Trestní ústav v Plzni-Borech byl postaven v letech 1874-1878. V na svoji dobu velmi moderním objektu byli umisťováni odsouzení s dlouhodobými tresty, od 90. let 19. století byla trestnice jedinou pro politické vězně v českých zemích.

S idylickým líčením podmínek, v nichž byli vězněni tehdejší političtí vězni (např. S. K. Neumann) kontrastuje období po únoru 1948.

Byli sem umisťováni retribuční vězni a zejména pak vojenští a političtí prominenti, např. gen. Heliodor Píka (který zde byl i jako jediný vězeň po únoru 1948 dne 21. 6. 1949 popraven), maršál britského letectva Karel Janoušek, mjr. J. Brix, mjr. René Černý, poslanec Stanislav Broj a další. Pro věznění prominentů zde existovalo zvláštní oddělení (tzv. Kreml), v roce 1954 přesunuté do Leopoldova.

V trestnici bylo proti vězňům v široké míře užíváno fyzické násilí, zejména po nástupu škpt. SVS Františka Šafarčíka do funkce velitele trestnice 24. 1. 1949, kdy zde bylo zaznamenáno i několik případů přímého úmrtí vězňů v důsledku bití. Tehdejší poměry na Borech tak poněkud korigují určitou představu o obecně lidštějším přístupu příslušníků Sboru vězeňské stráže ministerstva spravedlnosti k vězňům.

Kromě samotného Šafarčíka smutně prosluli dozorci SVS Václav Trepka, Šimon Šepík, Karel Kraml, Václav Ladman a Evžen Stroin. V letech 1949-1953 zde zemřelo 149 vězňů, nejméně 14 z nich za podezřelých okolností.

Původní kapacita trestnice 900 vězňů byla v letech 1949-1951 vysoce překračována, až na 1 800 vězňů. Vězni pracovali na celách, zejména při draní peří, což byla ve skutečnosti vyčerpávající a nezdravá práce.

V roce 1950 byla na Borech "odhalena" údajná protistátní skupina - spojení politických vězňů s některými dozorci. Důsledkem byly tresty smrti vykonané na příslušníkovi SVS Čeňku Petelíkovi, vězních poslanci lidové strany Stanislavu Brojovi a mjr. armády René Černém, dlouholeté tresty pak udělené nad dalším dozorcům. Doznání o spiknutí s cílem pomoci politickým vězňům k útěku bylo z obviněných doslova vytlučeno. Tresty smrti byly orgány KSČ vyneseny ještě před soudním přelíčením.

Od 1. 10. 1952 spadal Útvar nápravných zařízení pod ministerstvo národní bezpečnosti (později MV). Existuje dodnes. V 70. a 80. letech byl asi nejznámějším vězněm na Borech Václav Havel.

Pod Plzeň-Bory spadala rovněž v různých obdobích celá řada pracovních táborů, například v roce 1949 tábor Vykmanov, vápenice v Horažďovicích, kaolinky v Horní Bříze, Třemošné, v Sedlci u Mostu, ocelárny v Hrádku u Rokycan, uhelný důl v Libkovicích, Škodovka Plzeň-Karlov atd. S těmito pracovišti měla trestnice v roce 1949 kapacitu 3 000 vězňů.

V Plzni existovala dále i Věznice krajského soudu s kapacitou až 500 osob, s uzavřeným oddělením StB. Od 1. 10. 1952 do uzavření 15. 11. 1955 jako vyšetřovací věznice MNB (MV). I pod tuto věznici spadaly pobočky a pracoviště: cihelny Černice, Stod, Žihle a porcelánka Slavkov.

související texty:

věznice Leopoldov

věznice Mírov

věznice Ostrava

věznice Praha Bartolomějská ulice

věznice Praha Hradčany

věznice Praha Pankrác

věznice Praha Ruzyně

věznice Praha Wintrova ulice

věznice Plzeň - Bory

věznice Horní Slavkov

věznice Uherské Hradiště

vězeňství - úvodní strana

autor textu: Prokop Tomek