti vyžadované státem od zbytku obyvatelstva; čím strategicky významnější cíl či území, tím byly krize širší a jejich "vyřešení" horší.



• tyranie, systematický i náhodný státní teror, vlastně jen vnější projev nutnosti udržovat obyvatelstvo v absolutní poslušnosti prostřednictvím neustálého strachu. Nekončící opakované čistky byly namířeny jak proti vybraným skupinám, tak i proti každému jednotlivci. "Výchova nového člověka" byla prováděna pomocí chladnokrevného krutého teroru ruské občanské války, industrializace, kolektivizace a socialistického realismu. Život "obyčejného člověka" neměl absolutně žádnou hodnotu.



• absence justice. Předpoklad nevinny až do doby rozsudku byl zrušen, nahradila jej povinnost obžalovaného prokázat svou nevinnu. Právní systém sestával z křivého obvinění, nátlakem vynuceného přiznání a bleskového odsouzení. K rozšíření strachu ze státní moci byly tzv. velké soudní procesy široce publikovány, zatímco "obyčejné" soudy, v SSSR v době velkého teroru (1937-38) prováděné tzv. trojkami, byly často neveřejné. Trojky byly tvořeny místními funkcionáři - prokurátorem, vedoucím komunistické strany a velitelem policie. Většina těch kdo skončili na gulagu se tam dostala právě prostřednictvím "trojek". U nás vykonávaly tuto funkci bezpečnostní pětky.



• ústřední plánování prostřednictvím pětiletého plánu podřídilo všechny ekonomické i společenské aktivity státnímu dohledu, vytvořením státního monopolu došlo k rozbití sociální struktury společnosti. Pětiletky měly nerealistické cíle a jejich nedosažení bylo vhodnou záminkou k represím. Plán byl často plněn pouze na papíru, obchody zůstávaly prázdné a bytů byl katastrofální nedostatek. Plánu podléhal dokonce i počet objevených "nepřátel státu". Tak např. Moskva měla v roce 1937 v plánu 35.000 zatčených a z toho 5000 popravených. Tento plán byl splněn.



• industrializace byla přijata pod záminkou výstavby socialismu na 14. sjezdu KSSS v roce 1925. Nešlo ale o vyrovnání a předstižení kapitalistických zemí v životní úrovni občanů či státu jako celku, ale o co nejrychlejší vyzbrojování, které bylo ospravedlňováno "vědecky" zdůvodněnou nezbytností války mezi kapitalismem a socialismem. Jednostranná orientace ekonomiky na militarizaci, která se stala oficiální státní doktrínou, byla příčinou mnoha ekonomických problémů.

• povinná kolektivizace nemá zdůvodnění v žádné marxistické politické ideologii a byla pouze snahou ovládnout venkovské obyvatelstvo a zásobovat města levnou pracovní silou, byla součástí násilné industrializace.



• asketismus vynucen tím, že stát vydával neuvěřitelné částky na zbrojení a bezpečnostní-represivní a byrokratický aparát. Na obyvatele se pak už jaksi nedostávalo. Skutečné mzdy v SSSR roku 1933 byly jen jednou desetinou výdělků v roce 1926.



• vedoucí úloha komunistické strany (nikoli tedy dělnické třídy) zajišťovaná pomocí stranických kádrů. Nomenklatura, původně jen seznam komunistických funkcionářů "v záloze" pro případné povýšení do rozhodujících pozic, byla Stalinem přetvořena v nadřazenou privilegovanou kastu o kterou se opíral při realizaci svých plánů. Tito funkcionáři dostali různé výhody (neúměrně vysoké platy, přednostně přidělené byty, vyšší příděly jídla, zvláštní zdravotní péči, vyhrazené obchody atd.) za které poslušně prováděli každé přání režimu svým jménem, čímž si na oplátku budovali svůj malý kult osobnosti.
  V roce 1931 Stalin odložil marxistické učení o rovnoprávnosti a přijal kapitalistický platební systém rozlišující dělníky podle kvalifikace, zrušil podnikové sověty a dal podniky pod kontrolu podnikových ředitelů. O nich Stalin prohlásil že když jdou výrobní halou, každý dělník se musí třást strachy.



• cynický oportunismus maskovaný jako realismus, byl povolen pouze generalissimovi samému. Tak docházelo ze dne na den k úplným obratům v oficiální ideologii i v praktickém řízení státu. Klasickou ukázkou je sovětsko-německý pakt.



• ideologie nesloužila k objevování nějakých nových společenských teorií - a tedy k pokroku, ale k vybírání takových pouček, které se hodily k obhajobě a vysvětlení akcí režimu a k eliminaci samostatného myšlení, tedy k úplné manipulaci veřejného mínění na podporu diktatury, absolutní indoktrinaci. K témuž cíli směřovala jinou cestou cenzura a atheismus, součást komunistického přesvědčení



• přetvářky, polopravdy, lži a podvody, zahalené do roušky výstavby nové, lepší společnosti nebraly konce. Za všechny jen jeden příklad, údernické hnutí "Stachanovců": V srpnu 1935 narubal Alexej Stachanov docela sám za jednu směnu (5:45 hodin) 102 tun uhlí. To byl světový rekord hodný úderníka! Tiskové agentuře SSSR však trvalo 53 let (další rekord?) než oznámila, že byl dosažen po dlouhém čekání na nejpříhodnější možné geologické podmínky, s použitím nejlepší technologie která byla tehdy k sehnání, a že jakousi drobnou chybičkou bylo do výkonu započteno i vše co narubali ostatní členové Stachanovovy party. Na podobných lžích byla založena i další budovatelská a údernická hnutí, která se stala záminkou k utvrzení výrobních norem, a tedy vykořisťování pracujících v prvním dělnickém státě.



• odmítání jakékoli zodpovědnosti (třeba ta "drobná chybička" se Stachanovci nebo ta o trošku větší s Černobylem), vypočítavost a zbabělost, používání dobře zorchestrovaných akcí, hromadných veřejných odsuzování a žádostí o pomoc, to vše sloužilo vyhnutí se vině, mnoho nejzávažnějších rozkazů bylo pouze naznačeno. Zbabělost pak byla zakrývána kultem osobnosti.

A jsme tam, kde jsme začali - kruh se uzavřel.

dovětek autora:
Býval bych pro porovnání rád citoval z oficiálních slovníků vydaných v ČSSR, tak jako jsem to udělal u hesla revizionismus, ale v obou slovnících heslo stalinismus chybí.

související texty:

neupřímný konec Stalinismu

záznam zasedání NS ČSR 20.12.1949

[Zz], [32,40,42]