publikoval v dětském časopise, vstoupil do KSČ, kde působil jako jeden z kulturních kádrů

pracoval v Čs. rozhlase

studoval literární komparatistiku, estetiku a divadelní vědu na FF UK v Praze

kulturní přidělenec velvyslanectví v Moskvě

šéfredaktor týdeníku Dikobraz

zakladní vojenská služba
a zároveň redaktor časopisu Československý voják

redaktor Čs. televize

V padesátých letech agilní, mladý a naivní komunista, jeden z mnoha zářných budovatelských příkladů,
člen ÚV ČSM (1952-1962), ale prohlédl po Chruščovově projevu na sjezdu KSSS (1956).

člen Svazu spisovatelů - spisovatel z povolání

na sjezdu spisovatelů čte Solženicynův dopis, který mluví o "socialismu s lidskou tváří" a požaduje zrušení cenzury

čelný protagonista Pražského jara

předseda KSČ v pražské pobočce Svazu čs. spisovatelů

Od počátku 70. let perzekvován

patřil k hlavním iniciátorům a organizátorům Charty 77

usadil se v zahraničí, když mu bylo čs. úřady znemožněno vrátit se z pobytu v Rakousku do vlasti.

má rakouské státní občanství

jako jediný z bývalých komunistů veřejně uvedl, že jeho minulost mu znemožňuje se nějak politicky angažovat

žije střídavě ve Vídni a v Praze, byl poradcem prezidenta Václava Havla v oblasti mezinárodních styků

do literatury vstoupil rázně v 50. letech
budovatelskými a milostnými agitkami (Verše a písně, 1952, Čas lásky a boje, 1954), ale po počáteční euforii se dostavilo vystřízlivění a s ním snaha o něco nového - divadelní hry (Zářijové noci, premiéra 1955, tisk 1956, Taková láska, prem. 1957, tisk 1958, obě hry též zfilmovány).

v 60. letech
pokračuje v experimentech úpravami div. her, dramatizacemi, i se svými vlastními hrami, spolupracoval s pražskými divadly i zahraničními scénami, jeho dramatické adaptace (Cesta kolem světa za 80. dní podle J. Verna, Válka s mloky, Amerika - spolu s Ivanem Klímou podle Kafkova románu, Král Kolas - podle Rollandova Dobrý člověk ještě žije, Noční můra podle Orwellova 1984, Josef Švejk aneb Tak nám zabili Ferdinanda a jiné citáty z Osudů dobrého vojáka Švejka podle J. Haška, Atest, Marast, Tři A čili August August, august) byly uvedeny na scénách řady zemí celého světa.
Od konce 60. let jeden z hlavních českých opozičních spisovatelů.

v 70. a 80. letech
po zákazu publikování se jeho dramata hrají jen v zahraničí a tak se více věnuje próze (Z deníku kontrarevolucionáře, 1969, vydání zakázáno, dílo vyšlo v překladu v zahraničí, česky až 1997, Bílá kniha o cause Adam Juráček, profesor tělocviku a kreslení na Pedagogické škole v K. kontra sir Isaac Newton, profesor fyziky na universitě v Cambridge podle dobových materiálů rekonstruoval a nejzajímavějšími dokumenty doplnil P. K., v ineditní edici 1970, Toronto 1978, Katyně, ineditní edice 1970, Toronto 1978, Kolín nad Rýnem 1979, Praha 1990, Nápady svaté Kláry, Toronto 1982, Praha 1991, Kde je zakopán pes, ineditní edice Kolín nad Rýnem 1987, Brno 1990, Hodina tance a lásky, Kolín nad Rýnem 1989, Praha 1992)

autorem divadelních her
(Ubohý vrah, podle povídky L.N. Andrejeva byla první česká hra, uvedená na Brodwayi, rukopis 1972, ineditní edice 1975, Praha 1990, trilogie Život v tichém domě: Válka ve třetím poschodí, 1970, Pech pod střechou, 1972, Požár v suterénu, 1973, ineditní edice 1975, Marie zápasí s anděly, 1981, Praha 1990 - zfilmováno, Vzpomínka na Biskaj, 1985, Pat aneb Hra králů, 1987, Malá krevní msta, 1988, Ecce Constantia!, 1988, Praha 1990) byly vydávány v ineditní edici a v zahraničí, hry hrány v řadě zemí. Před vnucenou emigrací upravoval a inscenoval řadu děl v pražských bytech (W. Shakespeare, Macbeth, 1978),

Některé inscenace byly natočeny a vysílány v zahraničních televizích (SRN, Rakousko, Švýcarsko, Francie).

v 90. letech
vydána ve vlasti většina jeho děl, publikovaných předtím v zahraničí, a postupně zde vycházejí nejnovější prózy, vzniklé po 1989 a reagující na aktuální problémy "polistopadové" společnosti (román Sněžím, 1993) nebo se vyrovnávající s neuralgickými body nedávné minulosti (román Hvězdná hodina vrahů, 1995). Podle jeho prózy Konec velkých prázdnin (české vydání 1996) natočen stejnojmenný televizní seriál (1996).

Publikuje v českém tisku, angažuje se v česko-německém dialogu a usiluje o sblížení české a německé kultury (od 1996 organizuje každoroční festival německých divadel v Praze).

Pavel Kohout: TRAKTOROVÉ ČASTUŠKY

(ukázka z díla)

Traktory, traktory,
i vy, traktoristé,
údernické prapory
zasloužili byste!

To vám bylo pozdvižení,
to vám bylo smíchu, klení,
to vám bylo hovorů,
když k nám přijel o žních loni
na výpomoc místo koní
párek nových Zetorů.

Traktory, traktory,
rozbít přijely jste
zastaralé názory,
zastaralý systém!

Pan farář hned ráno kázal:
„Přišla na nás mravní zkáza,
konec boží naděje!“
Místní statkář k tomu dodal,
že nás čeká velká voda,
slintavka a kurděje.

Traktory, traktory,
- svatá pravda jistá -
ďáblovy jsou výtvory,
dílo ancikrista!

V poli chodí silné stroje,
do večera hotovo je
to, co dříve za týden.
Stroje zanechaly dojem...
proč ty ale, srdce moje,
od té doby vzdycháš jen?

Traktory, traktory,
úspěch máte jistý.
Je to těmi motory
nebo traktoristy?

Tenhle problém rozřešily
naše dívky až v té chvíli,
kdy s úsměvem ve tváři
vezli je dva hoši milí,
vezli si je, roztomilí,
na traktorech k oltáři!

Traktory, traktory,
i vy, traktoristé,
údernické prapory
zasloužili byste!

Dneska už ty čtyři v kraji
všichni lidé nazývají
„traktorové rodiny“.
Často se jich žertem ptají,
brzo-li si nachystají
malý traktor pro syny.

S traktory, s traktory
pro vítězství jisté
za daleké obzory
jedou traktoristé

související texty:

(Stalinův) Kult osobnosti

Disent

Normalizace

Listopad 1989

Svazek Dialog

autor textu: Vladimír Mach

použitá literatura: 12