Komunistická strana Československa aktivně využívala všechny dostupné prostředky propagandy k ideologickému působení na občany Československa i dalších států.

Cílem KSČ bylo především obhájit politiku KSČ a propagovat výhody socialistického zřízení, ukázat československým občanům život v kapitalistických státech s důrazem na jeho negativní stránky (nezaměstnanost, stávky, kriminalita, špatné sociální poměry některých vrstev) spolu s potlačením informací o oblastech, ve kterých se nebyl schopen Východní blok vyrovnat Západu (zásobování, životní úroveň apod.). V případě socialistických zemí byl postup samozřejmě opačný.

KSČ také důsledně bránila pronikání všech informací, které nepodporovaly její ideologii a způsob "vidění světa". Nedílnou součástí ideologické propagandy byla také propagace výhod socialistického zřízení v západním světě.

domácí témata

V padesátých letech bylo nutné obhájit samotný politický převrat v roce 1948, způsob jeho provedení a především nutnost a způsob provádění násilných změn struktury společnosti, likvidaci společenských vrstev (resp. skupin, tříd), tzv. třídní boj, vyhlášený KSČ.

V šedesátých letech bylo třeba propagovat nástup socialismu a rozvoj společnosti.

Po okupaci v roce 1968 musela KSČ politicky zvládnout samotný fakt obsazení země vojsky Varšavské smlouvy a především Sovětského svazu, který byl vždy označován za největšího přítele československého lidu a následný proces normalizace společnosti, který v různé míře trval až do roku 1989.

V 80. letech musela ideologická propaganda reagovat na rozšiřující se opoziční hnutí (disent, pohyb ve společnosti, petice, propojení disentu a oficiální kultury).

zahraniční témata

Propaganda za pomoci sdělovacích prostředků po celou dobu využívala veškeré události, spojené s problémy tzv. "západní části světa". Jako příklad lze jmenovat různé vlny stávkového hnutí (reakce na ekonomickou recesi, restrukturalizaci ekonomiky) nebo mírová hnutí (reakce na zbrojení). Mnohé z těchto i dalších události východní rozvědky přímo vyvolávaly nebo aspoň podporovaly.

Také různé vojenské události ve světě (zbrojení, Korejská válka, Vietnamská válka, konflikt Irán-Irák…) bylo nutné propagandisticky zpracovat tak, aby mohly být podány jako logický důsledek imperialismu Spojených států a jejích vojenských kruhů a zároveň mohlo být poukázáno na principiální mírovou politiku Sovětského svazu a ostatních socialistických států v této oblasti.

Jiný postup musel být použit u událostí ve Východním Berlíně (1953), v Maďarsku (1956), v Polsku (1956, 1976 a 1981), které naznačovaly nespokojenost občanů v ostatních socialistických státech.

Neřešitelným problémem se pro domácí propagandu ukázal nástup Michaila Gorbačova a jeho politika "glasnosti" v Sovětském svazu (do té doby vždy náš vzor) a události, související s následným postupným rozpadem socialistického tábora, který vrcholil v roce 1989 pádem nenáviděné Berlínské zdi.

• ideologická propaganda v Československé televizi
• 30 případů majora Zemana
• cyklus Kde je pravda?

související texty:

cenzura

autor textu: Tomáš Vlček