V období po roce 1948 začínají bratři Mašínové podnikat akce proti příslušníkům KSČ.

O tom jsem se tehdy nedozvěděl vůbec nic. Já jen vím, že Ctirad měl zbraně, já měl také zbraně, které najednou přestaly být pouhou technickou hračkou. Na základě znalostí minulosti - z vyprávění Ukrajinců, Volyňských Čechů, kteří se rádi vrátili do ČSR, čtení legionářské literatury - jsem očekával, že komunisté začnou dělat přesně to, co dělali v Rusku. To znamená vyberou si skupinu lidí a klidně ji postřílejí na výstrahu druhým, protože tak to tam dělali. Samozřejmě, zbraně jsme oba schovali. Nechtěli jsme být obětními beránky.

Kdy jste tedy začal tušit, že bratři Mašínové něco podnikají?

O nějakých akcích bratrů Mašínových jsem netušil tehdy nic. Jenom vím, že Radek si u mne po roce 1948, do doby než ho zavřeli, dvakrát nebo třikrát půjčoval samopal. Bez zdůvodnění. Nezajímal jsem se, proč si ho bere. Chtěl ho půjčit, tak jsem mu ho půjčil. Takže těžko říci něco víc.

Znal jste v té době již další členy skupiny bratrů Mašínových?

Neznal jsem nikoho. Radek si vždy zakládal na tom, že jeho otec nikdy nepřipustil, aby kdokoliv cokoliv věděl o tom, co on dělá a vím, že otce si v tomto směru velice vážil. Čím víc lidí ví, tím je to horší. Když jeden promluví, tak ostatní již potom mluví, protože už to jinak nejde. Protože oni ho pak důkazy utlučou. Neví, co kdo řekl a poví jedno slovo navíc. A to jedno slovo je to, které potřebují, aby mohli pokračovat. Takže Radek neřekl nikomu ani slovo.

Ale Milana Paumera jste v té době znal.

Znal, ale jen jako muzikanta. Hrál s námi jako bubeník ve skupině asi dvanácti muzikantů.

Znal jste Václava Švédu, Zbyňka Janatu...

Švédu jsem nikdy neznal, Janatu samozřejmě ano, protože to byl soused, ale zase jsem netušil, že má něco společného s Mašínovými.

Co Ctibor Novák?

Jednou jsem ho viděl.

V té době probíhaly akce na získání zbraní...

Absolutně jsem nevěděl o nich vůbec nic.

...Ale ty zbraně měly být uloženy u Vás...

Až těsně před útěkem. Vzpomínám si na tu známou příhodu se zbraněmi za králíkárnou. Ano, v okamžiku, když byli zatčeni, tak se tam objevily u nás za králíkárnou, myslím, dva samopaly. To bylo v době prvního pokusu o útěk. Ono to proběhlo beze mě. Já jsem přijel někdy v říjnu z Prahy. Bylo sobotní poledne. Otevřel jsem dveře a matka se mě ptala, co jsem provedl. Nejdříve jsem nechápal. Ale potom jsem se dozvěděl, že den poté, kdy zavřeli bratry Mašínovy, našla za plaňkovým plotem mezi zahradami, za králikárnou u sousedů, zastrčenou aktovku, ze které koukala hlaveň samopalu.

To znamená, že ta taška byla na zahradě u Janatových.

Ano, ale přes ten plot to bylo vidět k nám. Rodiče zbraně okamžitě schovali, protože předpokládali, že jsem v tom zapletený také já. Předtím jsem totiž zakopával na zahradě zbraně, které jsem měl já. Čekali pak, co se bude dít.

Pak jsem přijel. Ihned jsme uvažovali, jestli to není provokace v souvislosti se zatčením Mašínových. Věděl jsem z okolí, jak StB v těchto případech postupuje. Jestliže někde nechal konfident zbraně, tak do hodiny tam byli, udělali prohlídku a všechny pozavírali. To se nestalo, a tak jsme provokaci zavrhli a rozhodli jsme se mlčet. A ono se nic nedělo. Protože Mašínovi mlčeli a nikoho jiného nechytli.

Já se teď vrátím k té akci v Čelákovicích.

Já jsem o ní nevěděl nic. Poprvé jsem se o ní dozvěděl až během vyšetřování po mém zatčení.

Byl tehdy použit chloroform, který měl pocházet od Vás....

Ano. Ten pocházel ode mne. Chtěl ho Mašín, který říkal, že potřebuje něco rozpouštět. Chloroformem se dají rozpouštět některé umělé hmoty. Tak jsem mu ho dal.

Vraťme se k době prvního pokusu o útěk (podzim 1951).

Pamatuji si pouze to, že najednou byly Poděbrady plné toho, že je zatkli. Vše další jsem si přečetl až později z knížek.

Mluvil jste později s Mašínovými o tom, proč již tenkrát chtěli utéct?

Ptal jsem se Ctirada, ale odpověď vždy byla ve smyslu nemusíš to vědět.

Ctirad Mašín byl zatčen, odsouzen, strávil dva roky v lágru. Co se dělo v té době?

Asi za půl roku, kdy propustili Pepíka Mašína, za mnou přišel s tím, jestli jsme tehdy nenašli nějaké samopaly.

Tak jsem mu řekl, že ano a aby si je odnesl. Tak si je odnesl. A jinak nic. Na mne se obrátil až Radek po svém návratu z vězení. To znamená, že všechny události během těch dvou let znám až z knížek.

s ing. Vladimírem Hradcem rozmlouval Tomáš Vlček

díl rozhovoru:

01, 02, 03, 04, 05, 06, 07, 08, 09, 10, 11, 12

bratři Mašínové úvodní strana

[vk]