|
V Plánici
Matys:
Letošní jaro není špatný. Vláhy je dost.
Zeman:
Já se tě neptám na vláhu. Ty nečteš noviny, neposloucháš televizi, Matys?
Zeman:
Jo! Právě, že jo! Děláte v tý Praze pěkný voloviny, jen co je pravda. Lidi se někdy až smějou, co se dneska všechno píše.
Zeman:
Smějou? Oni to neberou vážně?
Matys:
Bojej se jen jedný věci. Aby se někdo nezbláznil a nechtěl jim vracet zpátky dobytek a půdu. Na vesnici se každý má tak, jak se v životě neměl!
Zeman:
No tak si cvaknem. Na to, jak jsme zakládali družstvo? Jestlipak si ještě vzpomeneš?
/.../
Šandová:
Proč jsi přijel? Co potřebuješ? Místo?
Matys:
Anča viděla tu televizi. Jak tě tam napálili.
Šandová:
Koukej, jestli máš v Praze nějaký problémy, sekni jim s tím a pojď k nám. Tady tě budou mít lidi rádi, tady ti nikdo vyčítat nic nebude.
Matys:
Nemysli si, že ti Anička nabízí jen tak nějakou nádeničinu v hnoji. U nás je moderní velkovýroba, tady se uplatní všechny profese.
Šandová:
Co bys chtěl dělat? Bezpečnostního referenta? Dám ti s naturáliema víc, než můžeš vydělat v tý svý uniformě. Tak co? Bereš?
Zeman:
Ne.
Šandová:
Tak co vlastně chceš?
Zeman:
Potřebuju, abys jela se mnou do Prahy. Jako svědek k rehabilitačnímu soudu.
Šandová:
Ty jsi se zbláznil! Teď? Uprostřed jarních prací? My tady na venku, milej zlatej, nemáme čas na ty vaše pražský hysterie a bláznoviny. My musíme makat, aby příští rok na jaře, až vám vychladnou hlavy, tak aby bylo co do huby, víš?
Zeman:
Vždyť jde přece o nás o všecky! O mě, tady o tvýho Matyse, i o tebe. Copak to nevíš, co ten farář teď tvrdí?
Šandová:
Ale vím. Chodili tady s tou rezolucí.
Zeman:
Tys jí taky podepsala?
Šandová:
Ne! Já takový svinstva nepodepisuju! A támhle Matys taky ne!
|
