Komunistická moc se nespokojila jen s rozsudky trestů smrti a dlouholetých žalářů. Jejich cílem bylo úplně rozvrátit selské rodinné a rodové vazby. Zavedla proto tzv. mimosoudní opatření.

Deportace rodin

Jedním z kroků k uskutečnění tohoto záměru byla deportace rodin odsouzených. Usnesl se na tom 10. července 1951 - tedy ještě před zahájením prvního procesu - politický sekretariát ÚV KSČ (Gottwald, Zápotocký, Široký, Slánský).

Deset dní po vynesení prvního rozsudku byly do autobusu spěšně naloženy paní Marie Roupcová z Bolíkovic, Ludmila Vorlíčková se dvěma dětmi v předškolním věku a s babičkou, Anežka Němcová se synem Karlem, Aloisie Stehlíková s dcerou Ludmilou a paní Marie Mitysková s dcerou.

Z domova si směly vzít do tašky jen věci osobní potřeby. Při cestě byla z jihlavské věznice z vazby vyzvednuta dcera Antonína Plichty staršího Ludmila Plichtová.

V noci je autobus dopravil do ubytovny Státního statku Litoměřice v Ploskovicích. Zde byly všichni ubytováni v jedné místnosti se železnými kavalci. Zde také ženy pracovaly.

Po výsleších sem byla z vazby v srpnu ještě přivezena Ludmila Plichtová starší, která se v době hromadného vyhnání ostatních rodin skrývala.

Asi po půl roce byly některé rodiny odvezeny na farmu Trnovany. Každá rodina tam dostala jednu místnost, kterou si musela zařídit ze svého platu.

Další deportace

Deportace proběhla i po druhém babickém procesu.

Sedm dní po vynesení rozsudků přijelo ráno k domku Stanislava Žákovského malé nákladní auto se dvěma uniformovanými příslušníky SNB a předsedou národního výboru, který oznámil, že budou vystěhováni. Dovolili naložit pár věcí ze zařízení bytu a paní Marii Žákovskou s téměř osmdesátiletou babičkou, šestnáctiletým synem a třináctiletou dcerou odvezli do Ploskovic.

Po cestě se k nim přidala auta s dalšími postiženými v tomto procesu: Vodičkovi se dvěma děvčaty, Křížovi z Lažan se čtyřletou holčičkou a dvěma chlapci ve věku 9 a 11 let a Pánkovi ze Šebkovi s dcerou a asi osmdesátiletým dědou. Ráno za nimi dovezli ještě Dvořákovy z Loukovic.

Na statku byly všem odebrány občanské průkazy. Ženám nikdo neřekl, jak dlouho budou v cizím prostředí. Nedostaly také žádné rozhodnutí či usnesení o vyhnanství.

Jejich vyhnáním z domovů do cizího prostředí ukázali komunisté svou pravou tvář třídní spravedlnosti. Životní úděl deportovaných "rodinných celků" byl tak těžší než osudy odsouzených mužů, kteří na lágrech byli aspoň mezi svými.

Majetek státu

Kromě deportací soudy ještě vyslovily tresty propadnutí jmění státu. Někdy celého, někdy jen části. V některých případech se stalo, že polovina jmění propadla státu a druhou polovinu zabavil místní národní výbor.

Postiženy celé rody

Třídní boj se nezastavil jen u rodin odsouzených, ale postihoval celé rody.

U zemědělců to bylo například pro neplnění předepsaných (nesplnitelných) dodávek, tedy pro "sabotáž hospodářského plánu". Trestem bylo vězení a vystěhování rodin. I o tom rozhodovala Státní bezpečnost.

V jihomoravském kraji postihlo vystěhování za akci Babice 25 rodin z celkového počtu 98.

Nezemědělci byli trestáni výpovědí ze zaměstnání a nucenou podřadnou prací.

Jejich dětem byla odepřena studia.

související texty:

Babický případ

události v Babicích

Babický monstrproces

další Babické procesy

mimosoudní postihy

cesta k Babickému případu

fotogalerie: Babický případ

fotogalerie: Babický případ - z vyšetřovacího spisu

Státní bezpečnost

kolektivizace venkova

Politické procesy v ČSR v 50. letech - úvodní strana

autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 104