Kdy jste se poprvé setkal s rodinou Mašínových?

V roce 1943 paní Mašínová sháněla volný byt a u nás jeden volný byl. Nakonec však sehnala celou vilu na Chmelnici, tak se k nám nepřestěhovali. Bylo to v období po zatčení generála Mašína.

Po roce 1945 jsem se kamarádil s Radkem Mašínem, protože jsme měli oba stejný koníček - zbraně. On měl po otci nějaké učebnice pro armádu s přesnými popisy zbraní, tak jsem to hltal. Pro mne to byly strojírenské výrobky. Po roce 1946 jsme oba chodili do 37. oddílu Skautu. Takže i sport a táboření. S Pepíkem jsem se vídal velice málo.

Jak probíhalo osvobození Poděbrad?

V Poděbradech začala revoluce 2.5. V té době byla v zámku ještě německá posádka. Měli dva tanky a toho dne je rozestavili k obecnímu úřadu a vratům zámku. Lidé na náměstí, bylo jich asi 2 000 až 3 000, vyvěšovali prapory, strhávali německé nápisy a němečtí vojáci je z těch tanků pozorovali.

Potom jsme se všichni, nevím už proč, rozešli a Němci se stáhli zase do zámku. Zničehonic se objevil předseda Národního výboru MUDr. Filip. Vůbec jsme nevěděli, že byl zvolen. Začal vyjednávat s Němci a ti do druhého dne zmizeli.

5. května se ozvalo volání Prahy o pomoc, lidé se zase začali scházet a tak to začalo. 5. nebo 6. projela přes Poděbrady kolona amerických džípů s bílými vlajkami a také jeden až tři tanky. Dodatečně jsme se dozvěděli, že jeli za generálem Schörnerem někam k Pardubicím a krátce nato začaly projíždět městem německé kolony, směrem na Prahu.

Někteří občané ukořistili Němcům zbraně, vytvořili revoluční výbor, chytali Němce a odzbrojovali je. Oni se vzdávali hned.

Kolem 9.5. se objevili Rusové. Nadšeně jsme je vítali - i já. Usadili se hlavně v lesích za Poděbrady, někteří přímo ve městě.

Co můžete říci o následujícím období do roku 1948?

Já měl v té době jiné zájmy. Bylo mi patnáct. Ze vzpomínek si ale vybavuji, jak si všichni hráli na demokraty. Hodně se v té době hovořilo o Revolučních gardách. Z Poděbrad jeli do Liberce. V roce 1946 zvítězili ve volbách ve městě národní socialisté, ale na úrovni okresu to vyhráli komunisté. Předsedou ONV se stal komunista, o kterém se vědělo že je to nepředstavitelný alkoholik a po morální stránce špatný člověk. Podle toho také jednal. Tehdy se také objevily první tendence ke znárodnění velkých podniků, ale i živnostníci začali mít potíže. Další, co jsme zaznamenali, byla snaha obsazovat všechna důležitá místa jenom komunisty. Ostatní jakoby neexistovali. Tak to byly takové první náznaky.

Vzpomínám si také, že spoluobčané si ukazovali na některé občany, kteří odjeli "osvobozovat" pohraničí. Odjeli s kufrem a vrátili se s nákladním autem. Já to příliš nechápal.

Vím, že na gymnáziu se mezi profesory začaly objevovat názory, že se děje něco nedobrého. Objevila se první nařízení ohledně výuky předmětu občanské nauky. Začali jsme se učit marxismus-leninismus. Nic jiného neexistovalo. Začaly náznaky dělení žáků na komunisty a nekomunisty.

Co Ctirad Mašín v té době?

No, mě to tak připadalo, že byl takový indiferentní, ale občas vybouchl proti komunistické straně. Byl totiž zcela opomíjen jeho otec. A to byl jeden z nejaktivnějších odpůrců německé okupace.

s ing. Vladimírem Hradcem rozmlouval Tomáš Vlček

díl rozhovoru:

01, 02, 03, 04, 05, 06, 07, 08, 09, 10, 11, 12

rozhovor s Vladimírem Hradcem

rozhovor se Ctiradem Mašínem

Josef Mašín (YouTube.com) Bohemian Hall

rozhovor s Milanem Paumerem

bratři Mašínové úvodní strana

[vk]