Dne 6. ledna 1977 světlo světa spatřila Charta 77 - dokument, ve kterém, do té doby roztříštěný disent, získal společnou platformu. Komunistický režim proti autorům a prvním signatářům okamžitě zahájil tažení, ve kterém nechvalně známou roli sehrály sdělovací prostředky.

Text Charty 77 byl poprvé zveřejněn 7. ledna ve vysílání rozhlasové stanice Hlas Ameriky a také ve většině renomovaných západních deníků. Ještě týž den Čs. televize do svého vysílání zařadila pořad Nebudeme mlčet aneb Agent rozvědky USA vypovídá.

Hon na signatáře

Na druhý den, kdy text Charty 77 obdržel také generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák, začal hon na její signatáře. Zároveň zahájily svůj protiútok sdělovací prostředky v čele s Rudým právem a Čs. televizí. Ta už 10. ledna aktuálně zařadila mezi Televizní noviny a večerní program pořad Vystoupení představitelů oborového podniku Škoda a Energetických strojíren Brno.

Rudé právo 12. ledna otisklo rozsáhlý článek s titulkem Ztroskotanci a samozvanci, kde hrubě napadlo vznik Charty 77 a její první signatáře. Další den pak byly jeho stránky z velké části zaplaveny peticemi stranických kolektivů odmítajících "rozvratníky".

Televizní zpravodajství

Ale to už i Čs. televize věnovala peticím podstatnou část svých Televizních novin, ve kterých komentátoři předváděli své demagogické komentáře a redaktoři připravovali reportáže "na objednávku".

Například 20. ledna Televizní noviny informovaly "o nedemokratickém zacházení s dělníky ve Francii" a 22. ledna byla odvysílána reportáž pomlouvající a ostuzující Pavla Kohouta (který se marně domáhal omluvy).

Ve dnech 24. a 25. ledna proběhly, za přítomnosti zpravodajských kamer ČST, tiskové konference zástupců pražských pracujících se zahraničními novináři. Chartu 77 tak prostřednictvím televize odsoudili dělníci, krátce nato sportovci, vysokoškoláci (Příloha TN vysílaná 25. ledna) i církev. Za ÚV KSČ na televizní obrazovce vystoupil Vasil Biľak. Televizní noviny se brzy staly příliš krátkými na takové množství "informací", proto byly denně doplňovány Přílohami TN.

stranický dozor v Národním divadle:
zleva: Josef Havlín - tajemník ÚV KSČ, Matej Lúčan - místopředseda vlády ČSSR, Miroslav Muller - ved. odd. kultury ÚV KSČ

Propagandistické dokumenty

Nezahálela však ani Ústřední redakce armády, bezpečnosti a brannosti, která 22. ledna do vysílání zařadila slovenský pořad Vždy v první linii a 23. ledna dokument Vysoká hra - o činnosti jedné ze západních špionážních centrál a jejích pomahačích v Československu. Podle přiloženého protokolu o stavu filmové kopie se dozvídáme, že tento film byl během 19. a 20. ledna přestříhán a znovu přemíchán tak, aby obsah i komentář byl aktuální. Navíc byl přistřižen i "vyfabrikovaný" neznámý záznam (zřejmě pocházel od StB), který skandalizoval bývalého ředitele Městských divadel pražských O. Ornesta. ČST pak dokument bezostyšně nabídla a prodala četným západoevropským televizím.

Anticharta

Dne 28. ledna v dopoledních hodinách proběhlo v pražském Národním divadle Setkání představitelů čs. uměleckých svazů - spisovatelů, dramatických umělců, skladatelů, hudebních umělců, architektů a výtvarníků. Jejich zástupci se ve svých projevech přihlásili k hodnotám socialismu a odsoudili rozvratnou činnost. Na závěr setkání přednesla herečka Jiřina Švorcová Provolání čs. výborů uměleckých svazů, které posléze shromáždění umělci podepsali. (Anticharta) ČST toto setkání vysílala přímým přenosem na 1. programu a záznam o dva dny později na 2. programu.

Jiřina Švorcová při projevu

V kampani proti Chartě se totalitnímu režimu hodilo cokoli: například reportáž bonnského zpravodaje ČST "o plánech revanšistických svazů na rok 1977 a činnosti jejich hlavního představitele Bechera" s názvem Muži v pozadí, vysílaná 30. ledna v Televizních novinách.

Pokračování Anticharty

Počátkem února 1977 kampaň zeslábla a zdálo se, že se situace uklidní. Dokonce i Rudé právo 2. února ve svém úvodníku oznámilo, že končí s kampaní. Ale za tři dny ji obnovilo. Čs. televize 6. února odvysílala záznam ze Setkání představitelů populární hudby v Divadle hudby.

V průběhu roku 1977

Na jaře 1977 byl do televizního vysílání zařazen pořad Kdo je Václav Havel... složený ze lží a pomluv (informace o majetkových poměrech rodiny Havlových, rozhovory s bývalými zaměstnanci Lucerny, prorektorem UK, ředitelem divadla Na Zábradlí a několika herci).

V červnu téhož roku přišel na řadu "dokument" nazvaný Atentát na kulturu - o hudebních skupinách Plastic People of the Universe a D 307. Obrazové záznamy byly sestřiženy z amatérského filmu a účelově proloženy články z Rudého práva, Mladé fronty a západního tisku.

V průběhu roku 1977 byl ještě vyroben a odvysílán pořad Verbíři s pasy USA - pokusy amerických agentur o špionáž v ČSSR. Vnitropolitický přehled roku 1977, nazvaný Mír pro patnáct miliónů, pak na konci roku připomněl lednové setkání uměleckých svazů v Národním divadle.

V dalších letech...

V dalších letech se Čs. televize k Chartě 77 vracela už jen sporadicky. V roce 1978 pořadem Past v éteru - o podvratné činnosti rozhlasové stanice Hlas Ameriky, v roce 1981 dokumentem o zadržení francouzské dodávky "s ilegálními tiskovinami" na celnici v Dolním Dvořišti nazvaným EM 4 přichází, v roce 1986 pořadem "o boji příslušníků čs. pohraniční stráže proti dovozu diversního materiálu" Na hranici dvou světů.

V roce 1988 byla do vysílání zařazena relace Ideologická diverze - o postupu základních útvarů VB proti projevům ideologické diverze, v dubnu 1989 pořad Setkání před dnem SNB, kde s novináři hovořil ministr vnitra Kincl a v srpnu 1989 diskusní pořad Náměty k zamyšlení "o činnosti nelegálních a opozičních skupin nás".

související texty:

sdělovací prostředky

kultura zaživa pohřbená - televizní tvorba

Čs. televize po Srpnu 1968

období normalizace - úvodní strana

autor textu: Daniel Růžička