Únor 1948 |
dlouhodobá příprava komunistů na převzetí moci |
Košický program a Národní fronta Komunisté se aktivně připravovali na převzetí moci již během 2. světové války. Vhodným nástrojem k uskutečnění jejich cílů se stala Národní fronta (NF). Již od počátku jejího vzniku v roce 1945 komunisté své koaliční partnery, nekomunistické strany, považovali za nepřátele, proti kterým je nutné bojovat a v konečném důsledku je zlikvidovat. infiltrace komunistů do ostatních polit. stran Pro dosažení svých cílů komunisté používali nejrůznější prostředky. KSČ měla k dispozici poměrně rozsáhlou síť důvěrníků a informátorů, často tajných členů KSČ, působících v ostatních stranách NF na nejrůznějších postech. Informátory řídil Evidenční odbor ÚV KSČ, který vznikl v roce 1946 z podnětu R. Slánského. Evidenční odbor měl např. k dispozici zápisy z jednání poslaneckého klubu národní socialistické strany. Od druhé poloviny roku 1947 se komunisté soustředili především na zakládání levicových frakcí uvnitř ostatních stran NF. Organizování těchto frakcí v nekomunistických stranách s cílem změny jejich vedení případně jejich rozštěpení vyhlásil na zasedání ÚV KSČ Gottwald jako oficiální politickou linii strany. V rozhodujících okamžicích měly tyto strany jasně podpořit politiku KSČ a aktivně se účastnit státního převratu. infiltrace komunistů do bezpečnostních složek státu Velmi významnou roli v procesu nastolení komunistické diktatury hrála Bezpečnost. Komunističtí pracovníci Bezpečnosti začali postupně vstupovat na politickou scénu jako samostatná mocenskopolitická síla, která působila jako nátlak na vedení KSČ ve směru urychlení definitivního převzetí moci ve státě. Komunisté v Bezpečnosti mohli tuto svoji politiku uplatňovat díky vazbám na přítomné sovětské zpravodajce, kteří v Československé republice zajišťovali zájmy Sovětského svazu prakticky od konce 2. světové války. Vytvoření Sboru národní bezpečnosti v červenci 1947, skládajícího se ze složek pořádkové, kriminální, státně bezpečnostní a zpravodajské, jako jediné instituce, vedlo k centralizaci a posílení pozice ministerstva vnitra obsazeného komunisty. Především složky Státní bezpečnosti a v armádě vzniklé útvary Obranného zpravodajství zaměřily svoji činnost na sledování, odhalování a trestání odpůrců KSČ. |
Komunisté se soustředili na ovládnutí Bezpečnosti již od roku 1945. Snažili se dosáhnout co největšího počtu svých příslušníků ve všech složkách, obsadit velitelské funkce a budovat nové útvary složené ze stranicky spolehlivých lidí. Usnesení ÚV KSČ z konce roku 1947 deklarovalo jako hlavní úkol represivní postup proti funkcionářům nekomunistických stran a odpůrcům mocenské politiky KSČ. K významným a efektivním metodám Bezpečnosti v boji proti nekomunistickým stranám patřily provokace. K tomuto účelu byla ustavena při ústředně Státní bezpečnosti zvláštní skupina tzv. regionálních rezidentů. Členové této skupiny prováděli sledování funkcionářů politických stran, rozbíjeli veřejné schůze jiných stran (vyvolávaly hádky a prováděly výtržnosti), zastrašovali členy nekomunistických stran atd. V režii Státní bezpečnosti proběhly dvě významné provokační akce, které velkou měrou přispěly k únorové vládní krizi a podání demise ministrů nekomunistických stran. První je známa pod názvem krčmaňská aféra, druhou velkou provokační akcí Státní bezpečnosti byla tzv. mostecká aféra. akceneschopná pravice Konec roku 1947 byl ve vládě charakterizován vyhrocujícími se spory mezi komunistickými a nekomunistickými ministry. Komunisté se snažili provádět důležité změny a rozhodnutí bez dohody v koalici, bez projednání ve vládě, pouze svým rezortním nařízením. Nekomunističtí ministři proti tomu usilovali o vytvoření vládních komisí, jejichž prostřednictvím chtěli tyto aktivity omezit. Činnost vlády a celé Národní fronty tak byla stále více a více paralyzována, až se Národní fronta přestala v listopadu scházet úplně. Od prosince 1947 pak komunisté připravovali zavedení tiskové cenzury a trestání těch, kteří se kriticky vyjadřovali ke znárodněnému průmyslu, vládě a Sovětskému svazu. |
související texty: |
autor textu: Jonko Totev použitá literatura: 49 |
Facebook Twitter | nahoru home |
Copyright © 1999 - 2024 Tomáš Vlček All rights reserved. Všechna práva vyhrazena. |