"Dobře si na ten den pamatuji. Bylo to 27. října 1949, několik dní po mém zatčení. Přišel za mnou na samotku příslušník StB Holub a řekl mi s úšklebkem, že se podrobím morovému výslechu. Když mně nejhrubší vyšetřovatel dovedl v poutech do vyšetřovací místnosti, u stolu bylo 6 osob a v čele seděl uniformovaný příslušník.

V místnosti byla postel, stůl, rádio, psací stroj, a u rozpálených kamen železná a dřevěná tyč. Při zahájení výslechu chtěli, abych se přiznal, jak jsem se stal členem protistátní skupiny. Vyšetřovatelé mi tvrdili, že když se dva sejdou a není tam třetího, který by je kontroloval, jde o ilegální protistátní skupinu.

Když jsem se s jejich výkladem neztotožnil, poručili mi, abych si lehl na postel a dlaněmi si zakryl oči. Za hlavu mě držel ten uniformovaný. Kdo mě držel za nohy, nevím. A začalo bití po zadní části těla.

Když se na mě vyřádili, pokračoval výslech. Chtěli vědět, co bylo v pytli, který jsem převzal od Pajdla. Já jsem jim řekl, že jsem se do něj při převzetí nedíval, a proto jsem nemohl vědět, co tam bylo. To se příslušníkům nelíbilo a šel jsem na postel podruhé. Následovalo zase bití.

Když skončili, řekli mi, abych jim ukázal zadek. Jeden estébák se podíval a říkal - má to dobré. Pak výslech pokračoval o událostech v Kelči. Když i tady jsem je nemohl uspokojit, šel jsem na postel potřetí. Při pokračování výslechu jsem poznal, že bych další bití asi nepřežil, a tak jsem řekl, aby si to napsali jak chtějí.

Dále si vzpomínám na konfrontaci se Šmorou, který byl dotázán, zda jsem věděl o událostech v Kelči. Šmora odpověděl : "To nemohu vědět."

Když mi byl dán protokol k podpisu, četl jsem, že tam bylo uvedeno "to musel vědět". Jelikož jsem toto odmítl podepsat, byl Šmora znovu předveden, při čtení si "nevšiml" záměny slov, dostal od "hodných" estébáků cigaretu a odešel. A já raději po zkušenostech podepsal.

Prodělal jsem ještě mnoho surových výslechů, při kterých se mi Holub s Višinkou pěstí trefovali do obličeje, než byl protokol takový, jaký si jej StB přála mít.

Ve vyšetřovací vazbě jsem byl s dalšími spoluvězni 20 měsíců. Z toho 18 měsíců jsem nebyl na vycházce. Jednou, když jsem byl vzat na vyšetřování, zahleděl jsem se do paprsků slunce. Zahleděl jsem se tak, až to vyšetřujícím orgánům bylo nápadné. Zeptali se mne, co se stalo. Když jsem jim řekl, že jsem tak dlouho neviděl slunce, vyšetřovatelé StB se cynicky rozesmáli."

související texty:

věznice Uherské Hradiště

stručná historie

podmínky ve věznici v 50. letech

vládci nad životem i smrtí

jedno ze svědectví o vyšetřovacích metodách

výpověď vězněného Josefa Jukla

výpověď vězněného Antonína Kohouta

výpověď vězněného Aloise Kováře

výpověď vězněného Svatopluka Krumpholce

výpověď vězněného Ladislava Paly

výpověď vězněného Jaroslava Rajnocha

výpověď vězněného Bedřicha Skály

výpověď vězněného Ladislava Smékala

výpověď vězněného Josefa Sobka

výpověď vězněného P. Vašíčka

věznice Leopoldov

věznice Mírov

věznice Ostrava

věznice Praha Bartolomějská ulice

věznice Praha Hradčany

věznice Praha Pankrác

věznice Praha Ruzyně

věznice Praha Wintrova ulice

věznice Plzeň - Bory

věznice Horní Slavkov

vězeňství - úvodní strana

autor textu: Tomáš Jilík