Vystudovala práva na UK v Praze.

pracovnice Ústředního sociálního úřadu hlavního města Prahy,

členka a funkcionářka Čs. strany národně socialistické. Působila též v ženském hnutí, kde se stala blízkou spolupracovnicí senátorky F. Plamínkové a v řadě sociálních spolků.

se zapojila do protinacistického odboje, spolupracovala s Politickým ústředím a posléze se stala členkou vedení Petičního výboru "Věrni zůstaneme".

zatčena (spolu se svým manželem) gestapem, vězněna na Pankráci a v Malé pevnosti v Terezíně. V říjnu 1944 odsouzena v Drážďanech k 8 letům žaláře (prokurátor navrhl trest smrti) a vězněna pak až do dubna 1945 v ženské káznici v Aichachu u Mnichova.

vrátila se do Prahy.

členka ústředního výboru Čs. strany národně socialistické, poslankyně NS,
předsedkyně Rady čs. žen a místopředsedkyně Svazu osvobozených politických vězňů.

Po únorovém převratu 1948 odešla z politického života (10.3.1948 se vzdala poslaneckého mandátu) a pracovala jako sociální referentka Ústředního národního výboru hlavního města Prahy.

zatčena,

ve vykonstruovaném procesu odsouzena za údajnou velezradu a špionáž k trestu smrti a 27.6.1950 popravena.

Nezákonný rozsudek zrušen 3.7.1968, soudní rehabilitace však byla vzhledem k následujícímu politickému vývoji provedena až 1990.

V roce 2004 byl novelizován zákon o státních svátcích. V rámci této novely byl 27. červen (den popravy) vyhlášen Dnem památky obětí komunistického režimu a stal se státním svátkem.

související texty:

životopis

osudy rodiny Milady Horákové

část dopisu na rozloučenou

proces s Miladou Horákovou

Nepřemožená - příběh Milady Horákové

seznamy popravených

Únor 1948

pamětní deska Milady Horákové (Praha)

použitá literatura: 12