Zřízena v roce 1947 jako věznice uniformované Národní bezpečnosti, od 1. 10. 1952 Útvar výkonu vazby Praha I, po dalším organizačním vývoji byla 1. 9. 1963 zrušena.

Věznice původně o 20 celách měla v roce 1950 kapacitu 120 vyšetřovanců (ovšem počátkem 50. let činil stav běžně 300 - 350 osob), v roce 1954 byla její kapacita zvětšena na 250 osob, stále byla přeplňována a životní podmínky vězňů byly velmi ubohé.

Podle inspekční zprávy MV z března 1950 bylo mnohdy na cele stavěné pro 12 vězňů namačkáno až 45 osob, vězni byli nuceni pro nedostatek místa spát často na zemi, někdy dokonce i v sedě.

Potřebné léky si museli kupovat sami, pokud neměli peníze, nedostávali léky žádné. Vycházky byly jednou za týden.

Věznice sloužila vazbám krajského velitelství StB v Praze, kriminální ústředně, jako soustřeďovací stanice pro Tábory nucených prací i pro výkon krátkodobých trestů.

Ve věznici, která se stala pojmem, zažili seznámení se StB a jejími vyšetřovacími metodami desetitisíce čs. občanů (pro představu, jen za období 1. 1.- 6. 6. 1949 to byly rovné 4000).

související texty:

věznice Leopoldov

věznice Mírov

věznice Ostrava

věznice Praha Bartolomějská ulice

věznice Praha Hradčany

věznice Praha Pankrác

věznice Praha Ruzyně

věznice Praha Wintrova ulice

věznice Plzeň - Bory

věznice Horní Slavkov

věznice Uherské Hradiště

vězeňství - úvodní strana

autor textu: Prokop Tomek