Dne 12. ledna 1977 byl v Rudém právu otištěn článek, ve kterém byli signatáři Charty 77 označeni za skupinu ztroskotanců a samozvanců, kteří se snaží podkopávat úsilí lidu, který se svou obětavou prací snaží naplňovat závěry XV. sjezdu strany.

V následujících dnech byli občané nuceni na svých pracovištích podepisovat protestní rezoluce proti Chartě.

A opět stejný postup. Kdo nepodepsal, mohl počítat s problémy. Vyjádřil tím totiž svůj poměr k pracujícímu lidu a jeho představiteli - komunistické straně.

Člověk s takovými názory nemohl počítat s nějakým profesním postupem v zaměstnání. Jeho děti mohly mít problémy při přijímacích zkouškách na školu. Přidělení tzv. "devizového příslibu", bez kterého nebylo možno vyjet k moři do Jugoslávie, natož do kapitalistické ciziny, musela také schválit, mimo jiných, stranická organizace na pracovišti. I když žadatel členem strany nebyl.

Setkání v Národním divadle

Kampaň proti Chartě 77 vyvrcholila v pátek 28. ledna 1977. Na tento den československé výbory uměleckých svazů svolaly do Národního divadla setkání představitelů kulturní obce.

jeden z účastníků - herec Karel Höger

V hledišti zasedli významní umělci a populární herci. V lóžích divadla pak straničtí a státní představitelé - tajemník ÚV KSČ Josef Havlín, vedoucí kulturního oddělení ÚV KSČ Miroslav Müller a místopředseda vlády Matěj Lúčan.

Po projevu předsedy Československého výboru svazu spisovatelů Jana Kozáka přečetla herečka a předsedkyně Svazu československých dramatických umělců Jiřina Švorcová prohlášení "Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru", kterému se později začalo říkat "anticharta".

Během diskuse vystoupili další řečníci. Například malíř Jaroslav Grus, spisovatel Bohumil Říha, herec Mikuláš Huba či režisér Jiří Sequens.

Na závěr zasedání přistupovali přítomní spisovatelé, herci, hudebníci, výtvarníci, architekti a režiséři ke stolkům s podpisovými archy, které podepisovali. Tím vyjádřili svůj souhlas s prohlášením. Každý podpisový arch totiž začínal větou: "Přihlašuji se k provolání československých výborů uměleckých svazů."

Celé setkání přenášela v přímém přenosu Československá televize. Televizní kamery zabíraly, kromě funkcionářů, hlavně v hledišti sedící známé a populární herce a herečky.

Zneužití Jana Wericha

Režim se neštítil zneužít ke svým cílům i charisma a autoritu Jana Wericha.

Tehdy již vážně nemocný Werich byl pozván do Národního divadla, kde mu byl předložen podpisových arch. Následující den byla v novinách uveřejněna fotografie s notickou, že i on odsuzuje činnost "hrstky ztroskotanců a zaprodanců". Jeho odvolání podpisu a distancování se od této akce již zveřejněno nebylo.

Setkání v Divadle hudby

O týden později - 4. února 1977 proběhlo další shromáždění. V pražském Divadle hudby se sešli umělci působící v oblasti populární hudby. Přítomni byli i ředitelé uměleckých agentur, vydavatelství, Československé televize a Československého rozhlasu. Ze stranických funkcionářů na setkání dohlíželi vedoucí kulturního oddělení ÚV KSČ Miroslav Miller a český ministr kultury Milan Klusák.

S patetickým projevem tu vystoupil zpěvák Karel Gott. Hlavní projev přednesla zpěvačka Eva Pilarová, která se připojila k dokumentu podepisovaném v Národním divadle. V diskusi vystoupili populární hudebníci Karel Svoboda, Karel Vágner, Ladislav Štaidl a zpěvák Jiří Korn. Na závěr setkání se opakovala podpisová akce známá z Národního divadla.

Kromě "anticharty" vznikla i řada jiných rezolucí a prohlášení kulturních pracovníků a umělců.

Seznamy signatářů v denním tisku

Rudé právo a další deníky začaly otiskovat seznamy jmen představitelů kulturní obce, kteří prohlášení podepsali. Dne 12. února 1977 Rudé právo informovalo, že prohlášení zatím podepsalo 76 národních umělců, 360 zasloužilých umělců a více než dalších sedm tisíc osob. Většina z nich prohlášení podepsala dodatečně po obou uvedených shromážděních.

jeden z podpisových archů

Je příznačné, že ani v roce 1977, ani nikdy později, dokud vládli komunisté, českoslovenští občané neměli možnost dozvědět se z oficiálních sdělovacích prostředků samotný text Charty. Velká část národa však jeho obsah znala díky poslechu zahraničních rozhlasových stanic.

související texty:

text Anticharty

Charta 77

ČST proti Chartě 77

text Ztroskotanci a samozvanci

museli tam jít všichni pozvaní

stránky na téma Jan Werich a jeho podpis anticharty:

Martin Vrba: Dvojí odkaz velkého klauna

Jiří Leschtina: Pořád jsem rolls-royce, stříbrný přelud...

autor textu: Daniel Růžička