"Propaganda je politicky angažovaná činnost. Jejím cílem je přesvědčovat veřejnost o správnosti určitého světového názoru, vědeckých poznatků a určité politiky. Je do značné míry činností výchovnou, opírající se o jednotu ideologie, politiky a vědy. Objasňování nové situace musí být aktuální, srozumitelné, přesvědčivé a přitažlivé. Používá různého stupně racionálního a emocionálního sdělení, atraktivnosti ve využití formálních prostředků."

(výkladový slovník socialistické žurnalistiky, vydavatelství NOVINÁŘ, Praha 1977)

Čs. televize byla po celou dobu totality velmi účinným nástrojem ideologické propagandy Komunistické strany Československa.

Pracovala podle pokynů nejvyššího vedení strany - předsednictva ÚV KSČ, sekretariátu ÚV KSČ a oddělení ÚV KSČ, které se zabývaly činností hromadných sdělovacích prostředků: tedy tisku, rozhlasu a televize. Navíc, sjezdy KSČ televizi ukládaly stranické úkoly, které ČST musela v následujících letech plnit.

Ústřední ředitel Čs. televize, který měl ve státní správě postavení ministra, byl od poloviny 70. let dokonce členem ÚV KSČ.

Šéfredaktoři jednotlivých televizních redakcí se pravidelně (většinou týdenně) museli účastnit porad s ideologickým tajemníkem ÚV KSČ, který hodnotil uplynulé vysílání a předával aktuální pokyny a úkoly.

Stranické úkoly se v ČST přenášely stranickou hierarchií k nižším článkům KSČ: stranickým skupinám a základním organizacím KSČ (ZO KSČ), které zadané úkoly projednávaly a zajišťovaly jejich plnění.

Komunistická propaganda prostoupila vysílání Čs. televize. Samozřejmě v různých dobách s různou intenzitou.

Nejúčinnějším propagandistickým nástrojem bylo zpravodajství. Denně přinášelo obraz světa pohledem stranických ideologů. Západní demokratický svět byl líčen coby nepřítel našeho zřízení, socialistický svět byl bratrským sousedem, Sovětský svaz učitelem, který nám byl velkou inspirací a život v naší zemi byl líčen jako šťastný a socialistický.

Do hloubky socialistického života se pak nořily publicistické pořady a dokumenty, které mapovaly tehdejší dobu a společnost.

Aby divák ani na chvíli nezapomněl v jakém společenství žije, měl angažovanou dramatickou tvorbu, která ukazovala denní život a práci lidí v socialismu, především podle ideologických pokynů.

Pro představu jsme připravili dva příklady propagandy v televizních pořadech. V dramatické tvorbě je bezesporu nejpropagandističtějším dílem seriál Třicet případů majora Zemana, který líčí historii Sboru národní bezpečnosti a historii naší země po druhé světové válce podle oficiálně schválené ideologie. V publicistice plnil obdobný úkol propagandistický cyklus Kde je pravda?

související texty:

domácí sdělovací prostředky

propaganda

Československá televize - 50. léta

ÚV KSČ - Usnesení o stavu a nových úkolech ČST

ideologická propaganda - úvodní strana

autor textu: Daniel Růžička