Tribun lidu

V roce 1934 došlo na dole Nelson v Oseku u Duchcova k tragické události. Pod zemí zahynula celá odpolední směna - 140 horníků. Jejich rodiny zůstaly bez prostředků, protože buržoazní vláda nebyla schopna poskytnout jim patřičnou pomoc. Pozůstalých se ujme komunistický poslanec Josef Štětka. Televizní hra je portrétem tohoto nebojácného politika.

* scénář Miloš Smetana - režie Vladimír Kavčiak
- premiéra 1975

Přitažlivost země

Třídílná inscenace o významné postavě novodobých českých dějin, vědci-politikovi Zdeňku Nejedlém.

První díl vyjadřuje ideový boj Nejedlého o ideovou orientaci Národního divadla, důležitou kulturní i politickou instituci té doby. Proto boj za vítězství vysokých kulturních hodnot byl významným činem v předvečer historických událostí, které vedly ke vzniku Československé republiky.

Druhý díl se zabývá Nejedlého bojem o pokrokový charakter republiky a naším vztahem k VŘSR. Nejedlý, nacházeje v této nové a složité situaci odpověď na tradiční českou a nyní už československou otázku: kde je naše místo v boji světových sil, kříží zájmy české buržoasie. Dochází proto k další srážce s jeho protivníky, která je zatěžkávací zkouškou mnohých charakterů a přátelství.

V třetím díle vrcholí boj Nejedlého o novou socialistickou orientaci života národa jako důsledek pochopení smyslu dějin. Když v osvobozené republice dochází k ostrému zápasu o charakter státního zřízení, Nejedlý už jako člen vlády dává spolu s pracujícími definitivní odpověď na československou otázku: kde je naše místo v boji světových sil, s kým a proti komu.

* scénář Jiří Svetozár Kupka - režie Jiří Bělka
- premiéra 1978

Historie začíná pod kaštany

Dvoudílná inscenace připomíná nadšení a třídní uvědomění průkopníků socialismu v počátcích našeho dělnického hnutí. Čeští průkopníci dělnického hnutí se podíleli na vytvoření programu a formování jednotné Sociálně demokratické strany Rakouska na kongresu v Neudörfu v roce 1874. Poté přikročili k založení vlastní politické organizace v rámci celorakouské strany.

V roce 1876 pražský policejní ředitel zakazuje dělnickou schůzi, kterou organizují krejčí Ladislav Zápotocký a dělnický novinář J. B. Pecka. Dělníci předstírají, že slaví svátek sv. Václava, jsou zatčeni a ve schůzi pokračují v kriminále. Z této "svatováclavské" konference se stává inspirující podnět k založení české sociálnědemokratické strany, ale zostřený policejní režim i nadcházející rok znemožní, aby se zakládající sjezd konal. Dělničtí funkcionáři, sdružení kolem Zápotockého, Pecky a časopisu Budoucnost, musí stále zápasit s policií a jejími agenty. Zápotocký s nejvěrnějšími tajně připravuje sjezd. Peckovi se podaří oklamat špicly, přesto policie má přesné zprávy o přípravě sjezdu. Hledá se místo, kde by se sjezd konal až se najde hostinec "U kaštanu" v Břevnově, daleko od nejbližší policejní stanice.

Zápotocký uniká agentům policie, tím, že jede vlakem údajně na Kladensko, ale vyskočí v Ruzyni. Mařáček, u něhož si milenec sousedky nechal šít šaty, si je oblékne a předstírá galána, který ráno odchází od povětrné ženštiny.

