normalizace - televizní tvorba: TOTALITA

období normalizace

kultura zaživa pohřbená - televizní tvorba

V totálním područí totalitní moci se televize ocitla záhy po potlačení Pražského jara. Zatímco v padesátých a šedesátých letech plnila funkci spíše rekreativní a zábavnou, po nástupu Husákova vedení v dubnu 1969 se - až do Listopadu 1989 - stala aktivním ideologickým a mocenským nástrojem Ústředního výboru Komunistické strany Československa.

Po nástupu nového ústředního ředitele Čs. televize dr. Jana Zelenky v srpnu 1969 přišli do vedení televize pracovníci stranického aparátu, výrazní kritici politiky Pražského jara. Do čela celozávodního výboru KSČ nastoupila nová předsedkyně, jež v televizní stranické organizaci provedla rozsáhlé čistky. Tím byla i v Čs. televizi nastartována normalizace. Z televize museli odejít všichni ti, kteří na obrazovce podporovali politiku Pražského jara či se dopustili kritiky komunistické strany, ale především představitelé protiokupačního vysílání ze srpna 1968.

Na rozhodovací posty ve vedení televize, ve zpravodajství a v jednotlivých redakcích nastoupily nové prověřené kádry, které televizní program postupně proměňovaly k obrazu nového vedení KSČ a jím prosazované politické linii.

Peníze za angažovanost

Restriktivní zásahy podporovala i korupce. Dne 22. května 1970 schválilo předsednictvo ÚV KSČ na návrh Vasila Biľaka nový platový řád, směrnice k úpravě honorářů v tisku, rozhlasu a televizi v rozsahu asi 10 milionů korun ročně ze státního rozpočtu a 17 milionů z hospodářských výsledků vydavatelství pro podporu žádoucí angažovanosti ve sdělovacích prostředcích.

V ČST se odměny za angažovanost týkaly až do listopadu 1989 celého spektra programu včetně dramatické tvorby.

Komunistické rituály

Nejcharakterističtějším rysem televizní obrazovky 70. a 80. let se staly přenosy a záznamy nejrůznějších komunistických rituálů - stranických zasedání a sjezdů, mírových mítinků a manifestací pořádaných k nejrůznějším výročím KSČ, KSSS a komunistických stran v ostatních socialistických či lidově demokratických zemích.

Chronologicky vzato se každoročně na televizní obrazovce objevovalo speciální vysílání u příležitosti únorového "vítězství pracujícího lidu"; březnového Mezinárodního dne žen; prvomájové průvody a květnové oslavy osvobození (májová vysílání); červnový Mezinárodní den dětí; říjnový Den znárodnění; listopadové výročí Velké říjnové socialistické revoluce a začátek Měsíce čs. - sovětského přátelství.

Kromě těchto, pro režim zásadních událostí, byly na obrazovce připomínány nejrůznější profesní svátky nejen u nás (Den stavbařů, Den SNB...), ale i v socialistických zemích (Den sovětského raketového vojska...), narozeniny nejvyšších komunistických funkcionářů, dělnická a komunistická výročí (vznik KSČ, narození Karla Marxe, narození Klementa Gottwalda...) či státní svátky spřátelených zemí (státní svátek SSSR, státní svátek NDR, státní svátek KLDR...).

Své výrazné místo na obrazovce měly také Čs. spartakiáda, cyklistický závod míru Praha - Berlín - Varšava a volby do zastupitelských orgánů.

Zvláštní kapitolu tvořilo pietní vysílání při úmrtí nejvyšších sovětských státníků Brežněva, Andropova a Černěnka v první polovině 80. let.

UKÁZKY PROGRAMU ČS. TELEVIZE