TV seriál 30 případů majora Zemana: TOTALITA

televizní seriál 30 případů majora Zemana

Klauni (1967) - ukázka ze scénáře

Nemocniční pokoj (původní verze)		Nemocniční pokoj (natočená verze)
		Zeman: Paní Moulisová?
Bílý: Tiše, pánové, pacientka právě usnula. Konečně.		Braun: Pst, pacientka právě usíná. Potřebuje klid.
Zeman: Tak ji vzbudíme. Musíme s ní mluvit.		Zeman: Tak ji vzbudíme. Musím s vámi mluvit. Moulisová: Co tady ještě chce?
Bílý: Měli byste mít více ohledu a taktu. Její stav je vážný. Potřebuje klid.		Braun: Měl byste mít více ohledu a taktu. Její stav je vážný. Potřebuje klid.
Zeman: Tak co tu děláte vy? Bílý: Jsem její starý přítel. Požádala mě, abych u ní zůstal, četl jí, uklidnil jí po tom, co s ní psychicky udělal dnes ráno váš kolega. Profesor Bílý. Zeman: Já vím. Zeman. Bílý: Už jsem o vás slyšel. A jsem opravdu rád, že vás mohu poznat i osobně, pane majore. Zeman: Já taky!		Zeman: Tak co tu teda děláte vy? Braun: Jsem její starý přítel. Požádala mě, abych zůstal u ní, četl jí a uklidnil jí po tom, co s ní psychicky udělal váš kolega. Já jsem profesor Braun. Zeman: Já vím. Já jsem Zeman. Braun: Už jsem o vás slyšel. A jsem opravdu rád, že vás mohu poznat i osobně, pane majore. Zeman: Mám tentýž pocit, pokud jde o vás, pane profesore.
Bílý: Nepůjdem si popovídat o té věci na chodbu? Abychom ji nerušili... Zeman: Ne. Náš úřední lékař se díval na její chorobopis. Její zranění není tak vážné, aby nemohla bez újmy na svém zdraví vypovídat. Bílý: Její zranění je vážnější, než si myslíte. Někdo jí chtěl včera prostřelit srdce a prostřelil jí duši. A to bývá u kumštýřů smrtelné. Jenomže, co vy víte o duši umělců, pane majore? Jak vy jí můžete rozumět? Konec konců, jste asi materialista a tak na duši nevěříte. Jenomže ta duše je v každém skutečném díle. Poslechněte si třeba tohle: Čte francouzský text		Braun: Neměli bychom si o té věci pohovořit na chodbě? Abychom pacientku nerušili. Zeman: Ne. Náš úřední lékař se díval na váš chorobopis, paní Moulisová. Vaše zranění není tak vážné, abyste nemohla bez újmy na svém zdraví vypovídat. Braun: Její zranění je vážné, vážnější, než si myslíte. Někdo jí chtěl včera prostřelit srdce a prostřelil jí duši. A to bývá u kumštýřů smrtelné. Jenomže, co vy víte o duši umělců, pane majore? Jak vy jí můžete rozumět? Konec konců, jste asi materialista a tak na duši nevěříte.
Zeman: Tak dost. Nepřišli jsme sem poslouchat literární přednášky. Paní Moulisová. Já vím, že stejně nespíte. Chci vědět, proč jste odvolala svoji ranní výpověď? Udělala jste ji přece při plném vědomí, bez nátlaku, svobodně. Vy přece především musíte mít zájem, abychom našli pravdu. Vám ublížili.		Zeman: Tak dost. Nepřišel jsem s vámi diskutovat, pane profesore. A zvláště ne o politice. Paní Moulisová. Chci vědět, proč jste odvolala svou ranní výpověď? Udělala jste ji při plném vědomí, bez nátlaku a svobodně. Vy sama musíte mít zájem, abychom našli pravdu. Vám ublížili.
Moulisová: Prosím vás... nechte mě už... všichni být... nechte mě být...		Moulisová: Prosím vás... nechte mě už... nechte mě být... nechte mě na pokoji... jděte pryč...