Sjezd úspěšně proběhne. Ačkoli se delegáti usnesou, že zničí všechny písemné doklady, Pecka pořídí o sjezdu podrobný zápis se všemi údaji a schová jej v bezpečí. Policie je přesvědčena, že se sjezd nekonal. V Praze nastupuje nový policejní ředitel. Dělničtí předáci jsou pod neustálým dohledem. Policejní agent Špacír vykonává tři tvrdé prohlídky u Pecky, a když si Pecka myslí, že ho nechá na pokoji, vtrhne do jeho bytu znovu a najde zápisky, které si Pecka vzal z úkrytu k sobě. Dne 25. ledna 1879 se koná soud s hlavními předáky nové sociálně demokratické strany. Obhájce směle vyvrací obvinění žalobce, svědci hovoří v jejich prospěch, až se jako korunní svědek objeví v obleku, v němž se Mařáček dostal na sjezd, jeho soused Somr, z něhož se vyklube policejní agent. Jeho domnělá milenka byla vlastní žena. Oba sehráli roli nájemníků a přes tenké zdi vyslechli mnoho důležitých informací o dělnickém hnutí. K dovršení smůly Mařáček zapomněl v obleku hlasovací lístek. Ale první dělnická strana na české půdě přesto vstoupila v činnost, i přes věznění a persekvování jejích zakladatelů.

* scénář Ondřej Vogeltanz - režie Antonín Dvořák
- premiéra 1979

Čas zakladatelů

Deník Právo lidu přináší obsažné články mladého juristy Bohumíra Šmerala o defraudaci ve svatováclavské záložně. Vysoké církevní kruhy nelibě nesou jeho ostrou kritiku a tak se ho snaží přimět ho ke spolupráci. Poté, co se jim to nezdaří, pokusí se ho spolu se světskými úřady zastrašit. Vzápětí po promoci je Šmeral obviněn z anarchismu a zatčen. Soud je nucen jej osvobodit. Šmeral odjíždí do ciziny. V Porúří poznává německé soudruhy, kteří ho informují, že měl mít v Berlíně nehodu, pomocí které by se ho v Praze zbavili definitivně. Šmeral z Německa svými články vyzývá dělníky k solidaritě a peněžní podpoře stávkujícím. Z Německa odjíždí do Anglie. Tady se setkává s krejčím Lessnerem, který kdysi nesl do tiskárny rukopis Komunistického manifestu. Potkává ale i svou velkou lásku Irku Ellen. Po návratu do Prahy opět vede noviny Právo lidu a získává stále větší popularitu mezi dělnictvem. Vyhledá ho Olga Horská, emancipovaná slečna z dobré rodiny. Šmeral jí otevřeně řekne, že dal srdce jiné. Uražená Olga se s ním rozchází.

Druhý díl trilogie začíná scénou, kdy císař František Josef I. podepisuje vyhlášku Mým národům. Šmeral je poslancem říšské rady a šéfredaktorem Práva lidu. Není na frontě, ale ve věci třídy bojuje intenzivněji než mnozí. V roce 1917 vrcholí krize. V Prostějově stávkují textilačky. Šmeralův projev při oslavě 1. máje 1917 inspiruje jeho protivníky v čele s Tusarem. Šmeral pracuje dál v redakci Práva lidu, nadšeně sleduje VŘSR a nevadí mu, že se na jeho hlavu hrnou nepravdivá obvinění. Je duší akce chystané na 14. října 1918, kdy socialistická strana vyzývá k jednodenní stávce na protest proti rakouskému rabování českých zemí a manifest pro samostatnou čs. republiku. Zásahem členů národního výboru je akce ochromena a vyhlášení samostatnosti 28. října 1918 zcela v rukou buržoazních politiků.

Třetí díl začíná XII. sjezdem Čs. sociálně demokratické strany, kde je Šmeral očištěn a zvolen do výkonného výboru. Je mu i naznačeno, že by mohl dostat ministerské křeslo nebo post poslance v Berlíně. Šmeral, který má jinou představu o tvářnosti republiky, odmítá. Kampaň proti němu vzplane s novou prudkostí, slouží i jeho dřívější spolupracovníci. Je poslán do Švýcarska jako korespondent Práva lidu a buržoazní politici mají zájem, aby tam zůstal co nejdéle. Ale Šmeral se vrací a pak se rozjede do Ruska poznat pravdu o Sovětech. Setkává se s Leninem, ale i se starým spolubojovníkem Kloudou, který přeběhl ve válce do Ruska a dostal se do Rudé armády. Po návratu je znovu napadán. V roce 1920 se ho neznámý pachatel pokouší zastřelit. Trilogie končí scénou ze sjezdu marxistické levice, konaného v květnu 1921, který byl i ustavujícím sjezdem KSČ a památným Šmeralovým referátem, kde novou stranu označil za předvoj nového života.

