|
Za 2. světové války politický komisař, poté v nejvyšších funkcích na Ukrajině, jeden ze čtyř Stalinových oblíbenců posledního období (G. M. Malenkov, L. P. Berija, N. S. Chruščov, N. A. Bulganin). | |
1956 | Na XX. sjezdu KSSS přednesl Pospělovu zprávu o kultu osobnosti, která založila jeho věhlas bojovníka proti stalinismu. |
1957 | Ubránil své postavení proti bývalým Stalinovým spolupracovníkům (V. M. Molotov, L. M. Kaganovič, G. M. Malenkov aj.), které vyloučil ze strany. |
1958 | Chopil se všech funkcí a stal se diktátorem. Jeho politika byla nekompetentní a bezkoncepční, katastrofální stav zemědělství a kultury se ještě zhoršil, nedůsledná ekonomická reforma zůstala bez výsledku. |
V zahraniční politice striktně přes mírovou rétoriku zastával stalinské hledisko "vývozu" komunismu (invaze do Maďarska 1956, karibská krize 1962). Ač to neměl v úmyslu, probudil svými projevy reformátorské snahy v komunistickém hnutí. | |
1964 | (léto) proti němu se postavil zbytek vedení KSSS a v době jeho dovolené v Praze bylo připraveno odvolání. Chruščov je bez odporu přijal. |
Koncem 60. let nadiktoval rozsáhlé paměti, v nichž vysvětlil své počínání. |
související texty: |
autor textu: Vladimír Mach použitá literatura: 16 |
Facebook Twitter | home |
Copyright © 1999 - 2024 Tomáš Vlček All rights reserved. Všechna práva vyhrazena. |