absolvovala pražskou DAMU,

členka Divadla na Vinohradech,

opakovaně předsedkyní Svazu českých dramatických umělců (do rozpuštění 1989).
Hrála řadu postav poplatných svému přesvědčení, ale vytvářela i role dramaticky a umělecky závažné.

stala se předsedkyní normalizačního Svazu českých dramatických umělců
a podílela se na "konsolidaci" společenskou krizí z konce 60. let "rozvrácené" kulturní fronty.

člen ÚV KSČ,

obdržela vyznamenání Řád Vítězného února,

obdržela titul národní umělkyně,

neúspěšně kandidovala za komunistickou stranu (KSČM) do Senátu.

Vedle umělecké činnosti se výrazně angažovala politicky.

Z rolí:
princezna Eboli (F. von Schiller, Don Carlos, 1955), Anna Karenina (podle L. N. Tolstého, 1963), Fanka (K. Čapek, Loupežník, 1972), Emilia Marty (K. Čapek, Věc Makropulos, 1976), Olga (A. P. Čechov, Tři sestry, 1979), Matka Kuráž (B. Brecht, 1984), Essie (E. O'Neill, Ach ta léta bláznivá, 1986), Marie Ricklová (M. Szabóová, Starorůžová historie, 1988), Melánie (J. Topol, Hlasy Ptáků, 1989).

V 50. a 60. letech spolupracovala s filmem (Král Šumavy, 1959, Smyk, 1960, Horoucí srdce, 1962), později se uplatňovala zejména v televizi (seriál Žena za pultem, 1977, tv. inscenace Čapkovy Matky, 1979) a v rozhlase (Emilia Marty z Čapkovy hry Věc Makropulos, seriál Jak se máte, Vondrovi?), věnovala se uměleckému přednesu.

Do historie českého divadla se zapíše především svou mimodivadelní politickou aktivitou.
Po potlačení "pražského jara 1968" svou hereckou dráhu dobrovolně obětovala službě ideálům komunistické strany. V roce 1969 spolu se Světlou Amortovou, Lídou Plachou, Bohumilem Pastorkem a svým bratrem Václavem Švorcem (1973-81 "konsolidační" šéf činohry Národního divadla v Praze) uvedla scénické pásmo Světlo nad Ruskem o V. I. Leninovi, se kterým zajížděla i mimo Prahu.

Švorcová ještě těsně před pádem totalitního režimu obhajovala cenzurní zásahy včetně likvidace nepohodlných umělců. Nelze jí upřít až zaslepenou věrnost totalitní ideologii. I po revoluci v roce 1989 se nestáhla do ústraní, naopak vyjíždí na akce pořádané komunisty a exaltovaně recituje revoluční básně.

související texty:

Únor 1948

50. léta

události roku 1968

Normalizace

Anticharta

Národní fronta

Listopad 1989

autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 3