www.TOTALITA.cz

Jiřina  ŠVORCOVÁ

*

25. 5. 1928

Hradec Králové

+

8. 8. 2011

Praha

česká herečka a komunistická aktivistka

 

1950

absolvovala pražskou DAMU,

1951-1990

členka Divadla na Vinohradech,

70. a 80. léta

opakovaně předsedkyní Svazu českých dramatických umělců (do rozpuštění 1989).
Hrála řadu postav poplatných svému přesvědčení, ale vytvářela i role dramaticky a umělecky závažné.

1972

stala se předsedkyní normalizačního Svazu českých dramatických umělců
a podílela se na "konsolidaci" společenskou krizí z konce 60. let "rozvrácené" kulturní fronty.

1976

člen ÚV KSČ,

1978

obdržela vyznamenání Řád Vítězného února,

1984

obdržela titul národní umělkyně,

1996

neúspěšně kandidovala za komunistickou stranu (KSČM) do Senátu.

Vedle umělecké činnosti se výrazně angažovala politicky.

Z rolí:
princezna Eboli (F. von Schiller, Don Carlos, 1955), Anna Karenina (podle L. N. Tolstého, 1963), Fanka (K. Čapek, Loupežník, 1972), Emilia Marty (K. Čapek, Věc Makropulos, 1976), Olga (A. P. Čechov, Tři sestry, 1979), Matka Kuráž (B. Brecht, 1984), Essie (E. O'Neill, Ach ta léta bláznivá, 1986), Marie Ricklová (M. Szabóová, Starorůžová historie, 1988), Melánie (J. Topol, Hlasy Ptáků, 1989).

V 50. a 60. letech spolupracovala s filmem (Král Šumavy, 1959, Smyk, 1960, Horoucí srdce, 1962), později se uplatňovala zejména v televizi (seriál Žena za pultem, 1977, tv. inscenace Čapkovy Matky, 1979) a v rozhlase (Emilia Marty z Čapkovy hry Věc Makropulos, seriál Jak se máte, Vondrovi?), věnovala se uměleckému přednesu.

Do historie českého divadla se zapíše především svou mimodivadelní politickou aktivitou.
Po potlačení "pražského jara 1968" svou hereckou dráhu dobrovolně obětovala službě ideálům komunistické strany. V roce 1969 spolu se Světlou Amortovou, Lídou Plachou, Bohumilem Pastorkem a svým bratrem Václavem Švorcem (1973-81 "konsolidační" šéf činohry Národního divadla v Praze) uvedla scénické pásmo Světlo nad Ruskem o V. I. Leninovi, se kterým zajížděla i mimo Prahu.

Švorcová ještě těsně před pádem totalitního režimu obhajovala cenzurní zásahy včetně likvidace nepohodlných umělců. Nelze jí upřít až zaslepenou věrnost totalitní ideologii. I po revoluci v roce 1989 se nestáhla do ústraní, naopak vyjíždí na akce pořádané komunisty a exaltovaně recituje revoluční básně.


související texty:

Únor 1948

50. léta

události roku 1968

Normalizace

Anticharta

Národní fronta

Listopad 1989

 

autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 3

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2024 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.