První proces z řady babických monstrprocesů začal pouhých 10 dní (!) po střelbě ve škole.

Zahájen byl 12. července 1951 v Jihlavě ve velkém sále Dělnického domu. V jednací síni byly vystaveny "doličné předměty" - zbraně a nákresy míst.

Rudý senát

Soudu předsedal JUDr. Vojtěch Rudý. V senátu zasedli soudci JUDr. Pavel Vítek, JUDr. Jaroslav Demczak a soudci z lidu Antonín Houf a František Dvořák. Žalobu zastupovali náměstek státního prokurátora, dělnický prokurátor Emil Eichler a prokurátor Josef Handl.

Obžalovaní

Hlavním obžalovaným byl, kromě zastřeleného Ladislava Malého, žijící účastník střelby ve škole Antonín Mityska.

Spolu s ním stálo před soudem dalších 13 lidí. Třídní výběr souzené skupiny ukazuje na smysl trestního řízení - 5 zemědělců, 4 živnostníci, 2 kněží, 2 vedoucí lesníci a manželka jednoho z nich.

Kněží

Mezi obžalovanými byli dva katoličtí kněží: farář v Horním Újezdě František Pařil a babický farář Václav Drbola. Účelovost přiřazení kněží k teroristické akci v Babicích a jejich exemplární potrestání absolutní trestem vyjadřuje rozsudek:

"Václav Drbola a František Pařil jako kněží mající značný morální vliv na část obyvatelstva kraje, kde byly trestné činy spáchány, tento svůj vliv hrubým způsobem zneužili a jejich trestná činnost jest právě s ohledem na jejich kněžská povolání zvláště zavrženíhodná, a proto jest u nich dána okolnost zvláště přitěžující."

Rozsudky

Státní soud 14. července 1951 konstatoval, že všichni obvinění spáchali velezradu podle § 78, někteří ještě sabotáž, vraždu nebo pomoc k ní, či loupež. Za to bylo 7 z nich odsouzeno k trestu smrti, 2 na doživotí, jeden na 25 let, jeden na 23 let, jeden na 22 let a dva na 20 let odnětí svobody.

Odůvodnění

U všech sedmi odsouzených k trestu smrti došel soud k názoru:

"že se jedná vesměs o nepolepšitelné třídní nepřátele, že je zde dána taková přemíra přitěžujících okolností, že bylo spácháno tolik trestných činů, tak závažných a nebezpečných pro společnost, že jedině trest smrti jest úměrným trestem pro zavinění těchto obviněných, a že jedině tento trest může splnit úkol vytčený v § 1 tr. zák., totiž chrániti lidově-demokratickou republiku, její socialistickou výstavbu, zájmy pracujícího lidu a vychovati občany k dodržování pravidel socialistického soužití."

Soud také uložil peněžité tresty a propadnutí celých majetků odsouzených.

Závěrečná řeč

Vrcholem soudního jednání byla propagandisticky zaměřená závěrečná řeč prokurátora, plná nenávisti a pomluv. Byla určena výhradně vybraným soudruhům, kteří se mohli tohoto procesu účastnit jako veřejnost (ovšem jen se vstupenkami distribuovanými výhradně po linii KSČ).

Propagandistická kampaň

Po zahájení procesu přinášel denní tisk zprávy z průběhu soudního líčení. Otiskovány byly také otázkové protokoly s odpověďmi obžalovaných (které se obžalovaní k líčení museli předem naučit). Tisková kampaň pokračovala i po vyhlášení rozsudku.

Tón udávalo Rudé právo a jeho redaktoři Drahomír Bárta, Ludmila Cekotová a externista Gríša Spurný. Do kampaně byly vedle celostátního a krajského tisku také zapojeny rozhlas, filmové týdeníky i odborné časopisy.

Podobně jako v dalších procesech 50. let, byla i tentokrát vybičována masová psychóza, do které se musely povinně zapojit školy, zemědělská družstva, fabriky, vědecké ústavy i tzv. vlastenečtí kněží a ve svých přípisech KSČ a Rudému právu žádali nejvyšší tresty. V soudním spisu je založeno více než 600 rezolucí došlých v období od 10. do 12. července 1951.

Biskupský oběžník

Biskup brněnské diecéze Karel Skoupý zaslal 15. července 1951 všem kněžím dopis-oběžník. V něm oznamuje zbavení všech služeb v církvi (degradaci) nad oba Patery: Drmolou a Pařilem. A varoval, že všichni, kteří se dají do takových služeb, budou potrestáni.

Formulace, způsob a rychlost jeho rozeslání svědčí pro působení Státní bezpečnosti na biskupa. Ten vynesený rozsudek nemohl znát, protože byl ve vnitřní internaci. Podle církevního práva degradaci nemohl vyslovit biskup, ale jen příslušný diecézní soud.

Bezpečnostní pětka

Bezpečnostní pětka v Jihlavě 19. července 1951 konstatovala, že proces "splnil svůj účel a zvláště účast farářů byla působivá na věřící". Bylo rozhodnuto, že druhý proces bude proveden "po žních", aby byl "patřičný odstup od prvého soudu".

Odvolání odsouzených

Všichni odsouzení k trestu smrti se odvolali k Nejvyššímu soudu. Ten 1. srpna 1951 jejich odvolání zamítl. Požádali také o milost prezidenta republiky. Ministerstvo spravedlnosti ale prezidentovi 2. srpna 1951 udělení milosti nedoporučilo.

O zamítnutí milosti byla ještě téhož dne informována bezpečnostní pětka v Jihlavě s tím, že rozsudek bude proveden. Na vykonání rozsudku měl být přizván menší počet funkcionářů a předsedů závodních organizací KSČ.

Celé odvolací řízení trvalo jen 19 dní (!).

Poprava

Poprava byla vykonána 3. srpna 1951 v časných ranních hodinách na nádvoří jihlavské Krajské soudní věznice.

Ještě téhož dne byla těla zpopelněna. Na příkaz Státní bezpečnosti měl být jejich popel uložen do společného hrobu.

Tehdejší vedoucí brněnského krematoria však projevil velkou odvahu a urny s popelem uložil ve sklepě. Zápisem v evidenční knize však uložení do společného hrobu potvrdil. V druhé polovině roku 1968 vyhledal pozůstalé a tajně jim urny předal.

související texty:

Babický případ

události v Babicích

Babický monstrproces

další Babické procesy

mimosoudní postihy

cesta k Babickému případu

fotogalerie: Babický případ

fotogalerie: Babický případ - z vyšetřovacího spisu

zápis polit. sekretariátu KSČ

seznam popravených pro politické trestné činy

vzpomínky: Rudá spravedlnost

zápis polit. sekretariátu KSČ z 10.7.1951

Politické procesy v ČSR v 50. letech - úvodní strana

autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 104