Politická uskupení prosazující marxisticko-leninskou ideologii. V roce 1918 Lenin termínem komunismus označil bolševickou frakci ruské sociálně demokratické strany. Podle bolševického vzoru komunistické strany vznikaly zejména v letech 1919-22 v různých zemích Evropy a vstupovaly do Komunistické internacionály.

Před 2. světovou válkou ustaveny prakticky v každé zemi světa legální či ilegální komunistické strany. V letech 1941-45 se komunistické strany zařadily do řad odpůrců nacismu, bojovaly za národní či demokratický program.

Po 2. světové válce se však s nástupem komunistů k moci objevily rozpory. Východní Evropa byla sovětizována, ve Francii a Itálii vznikla napjatá situace, v Řecku občanská válka. V Asii zvítězili komunisté v roce 1949 v Číně a později se prosazovali úspěšně i v jiných oblastech světa díky své taktice sledující zprvu nacionální a demokratická hesla.

Všude, kde se komunistické strany chopily moci, měnily politický systém, doprovázeno terorem, diskriminací a genocidou odpůrců.

Pokoušely se přiblížit komunistickému ideálu společného vlastnictví, neefektivností své hospodářské politiky vytvořily společnost spotřebního asketismu.

S rozpadem SSSR v roce 1991 a evropského komunismu se moc komunistických stran většinou rozložila. Z vládnoucích stran se staly strany menšinové a opoziční.

Pod jinými názvy a s osvědčeným příklonem k politice obrany demokracie se mnohé snaží uhájit existenci v nových podmínkách. V některých postkomunistických zemích je tento postup úspěšný.

[16]