postupný vznik bipolárního světa

Krátce po skončení II. světové války došlo k radikálnímu rozdělení Evropy.

Výstižně toto rozdělení charakterizoval významný britský politik Winston Churchill ve svém legendárním projevu při převzetí čestného doktorátu na Westminsterské koleji ve Fultonu v USA dne 5. března 1946:

"...Od Štětína na Baltu přes Terst na Jadranu se napříč evropským kontinentem spustila železná opona. Za touto linií leží všechna hlavní města starobylých států střední a východní Evropy. Varšava, Berlín, Praha, Vídeň, Budapešť, Bukurešť, Sofie, všechna tato slavná města a obyvatelstvo kolem nich leží uvnitř toho, co musím nazvat sovětskou sférou vlivu a jsou předmětem...prohlubující se kontroly Moskvy."

Ještě dlouhou dobu po vzniku tzv. lidově demokratických států na konci čtyřicátých let ve Východní Evropě, které byly ve skutečnosti blokem satelitů Sovětského Svazu, doufala značná část obyvatel těchto zemí ve změnu poměrů a opírala svoji naději především o Spojené státy.

Tato naděje byla spojována s politickými koncepcemi některých politiků USA, především s tzv. Trumanovou doktrínou zadržování komunismu, formulovanou 12. března 1947. Americký prezident tehdy sliboval podpořit "...svobodné národy, které vzdorují pokusům o podrobení ozbrojenými menšinami nebo vnějšími tlaky".

Spojené státy americké ani jejich spojenci na Západě však podle všeho nechtěli měnit rovnováhu sil nastolenou po II. světové válce.

Veškeré válečné plánování, od roku 1949 zejména na půdě Severoatlantické aliance, se zabývalo efektivní obranou proti sovětské expanzi a nikoliv ofenzivními akcemi ve smyslu osvobození východní Evropy.

Jakkoliv hypotetická naděje na pomoc Západu vzala pak zcela za své na podzim roku 1956, kdy jednotky sovětské armády rozdrtily maďarskou protikomunistickou revoluci.

zapojení exulantů

Přesto byly prováděny jisté aktivity. Jejich smyslem bylo narušování protivníka a také příprava proti jeho možné agresi. Jednalo se o politické, propagandistické a zpravodajské kroky.

Důležitou roli v nich hráli i exulanti ze zemí za "železnou oponou". Vytvářeli své paralelní politické reprezentace v exilu, oslovovali krajany doma pomocí rozhlasu a tiskovin a využívali svých zkušeností a kontaktů při zpravodajských operacích Západu.

V případě československého exilu se jednalo o podporu vzniku Rady svobodného Československa v únoru 1949 v USA.

Dále o vládou USA podporovaný vznik Výboru pro Svobodnou Evropu v červnu 1949, který měl nejen provozovat rozhlasové vysílání ale také vydávat a šířit tištěné informace za "železnou oponu" a koordinovat exilové reprezentace porobených národů.

Dále vlády USA, Velké Británie a Francie využily nabídky exulantů a angažovaly československé zpravodajské odborníky v exilu pro úkol zjišťování záměrů nepřítele a pro přípravu na případnou "horkou válku".

související texty:

berlínská zeď

berlínská blokáda

teheránská konference

jaltská konference

postupimská konference

Varšavská smlouva

seznam usmrcených v elektrických zátarasech

autor textu: Prokop Tomek