Krize se nevyhnula ani divadelní tvorbě.

Řada divadelních režisérů (Otomar Krejča) či dramatiků (Václav Havel, Jiří Grossman) nesměla tvořit či byla odsunuta do venkovských divadel, což bylo pro ně velkým přínosem.

Řada divadelních herců (Vlasta Chramostová, Rudolf Hrušínský st., Karel Höger, Jiří Suchý, Jan Werich) nemohla vystupovat. Zákaz nemusel být vyřčen nahlas. Herec najednou přestal být obsazován.

Někteří nemohli vystupovat nikde, jiní nemohli filmovat, jiným byla povolena pouze rozhlasová vystoupení.

Na repertoáru velkých pražských scén byly většinou klasické hry (Shakespeare, Moliere, Tyl, Stroupežnický) či díla sovětských autorů. Na prknech Národního divadla byly hrány takové "skvosty" jako "Vstanou noví bojovníci" či "Kremelský orloj".

Úroveň si udržely malé scény jako Činoherní klub, Divadlo Na zábradlí, liberecká "Ypsilonka" či brněnské Divadlo na provázku.

Určitý úpadek zažil Semafor důsledkem úmrtí Jiřího Šlitra a Jiřího Grossmana a omezení tvorby Jiřího Suchého. Divadlo bylo násilně rozděleno na tři soubory (Suchý a Molavcová, Šimek a Sobota, skupina kolem Josefa Dvořáka) což způsobilo žánrový nesoulad a rivalitu.

související texty:

divadelní tvorba

filmová tvorba

hudební tvorba

literární tvorba

televizní tvorba

Pražské jaro 1968

období normalizace - úvodní strana

autor textu: Bedřich Marjánko