A potom přišel únor 1948.

Hned po 25. únoru se profesor Tuček prohlásil za předsedu akčního výboru. Předtím to byl zuřivý národní socialista, ale najednou to byl předseda akčního výboru. Vybral si žáky, mezi nimi i mne a prohlásil, že nás vede na Okresní výbor Komunistické strany Československa, představit jako akční výbor školy. Cestou ze školy můj spolužák prohlásil něco ve smyslu, že teď už nebude platit 1 a 1 jsou dvě. Okamžitě jsme se otočili a vrátili se. Vybral si jiné žáky, o kterých věděl, že jsou spolehliví a s nimi odešel. Ten den bylo vyhlášeno stanné právo, zákaz nočního vycházení. Všude chodili hlídky milicionářů ověšené flintami. Obsadily poštu, nádraží, obecní úřad, továrny, hlídaly most. Lidé zmizeli z ulic.

Krátce nato začali mít někteří spolužáci potíže. Do roku 1948 jsme byli ve škole všichni žáky školy. Nezaznamenal jsem zvláštních rozdílů mezi dětmi komunistů a nekomunistů. Samozřejmě, že žáci z rodin komunistů tuto skutečnost zdůrazňovali. Od 26. února jsme však ihned věděli, že onen žák je synem kapitalisty, onen kulaka, onen vykořisťovatele. Jednoduše řečeno, všichni jsem se rozdělili podle socialistických tříd a původu.

Na poděbradském gymnáziu studovaly také děti vládních představitelů (syn Fierlingera, děti velvyslanců), kteří zde bydlely na koleji. Diferenciace se začala více stupňovat. Vzpomínám si přitom také na jeden velkolepý podvod. Syn pana Fierlingra jezdil po školách a všude žákům vykládal, jak on, syn ministra, jde příkladem vstříc a hlásí se, i když gymnazista, jako horník do uhelných dolů na Ostravsko. Samozřejmě potom nikam nenastoupil s odůvodněním, že mu to zdravotní stav nedovoluje.

Aniž bychom si to nějak uvědomovali, cítili jsme, že se děje něco nedobrého, protože i ve škole nás začali opravovat, co můžeme a co nemůžeme, co smíme a co nesmíme. Dělali na nás nátlak, abychom vstoupili do Českého svazu mládeže. Kdo v něm nebude, nebude připuštěn k maturitě. Někteří učitelé si nám postěžovali na nátlak komunistů vstoupit do komunistické strany. Přesvědčování bylo následující: "Chceš učit? Buď členem KSČ. Nebudeš členem KSČ, nebudeš učit." Zároveň nám řekli, kdo bude ČSM ve škole řídit - synové komunistů. Takže bylo cítit omezování osobního rozletu.

Totéž proběhlo ve skautu. Byly nám rozdány přihlášky do ČSM. Akční výbor v ústředí skautu zapracoval.. Jen svazák (člen ČSM) může být Skautem. V roce 1949 byl Skaut zlikvidován.

Pár dní po Únoru udělala StB velkou razii v bytě téměř našeho souseda pana Drtiny (asi bratra JUDr. Drtiny - ministra spravedlnosti). Dům zůstal prázdný.

Byla také ihned zabavena osobní auta místních "továrníků". Zůstaly mi v paměti dva případy. Pan Blažek ,sklář, si dovezl osobní auto z Ameriky. S americkým číslem. Bylo zabaveno pro předsedu okresního výboru KSČ. Za týden ho musel vrátit, protože to bylo auto amerického občana, auto zapůjčené do Čech. Pan Blažek si ho však nesměl nechat. Musel ho vrátit na Americké velvyslanectví. Druhé osobní auto bylo darováno nějakému brusiči ve sklárně. To vráceno nebylo. Pro mne to byly důkazy neomezené zvůle KSČ.

Do konce roku 1948 zmizelo z města několik rodin. Říkalo se, že utekli před pronásledováním do zahraničí. Do konce roku 1948 bylo také pozatýkáno, po Všesokolském sletu, hodně známých Sokolů.

V roce 1949 už stříleli komunisté po lidech na hranicích a pak celou republiku odrátovali proti "vnitřnímu nepříteli", aby nepřítel neutekl. To aby měli dost otroků na práci. Někdo na ně musel dělat.

Chtěl jste se zmínit o zákonu 231/1948 Sb. ze dne 6. října 1948.

Ano. Zákon 231/1948 Sb. byl legalizací třídního boje, tedy legalizací rozpoutání občanské války, uskutečněné 25. února Komunistickou stranou Československa. Ani jeden občan Československé republiky odsouzený podle tohoto zákona (dle hlavy 1 trestního zákona), nikdy nebyl nepřítelem nebo škůdcem svobodné a demokratické Československé republiky. Jenom odmítal teror a násilí vykonávané Komunistickou stranou Československa, která ozbrojeným pučem uchvátila moc v republice. Do hlavy 1 trestního zákona, si tímto zákonem komunisté doplnili do všech paragrafů 3 slova: "a lidově demokratického zřízení".

Přeloženo do češtiny: Každý kdo nesouhlasí s uchvácením moci v republice komunisty, jejich diktaturou, násilím proti obyvatelstvu, bude popraven, tj. zavražděn nebo uvržen do otroctví či feudální poroby. (terminologie marxismu-leninismu).

Těch nesouhlasících bylo více než 60 % obyvatelstva. Proto také bylo tolik popravených, zabitých, okradených, vyhnaných z domovů. Proto také do roku 1968 uteklo 255 000 občanů z tohoto státu. Neutíkali by s nasazením života, kdyby zde nebyl komunistický teror a pronásledování.

s ing. Vladimírem Hradcem rozmlouval Tomáš Vlček

díl rozhovoru:

01, 02, 03, 04, 05, 06, 07, 08, 09, 10, 11, 12

bratři Mašínové úvodní strana

[vk]