 |
 |
|
|
|
| vězeňství |
| věznice Uherské Hradiště |
| podmínky ve věznici v 50. letech |
|
výslechy Výslechy vězňů byly estébáky s oblibou prováděny v nočních hodinách. K dosažení přiznání byly používány dlouhotrvající výslechy "na směny" při minimálním oddechu vyšetřovaného, v kombinaci s bitím, trýzněním hladem a žízní, vyvoláváním strachu o rodinné příslušníky. Nechyběly rafinovaně režírované konfrontace s jinými osobami. Ti, kteří se zdáli být tvrdším oříškem pro vyšetřovatele, byli předáni do "samotky", která se nacházela dole v přízemí (místnost pro jednoho člověka s nejnutnějším vybavením). Vězně zde dovedli často zbitého a duševně vyčerpaného, mnohdy mu dali konfidenta, který měl za úkol vyzvědět to, co neřekl při výslechu. Byl zde ostřejší režim. Vězeň byl v poutech, mnohdy bos na betonu, po kterém musel neustále chodit. korekce Pro ty, kteří byli nejtvrdšími odpůrci vyšetřovatelů, byla "korekce", která se nacházela vedle vyšetřoven StB. Nebylo zde ani světlo, vězni zde umístnění byli "zakováni" (na nohách jim byly připevněny kovové manžety uzavřené nýtem a propojené řetězem, z boku byly připevněny asi 20kilogramové koule).Vězeň zde mnoho dní nedostával jídlo. třicítky Nejtěžší "případy" umístnili estébáci na tzv. třicítkách. Bylo to vlastně celé křídlo cel, kde bylo s vězni zacházeno nejtvrdším způsobem. K výslechu z třicítek chodili vězňové v doprovodu StB nebo SVS se zavázanýma očima o poschodí výš do tzv.vyšetřoven StB. (ne)hygiena Cely byly mnohdy mnohonásobně přeplněné, o hygieně se zde takřka nedalo hovořit. Koupání bylo prováděno po mnoha měsících, výměna prádla se prakticky neprováděla a vězeň zůstával ve vazbě v tom obleku, ve kterém byl zatčen. |
tzv. péče o vězně Vězeňské lékařství "muklům" prakticky nic neposkytovalo - nebyl zájem nemocné vězně léčit. Strava se zde podávala nekvalitní a nepomáhaly ani stížnosti a žádosti o nápravu. Ze zbytků stravy si SVS živila prasata, která se pak na přilepšenou mocipánům zabíjela. Na dvoře vězení se nacházela kaple vybavená k náboženským službám, sloužila však spíše ke zneužívání náboženského cítění. Ve zpovědnicích se snažili o zpovídání muži StB, proradnost byla brzy odhalena a vězni neměli více o tento druh "povznesení" zájem. Zatčení zde byli v rukách vyšetřovatelů automaticky považováni za vinné a záleželo již jen na libovůli těch, kterým byla věc svěřena, aby z ní udělali případ. A vyšetřovatelé StB se opravdu "snažili". ženy ve vězení Bolestný a smutný byl ve vyšetřovací vazbě v Uherském Hradišti také úděl žen, z nichž nemálo bylo těch, které musely nechat děti po zatčení v péči mnohdy vzdálené rodiny, anebo malí caparti putovali na výchovu do domovů. Ženy, které byly zatčeny, neměly v mnoha případech nic společného s tzv. "protistátní činností". Ženské oddělení se nacházelo v přízemí pod pověstnými mužskými třicítkami. Vždy se smutkem přijímaly vězeňkyně zprávy o popravách, které se prováděly poblíž vrat na ženském vycházkovém dvoře. V této souvislosti nechyběly mnohdy ani osobní tragedie... smrt Mezi popravenými byl např. i Rudolf Lendhard, kterého estébáci před popravou surově týrali. Při výslechu používali elektrického proudu, kdy elektrody byly nebohému Lenhardovi střídavě přikládány na nohy, spodní část páteře a genitálie. Později musel být k soudu přinesen a i odnesen na nosítkách. Nakonec ho museli v nosítkách přinést i pod šibenici a doslova vysadit do oprátky. V té době se nacházela ve vazbě jeho snoubenka Marie Vajdová. |
|
autor textu: Tomáš Jilík |
| Facebook Twitter | nahoru home |
| Copyright © 1999 - 2024 Tomáš Vlček All rights reserved. Všechna práva vyhrazena. |