Za 2. světové války politický komisař, poté v nejvyšších funkcích na Ukrajině, jeden ze čtyř Stalinových oblíbenců posledního období (G. M. Malenkov, L. P. Berija, N. S. Chruščov, N. A. Bulganin).

Na XX. sjezdu KSSS přednesl Pospělovu zprávu o kultu osobnosti, která založila jeho věhlas bojovníka proti stalinismu.

Ubránil své postavení proti bývalým Stalinovým spolupracovníkům (V. M. Molotov, L. M. Kaganovič, G. M. Malenkov aj.), které vyloučil ze strany.

Chopil se všech funkcí a stal se diktátorem. Jeho politika byla nekompetentní a bezkoncepční, katastrofální stav zemědělství a kultury se ještě zhoršil, nedůsledná ekonomická reforma zůstala bez výsledku.

V zahraniční politice striktně přes mírovou rétoriku zastával stalinské hledisko "vývozu" komunismu (invaze do Maďarska 1956, karibská krize 1962). Ač to neměl v úmyslu, probudil svými projevy reformátorské snahy v komunistickém hnutí.

(léto) proti němu se postavil zbytek vedení KSSS a v době jeho dovolené v Praze bylo připraveno odvolání. Chruščov je bez odporu přijal.

Koncem 60. let nadiktoval rozsáhlé paměti, v nichž vysvětlil své počínání.

související texty:

KSČ

autor textu: Vladimír Mach

použitá literatura: 16