Vraťme se do Spolany. Vy jste si po návratu z vojny doplňoval vzdělání.

Ano. Tam to bylo velice dobré. Chtěl jsem si dodělat vysokou školu. Můj nadřízený na provozu Fenolu, i když člen KSČ, mi doporučil, abych studoval průmyslovku. Studium vysoké školy by musel schválit Okresní výbor KSČ, zatímco střední školu mi může schválit on sám. Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. A opravdu to prošlo, takže jsem tu chemickou průmyslovku udělal za dva roky. Čtyřletou. Za první dva ročníky jsem udělal rozdílové zkoušky z odborných předmětů a poslední dva ročníky jsem dodělal.

Tři roky po ukončení školy jsem pracoval na provozu výroby kyseliny sírové. Rozhodl jsem se, že si udělám strojní průmyslovku. Šel jsem za vedoucím a opět jsem měl štěstí na solidního člověka. Upozornil mne však, že ve výboru strany na úrovni provozu to musí schválit soudruh, který to neudělá. Má však zástupce, který to určitě podepíše. Počkali jsme tedy, až soudruh bude mít dovolenou a strana to schválila. Po návratu soudruha nastal velký rozruch. Zástupce musel vysvětlovat až na celozávodním výboru, proč povolil studium takovému nepříteli a zločinci. Naštěstí to schválila celá organizace, takže se s tím nedalo nic dělat.

Školu jsem si během čtyř let udělal. Byla to zábava, protože jsem si v podstatě opakoval to, co jsem již předtím dělal. Ale v něčem mi to pomohlo. Funkce technologa ve výrobě byla z jedné třetiny chemie a zbytek byla strojařina. Zařízení je v agresivním prostředí, mnohdy špatně sestrojené, odchází, takže jsme mohli problémy s tím spojené řešit, protože jsem věděl jak.

Cítil jste, vzhledem k Vaší minulosti, diskriminaci také v jiných oblastech, kromě přístupu ke vzdělání?

Já jsem vycházel z toho, že nemá cenu dělat kolem sebe příliš velkou reklamu. Takže o možnost vycestovat do ciziny jsem prostě nežádal. bylo by to pouze zklamání. Jinak jsem měl kliku na bezprostřední nadřízené. Oni potřebovali mé vědomosti, takže jsem měl relativní klid. Když něco potřebovali, mohli se na mě spolehnout a na oplátku mne do určité míry, dalo by se říct, chránili. Plat odpovídal platu "třídního nepřítele".

s ing. Vladimírem Hradcem rozmlouval Tomáš Vlček

díl rozhovoru:

01, 02, 03, 04, 05, 06, 07, 08, 09, 10, 11, 12

bratři Mašínové úvodní strana

[vk]