* scénář a režie Antonín Dvořák
- premiéra 1980

Kremelský orloj

Klasická divadelní hra, v níž vystupuje V. I. Lenin v době, kdy vznikají plány pozdější elektrifikace země a jsou kladeny základy rozmachu nového socialistického státu.

* scénář Antonín Dvořák - režie Evžen Sokolovský
- premiéra 1977

Rudý primátor

Životopisná hra o díle a významu doktora Václava Vacka, pokrokového novináře a později pražského primátora.

Hra zachycuje život JUDr. Vacka od chvíle, kdy se těsně před 1. světovou válkou žení s Marií, s níž později vychovává děti po bratrovi, lékaři padlém ve válce. Vacek i jeho žena jsou činní v sociálně demokratické straně. Po převratu v roce 1918 je pověřencem Revolučního Národního výboru, je zatčen při obsazování Lidového domu a vězněn. Po propuštění se přidává ke Gottwaldovu vedení KSČ a úspěšně kandiduje do obecního zastupitelstva velké Prahy, kde se střetává s buržoazními zastupiteli, především Petrem Zenklem. Organizuje i jednotnou frontu proti fašismu v roce 1938, má odejít do SSSR, ale nevěří prostředníkovi, zůstává a je vyšetřován gestapem. Válku přežije na svobodě. V revoluci 1945 je jmenován pražským primátorem. Po návratu Zenkla z koncentračního tábora mu musí ustoupit, ale po volbách v roce 1946 je primátorem znovu zvolen.

* scénář Bedřich Pilný - režie Jaroslav Hužera
- premiéra 1978

První máj 1890

Původní televizní inscenace je uměleckou výpovědí o událostech, které předcházely uspořádání důstojné a klidné manifestace 1. května 1890 na Střeleckém ostrově v Praze.

Dělnický výbor připravuje na památku Chicagských událostí oslavy 1. máje jako svátku práce. Organizací akce, která měla být projevem síly a sebevědomí dělnického hnutí, byl pověřen mladý jednatel Politického klubu dělnického Josef Krapka. Policejní ředitel manifestaci povolil, ale rád by zopakoval Chicago v Praze, aby dělníky přešla chuť na podobné akce.

Továrník Mach má na metody boje proti dělníkům jiný názor. Aby Krapku odstranil z Prahy, zařídí, že Krapka a jeho Lojzička dostanou angažmá ve vídeňském divadle s okamžitým nástupem. Krapka váhá, ale nakonec odmítá odjet, protože soudruzi ho v Praze potřebují. Odmítá i nabídky továrníka Macha, který ho chce získat na svou stranu jako dělnického funkcionáře. Také policejní ředitel jedná. Vojsko i policie jsou uvedeny do pohotovosti a snaživý komisař Kwatschek v přestrojení za dělníka vyhledá Šperla s tím, že ho posílají anarchisté z Londýna, aby v Praze na 1. května připravil atentát na policejního ředitele. Společně pak umísťují bombu do ředitelova kočáru a Kwatschek vzápětí Šperla zatkne. Zatčen je i Krapka a další. Marně však policejní ředitel v sedm ráno čeká na výbuch, který měl být signálem k obsazení Střeleckého ostrova a zatýkání. Šperl do kočáru umístil jen budík a policie musí všechny zatčené propustit. 1. května na Střelecký ostrov přišli dělníci ze Smíchova, Libně, Vysočan, Radotína a jiných obcí z pražského okolí. Kolem pětatřiceti tisíc manifestovalo odhodlání bojovat za lepší zítřek dělnického hnutí.

