VIII. sjezd KSČ (28.-31.3.1946)

především schválil dosavadní politickou linii KSČ, směřující k likvidaci demokracie v Československu a stanovil nové úkoly při rozšiřování a upevňování své moci za pomoci diktatury proletariátu.

V souladu se stalinskou politikou vůči středoevropským a východoevropským spojencům Sovětského svazu se vyhraňoval i postup československých komunistů vůči domácím spojencům. Mizela jejich ochota k jakýmkoli kompromisům, neshody ve vládě se odehrávaly na pokraji vládní krize.

Běžnou součástí argumentace komunistických ministrů při diskusích ve vládě byly totiž výhružky lidovými nepokoji, neboť mocným spojencem KSČ byly sjednocené odbory v čele s Antonínem Zápotockým.

Důležitým trumfem v rukou komunistů zůstávala jejich pozice v bezpečnostním aparátě. Ovládli postupně nejen samotné ministerstvo, ale také všechny vedoucí útvary Bezpečnosti, především zpravodajství a Státní bezpečnost.

Nekomunistické strany sice opožděně sjednotily společný postup jak v parlamentě, tak na okresní i místní úrovni a vyslovily se pro obranu demokratických principů.

Mezi komunisty proto vzrůstala nedůvěra ve výsledky příštích voleb a prosazoval se požadavek vypořádat se s politickým protivníkem neústavní cestou.

Únor 1948

Na počátku roku 1948 rozhodlo komunistické vedení zahájit mobilizaci mas ke střetnutí se silami reakce. Na 22.2.1948 svolaly komunisty ovládané odbory do Prahy sjezd závodních rad, o šest dní později se zde měl konat sjezd rolníků.

K rozhodujícímu střetnutí ve vládě došlo po demisi demokratických ministrů, kteří doufali, že se k nim přidají i sociálně demokratičtí ministři a od prezidenta očekávali jmenování úřednické vlády a vypsání předčasných parlamentních voleb.

Své naděje vkládali pouze do rukou prezidenta, zatímco komunisté byli na tento krok připraveni a již následujícího dne přišli s vlastním návrhem řešení vzniklé krize. Požadovali, aby prezident demisi přijal a doplnil vládu o ministry podle jejich představ.

V atmosféře perfektně zinscenovaných masových demonstrací komunistických přívrženců, s představou hrozící občanské války a následujícího sovětského zásahu, přistoupil prezident Beneš 25.2.1948 na komunistické požadavky, přijal demisi demokratických ministrů a jmenoval vládu složenou téměř výlučně z komunistů a jejich nejvěrnějších spojenců.

Tímto způsobem, prostřednictvím uměle a záměrně vyvolané krize a za použití metod, vyzkoušených již předtím na jiných místech, bylo znemožněno svobodné působení parlamentních institucí a zavedena skrytá diktatura jedné strany pod zástěrkou vlády národní jednoty.

související texty:

dlouhodobá příprava komunistů na převzetí moci

rok 1948

volby 1946

počátky KSČ

bolševizace KSČ

období 1938-1945

období 1945-1948

totalitní způsob vládnutí

budování komunismu

rok 1968

proces normalizace

"Na věčné časy a nikdy jinak"

post scriptum(?) aneb "s převlečenými kabáty"

Komunistická strana Československa

autor textu: Vladimír Mach