* scénář Jiří Šotola - režie Evžen Sokolovský
- premiéra 1981

Charakter

Televizní hra je věnována mládí Julia Fučíka. Mladí levicoví intelektuálové zakládají časopis Socialista a mezi jeho redaktory je i Fučík, který u profesora F. X. Šaldy studuje literaturu. Aby si v Praze zajistil živobytí, přijímá na Šaldův návrh místo redaktora v nakladatelském časopise Kmen. Šalda začíná vydávat Tvorbu. S Šaldovou pomocí mladý Julek jede do Francie na studijní cestu a buržoazní nakladatelé mezitím usilují o to, aby Fučíka zbavili redakce Kmenu. Šalda s ním však už počítá pro Tvorbu. Sociální a politická situace v ČSR se přiostřuje, dochází k násilnému bourání kolonií a ke katastrofě Na Poříčí. Od Fučíka odchází jeho milá, slečna Vánička, která touží po bezpečném a klidném manželství. Před volbami 1927 je úředně zastaveno vydávání ústředního listu KSČ a strana se ocitá v nebezpečí ztráty kontaktu s dělnickou třídou. Tehdy 24letý Fučík požádá literárního vědce a kritika, jednu z největších osobností předválečné literatury, nekomunistu Šaldu, aby v předvolební kampani propůjčil KSČ svůj časopis Tvorba. Šalda souhlasí za předpokladu, že Fučík bude jeho odpovědným redaktorem. Šaldův čin je symbolem spojenectví demokratické levice v politickém zápase předmnichovské republiky.

* scénář Vladimír Kavčiak - režie Vladimír Kavčiak
- premiéra 1983

Dlouhý čas naděje

Trilogie o klíčových momentech v životě druhého dělnického prezidenta Antonína Zápotockého.

Po mnichovském diktátu Zápotocký stojí v čele domácího vedení KSČ a pomáhá organizovat ilegální činnost strany. Po zákazu KSČ se vedení uchýlí do Moskvy. Zápotocký na vlastní žádost zůstává, aby jako tajemník Rudých odborů pracoval při sjednocování odborových organizací. Setkává se s bývalým spolupracovníkem Kociánem, nyní tajemníkem socdem odborů. Ten považuje boj proti nacismu za marný. Jedním z úkolů Zápotockého je pomoc německým komunistům. Čelný německý funkcionář Günther je umístěn jako topič. Do Prahy je dosazen představitel říšské bezpečnosti Reinecke, aby s pomocí české policie a kolaborantů vypátral ilegální stranickou činnost a dopadl Günthera.

Po vpádu hitlerovských vojsk v březnu 1939 do Čech propadá Kocián strachu o život a z neopatrnosti zaviní zatčení komunisty Günthera. Řízení stranické práce v českých zemích přebírá první ilegální výbor. Na pokyn gestapa jde česká policie hned v první den okupace zatknout Zápotockého a ostatní členy ústředního výboru strany. Všichni jsou varováni, opouštějí byty a při pokusu o překročení hranic upadnou do léčky gestapa.

Poslední díl trilogie se odehrává v koncentračním táboře Sachsenhausen, kde byl Zápotocký vězněn. Ani v nelidských podmínkách se nevzdává s ostatními cílevědomé stranické činnosti. Organizují internacionální výbor, který usiluje o podporu nejslabším. Proti zákonu vlčí smečky postavili zákon člověka. Inscenace končí osvobozením tábora sovětskými vojsky.

* scénář - Jiří Svetozár Kupka - režie Jiří Adamec
- premiéra 1984

Panská 8

Televizní hra k výročí osvobození. Líčí zrod deníku Mladá fronta v květnu 1945. Příběh inspirovaný skutečnými událostmi je fabulovaný. Hlavními postavami jsou mladí lidé: Přemek a jeho kamarádi, soudruzi z tiskárny, z vedení odboje. Každá postava má svůj malý příběh, který představuje kroniku květnových dnů z poněkud jiného pohledu než bývá obvyklé. Mladí lidé tu bez patosu usilují o ujasnění svých postojů i o konkrétní čin, jehož význam je dodnes zřejmý - o založení mládežnického komunistického časopisu.

* scénář Miroslav Hladký - režie Evžen Sokolovský
- premiéra 1985

(Noticky a obsahy pořadů jsou dobové)

související texty:

jednotlivé směry dramatické tvorby

výrobní tématika

pracovní, společenské a osobní konflikty

ozbrojené složky

historie dělnictva a komunistické strany

protifašistická

protizápadní

protimilitaristická

sociální bída kapitalismu

útoky západních rozvědek na socialistické zřízení

účelově zkreslující historii

kultura zaživa pohřbená - televizní tvorba

období normalizace - úvodní strana

autor textu: Daniel Růžička